Aktuality

Desáté evropské setkání jezuitů působících ve vědě

Již 31. generální kongregace řádu, která proběhla v letech 1965?66, vyzvala k pravidelným setkáním jezuitských přírodovědců. Ty by se podle zmíněné kongregace měly stát mimo jiné užitečným pomocníkem pro představené při "plánování, koordinaci, přípravě, podpoře nebo opouštění apoštolských děl". P. generál Pedro Arrupe v roce 1968 jmenoval prvního delegáta pro tuto oblast apoštolské činnosti. Nyní však tato funkce zůstala neobsazená, což nevypovídá nejlépe o dnešním zapojení Tovaryšstva v přírodovědeckém bádání. Počet členů jezuitského řádu, jejichž posláním je přírodovědecký výzkum, nepřesahuje v celosvětovém měřítku padesátku. Existuje dokonce jen jedno pracoviště, kde je více než pět jezuitských přírodovědců, a tím je Vatikánská observatoř. Kromě ní existuje asi 7 dalších jezuitů roztroušených po Evropě, kteří se věnují přírodním vědám, v USA je jich asi 12 a největší počet vědců mezi členy řádu je v Indii. Tam však přesný odhad komplikuje to, že jde často o vysokoškolské pedagogy, jejichž vědecko-výzkumná aktivita musí konkurovat jiným závazkům.

Pod záštitou předsedy CEP funguje celá řada "euroskupin" jezuitů různého zaměření. Na analogické úrovni byly i skupiny jezuitských přírodovědců v Indii a v USA, ty se však v poslední době přestaly scházet. Skupina Evropských jezuitů ve vědě převzala některé úkoly, které mají význam pro celé Tovaryšstvo. Patří mezi ně i internetové stránky.

Delegát Albert Dou v 80. letech zavedl tradici pravidelných setkání jezuitských přírodovědců v evropském kontextu. Konávají se každé dva roky. Setkání mívají obvykle dvě části. Nejprve účastníci v první části, která má formu vědeckého kolokvia, prezentují výsledky své vědecké činnosti. Druhá část pak plní funkci valné hromady "spolku" jezuitských přírodovědců. Obvykle se proto první i druhé části účastnili titíž lidé. Letos poprvé posloužila první část jako konference zorganizovaná na univerzitní půdě a otevřená pro nejezuitské účastníky jako běžné akademické kolokvium. Tématem byla lidská evoluce (Human Evolution: In Search of our Anthropic Roots). Šlo o součást projektu Sophia-Iberia in Europe, který nedávno vznikl na katedře Vědy, techniky a náboženství na Papežské univerzitě Comillas v Madridu. Z osmdesátky účastníků bylo jezuitů 25 (z Evropy, Indie a USA).

Jednání bylo rozděleno na pět částí, z nichž každé byl věnován jeden půlden. Dva příspěvky, jeden hodinový a jeden půlhodinový, vytvářely prostor pro následnou debatu. Šlo o fyziku a kosmologii (příspěvky: W. R. Stoeger SJ, P. Gábor SJ), biologii (N. H. Gregersen, C. Alonso Bedate SJ), kognitivní vědu a neurovědu (F. Mora, J. Monserrat SJ), formální vědy (logika, matematika, informatika - P. Odifreddi, P. Janik SJ) a teologii (F. Watts, J. Kozamthadam SJ).

Po skončení konference následovala valná hromada evropských jezuitských přírodovědců. Neopomenutelným bodem byla obvyklá debata o místě a programu příštího setkání. Další jednání bylo věnováno tomu, že P. Mark Rotsaert, předseda CEP, skupinu před dvěma lety vyzval, aby připravila své stanovy. Nechyběla ani debata týkajících se postulátů (návrhů k jednání) pro nadcházející generální kongregaci, které měla připravit Vatikánská observatoř. Jezuita P. Echarte uvítal, že madridské setkání umožnilo většímu počtu jezuitských přírodovědců podílet se na přípravě těchto postulátů.

(pag)

 odeslat článek     vytisknout článek