Články

Social Week 2007 v Piešťanech

Lukáš Kratochvíl

Jezuité pracující v sociálním apoštolátu jsou velice různorodou skupinou lidí, jsou to např. lidé pracující s uprchlíky a migranty (Jesuit Refugee Service, zkr. JRS), ve společenských vědách (European Jesuits in Social Science, zkr. EUROJESS), v Sekretariátu pro sociální spravedlnost (Social Justice Secretariat), nebo i ti, kteří sdílejí život s chudými v okrajových čtvrtích velkoměst a navazují na tradici dělnických kněží (Les Jésuites en monde populaire). Lze je potkat jak na ulicích při práci s mládeží nebo bezdomovci, na školách, ve vězeních nebo i v Evropském parlamentu.

Nápad uspořádat Social Week vznikl před několika lety a ten první se konal v slovinském městě Celje v roce 2004, hned několik měsíců po rozšíření Evropské unie o deset nových států. Jeho tématem byla migrace a angažování jezuitů v této oblasti. Setkání vyzdvihlo zejména potřebu spolupráce mezi jezuitskými organizacemi a provincemi na evropské úrovni (například v zemích, ze kterým migranti odcházejí a kam přicházejí).

Social Week 2007 byl prostorem k reflexi nad tím, jak je naše duchovní zkušenost spojena s pra-cí pro druhé, a jaké mají naše individuální zkušenosti společné prvky. Jeho cílem tak bylo vytvořit rámec a orientaci pro budoucí společné aktivity. Celý program byl rozdělený do tří tematických dnů. Jeho součástí byly diskuse, workshopy a nechyběly ani teologické a sociologické přednášky.

Výchozím bodem bylo zamyšlení se nad vlastní zkušeností, která člověka motivovala k zapojení do sociálního apoštolátu, na jeho osobní a životodárné základy. Tyto zakládající zkušenosti účastníků měly několik společných rysů. Většinou se jednalo o velice jednoduché až ?všední? události, které s sebou ale přinesly nějaký hluboký zážitek, a které nebyly vázány na nějaké zvláštní místo, ale jejich dějištěm byl každodenní život. Mohly to být zkušenosti či pocity jak pozitivní, jako například přátelství, láska, setkání s někým, solidarita... nebo naopak to byl nějaký šokující zážitek chudoby a zažité nespravedlnosti. Jeden francouzský jezuita to výstižně vyjádřil slovy: ?to, že utrpení a bída jsou způsobeny člověkem, nelze tolerovat?. Skrze ně jsme se pak dostali k tomu, co tyto zkušenosti spojuje a co je jakoby jednotící linií spirituality sociálního apoštolátu.

V diskuzích také vynikla společenská dimenze spirituality. V individuálním prožívání svého vztahu k Bohu je nutné si uvědomit jeho potřebné otevření vůči jiným, protože člověk je nějakým způsobem spojen se všemi lidmi a potažmo celým stvořením a nese za ně odpovědnost. Tato otevřenost má být skutečná a překračuje hranice etnik, národů nebo náboženství. V paměti mi utkvěl zejména příklad španělské komunity pomáhající integraci lidí propuštěných z vězení prostřednictvím komunity, ve které můžou nějaký čas po propuštění pobýt. Komunita je otevřená pro všechny ? pro imigranty i místní, pro mladé i staré, ženy i muže, pro ty zbavené svobody i ty na svobodě, pro věřící i nevěřící, muslimy i křesťany - a snaží se být skutečně otevřeným prostorem přijetí. Při popisování zkušenosti, které se staly podnětem k práci v sociálním apoštolátu bylo snad nejvíce používané slovo přátelství, důvěra a setkání ? i když jsou to téměř ?profánní? slova ? skrývá se za nimi něco hlubokého, prostor, ve kterém lze potkat Boha. Společné sdílení každodenního života uprchlíků, migrantů, lidí žijících v chudobě nebo na okraji společnosti ? jeho radostí a strastí či těžkých životních rozhodnutí - bylo častým zdrojem motivace i energie potřebné k této práci. Zaznělo ale i upozornění na jedno úskalí sociálního apoštolátu a to, že ?někdy je lehčí žít společně s chudými, než proti jejich chudobě bojovat?.

Social Week 2007 byl velice inspirativním setkáním jak svým programem, tak lidmi, kteří se jej účastnili. Jejich zapojení do sociálního apoštolátu bylo dobrým příkladem víry, která člověka vede ke spravedlnosti a je s ní také neodlučitelně spjatá. Přes všechnu obdivuhodnou práci jednotlivců přineslo i otázky o budoucnosti sociálního apoštolátu v Evropě ? a to potřeba většího porozumění společné evropské misi a kooperace mezi provincemi v Evropě, aby bylo možné lépe čelit společným výzvám.

Autor je jezuitský spolupracovník a kontaktní osoba pro JRS v ČR, nyní působí v jižním Súdánu.

 odeslat článek     vytisknout článek