Aktuality

Výročí zatčení Tomáše Munka

Původem židovská rodina Munkova, rodiče František a Gisela spolu se syny Tomášem a Jurajem, žili jako lidé milující kulturu, vzdělání a umění, a možná právě touto cestou poznali Ježíše Krista a rozhodli se ho následovat. Jejich křest v roce 1939 byl jen definitivním potvrzením tohoto rozhodnutí, neboť, jak píše František Munk ve své žádosti o křest, „podle svého svědomí, duševně a srdcem jsem už dávno členem Kristovy církve“. Toto jejich vyznání potvrzuje lékař, filozof a spisovatel Pavel Strauss ve své knize „Mozaika nádeje“. Jejich svědectví křesťanského života ho natolik oslovilo, že i on konvertoval na katolickou víru.

Tomáš Munk se následně rozhodl vstoupit do jezuitského řádu, byl přijat a 31. srpna 1943 nastoupil do ružomberského noviciátu. Rasově motivovaná perzekuce se však rodině nevyhnula. Dne 14. prosince 1944 zatklo gestapo nejprve matku Giselu, a stejný osud pak čekal i ostatní členy rodiny. Po dvou týdnech strávených v místním vězení byli všichni deportováni do shromažďovacího tábora v Seredi, kde se jejich osud rozchází. Tomáš s otcem je vyvezen do tábora Sachsenhausen, matka s Jurajem do tábora Bergen-Belsen. V současné době probíhá proces blahořečení Tomáše a jeho otce Františka.

Vzpomínkový program byl zahájen večerní mší sv. v jezuitském kostele Povýšení sv. Kříže, kterou sloužil slovenský provinciál jezuitů P. Rudolf Uher. Ve své promluvě přiblížil osudy této rodiny, která se vyznačovala širokými kulturními zájmy, jak to dokládá např. příležitostná básnická a výtvarná tvorba Tomáše a Juraje. Dále poukázal na autentičnost jejich víry spojenou s každodenní praxí. Toto propojení P. Uher ilustroval na třech rovinách – na vztahu k bibli, na liturgickém životě rodiny a na spirituální hloubce jejich života (rodina se např. účastnila duchovních cvičení u jezuitů).

Po mši sv. následovala v kostele krátká akademie v režii mladých rodin a laiků. Akademie se skládala z promítání rodinných fotografií Munkových, představení každého člena rodiny v krátkém medailonku a četby písemných pozůstalostí. Součástí byly písničky malých dětí, se kterými ochotně zpívali všichni zúčastnění v kostele.

Program pokračoval celonoční adorací v noviciátní kapli, tj. v místě, kde Tomáš Munk strávil na modlitbách celou noc ze 14. na 15. prosince 1944 před svým zatčením. Po vystavení Nejsvětější svátosti adoraci zahájil P. Ondrej Gabriš SJ společně s rodiči a dětmi. Následně se postupně střídaly různé ženské řeholní komunity z Ružomberka – Milosrdné sestry sv. Kříže, Školské sestry sv. Františka, Milosrdné sestry sv. Vincenta a sestry Congregatio Jesu. Od půlnoci se pak v adoraci střídali novicové a členové jezuitské komunity. Adorace byla zakončena modlitbou ranních chval a slavnostním požehnáním.

Završením celého programu byl večerní koncert v Galerii Ludovíta Fulla, jímž se připomněl osud nejen rodiny Munkových, ale i ostatních obětí holocaustu. Tento koncert byl v Ružomberku organizován již desátý rok. V prostředí avantgardních obrazů zazněly skladby Mariána Vargy, Bély Bartóka, Arvo Pärta, Ernesta Blocha a Vladimíra Godára. Svým slovem celý koncert provázel slovenský violoncellista Jozef Lupták.

Pro všechny účastníky programu, a pro novice SJ zvlášť, to byly chvíle inspirace a povzbuzení v duchovním životě. Věříme, že noční adorace, která se letos uskutečnila poprvé, se v následujících letech stane dalším tradičním prvkem této pietní akce.

(aro)

 odeslat článek     vytisknout článek