Dokumenty

Zemřel Zdeněk Zelený, skaut tělem i duší

Alena Rousová

Životopis bratra Zdeňka Zeleného – Kádi

Na skautskou stezku se vydal roku 1934 v 51. oddílu sboru Legio Angelica v Praze. Skautské ideály si získaly jeho srdce na celý život. Velkou zásluhu na tom měl jeho první vůdce a nezapomenutelný vychovatel mládeže P. Method Klement, benediktin, skautským jménem Šedý Balů. Se svým oddílem absolvoval v roce 1934 tábor v Beluši na Slovensku, v letech 1935 a 1936 v Kunkovicích, v dalším roce ve Lnářích, v následujících letech na Bechyňsku pod Obůrkou až do rozpuštění táborů nacisty. Potom pokračoval Zdeněk ve skautské činnosti v různých malých skupinách v Klubu českých turistů. Přátelský vztah a velký vliv na Káďův skautský růst měl též člen skautingu a pozdější místonáčelník skautské organizace Otakar Martinovský.

Zdeněk absolvoval průmyslovou školu zbrojní a potom pracoval v pražské Lověně a specializoval se na výrobu loveckých zbraní a zabýval se též balistikou a zkoušením nových zbraní. V tomto podniku měl později na starosti puškařský dorost. Jeho otec pracoval v technické správě Všeobecné nemocnice na Karlově náměstí. Během války byl jako legionář zapojen do odboje, který řídil jeho spolubratr z legií Karel Kutlvašr. Zdeněk byl též zapojen do odboje ve skupinách, které pracovaly ve zdravotnictví, a měl krycí jméno Káďa.

V roce 1943 byl nasazen na práci do říše. Když byl jeho závod v Norimberku vybombardován, vrátil se s několika stejně postiženými Čechy pěšky zpět do vlasti a ukrýval se doma. Přišlo však na něho udání a hrozilo mu zatčení. Proto utekl z domova ještě se čtyřmi kamarády stejného osudu. Vydali se na Slovensko a přes Karpaty se dostali až do Rumunska. Zde pracoval ve vesnici u přístavu Constanta jako kovář. Před blížící se frontou během prázdnin roku 1944 prchá zpět přes Maďarsko na Moravu a pak do Prahy, kde se mu podařilo zapojit do „pracovního procesu" ve Waltrovce, továrně na letecké motory v Jinonicích. Zúčastnil se květnové revoluce, při níž spolupracoval se všeobecnou nemocnicí, potom ve spolupráci s Charitou a Repatriační komisí pomáhal s převážením osvobozených vězňů z koncentračních táborů.

Zakládání skautských oddílů

Při 377. oddílu skautů založil v roce 1946 družinu hluchoněmých chlapců Tetřevi, která se rozrostla v oddíl. Za účelem integrovat hluchoněmé mezi skauty spolupracoval s Ústavem pro hluchoněmé a nedoslýchavé v Holečkově ulici na Smíchově. Díky vedení tohoto ústavu byla poskytnuta pro oddíl hluchoněmých i klubovna a propůjčena i tělocvična pro celé středisko. V témže roce pořádá středisko zimní tábor ve Svatém Janu pod Skalou pro vlčata, skauty i hluchoněmé. Káďa připravoval též program pro zrakově postižené děti pod odborným dohledem bratra Fafla Očka, lékaře, vůdce skautského střediska Blaník. Vlastní výchovnou práci již nestačil dělat a předal ji dalším bratřím ve středisku. Pro bratra profesora Hněvkovského připravoval v roce 1947 s ostatními bratry mediky z jeho kliniky tábor pro děti s pohybovým postižením. Byly tak připravovány základy pro skautskou činnost těchto dětí.

Na podzim 1946 nastoupil vojenskou službu na generálním štábu. S mezinárodní repatriační komisí navštívil mnohá světová bojiště, a tak se mu naskytla možnost zúčastnit se mezinárodního skautského Jamboree ve Francii v roce 1947. Únor 1948 znamenal pro skauting velkou pohromu. Jako jedny z prvních byly likvidovány oddíly s křesťanskou výchovou. To platilo i o Majáku. Formální likvidace však neznamenala konec činnosti. Skauti z Majáku pokračovali v Bohosudově pod vedením bratra P. Brtvy, jezuity, Jaroše, P. Cukra, jezuity. Dále pak v Příbrami jako junáci arcibiskupského konviktu (Janoušek, P. K. Pilík a P. J. Pilík, jezuita) a především v Praze jako klub roverů – skautů pod vedením Kádi. Roveři se scházeli po bytech ochotných rodičů, podnikali různé výlety pěší i na kolech. Měli střelecké závody na zbraslavské střelnici, která byla Káďovým pracovištěm. Zúčastňovali se důležitých, již tajných církevních akcí. Pomáhali též při rozvážení pastýřských listů československých biskupů v roce 1949.

Vězení

Obnova činnosti

Mimo vedení střediska se stal Káďa na návrh bratra Janduse, předsedy výkonného výboru OS, členem náčelnictva OS, které nakonec nebylo povoleno. V roce 1968 spolupracuje s bratrem Lonem – Remišerem na vedení letní školy a jako instruktor letní školy a zástupce bratra Lona na letní škole Červený Hrádek. Je členem ÚDR a spolupracuje s bratrem Martinovským a P. Reinsbergem, bratrem Němcem a dalšími. 9. května 1970 udělilo náčelnictvo Junáka středisku Maják Junáckou medaili díků jako výraz uznání za zásluhy o výchovu mládeže. Je to i velká zásluha Kádi, že jeho středisko mělo vždy na zřeteli skautský zákon a i podle toho žilo. Tento zákon ukazoval v problematice doby jasnou cestu všem skautům.

Na podzim 1970 komunistický režim skauting opět zrušil. Mnozí skauti ale pokračovali dále v práci s mládeží. Káďa jako jasný odpůrce režimu byl stále pod pozorností státní bezpečnosti. To mu však nevadilo, pomáhal dál alespoň radou a povzbuzením těm, kdo mohli jakýmkoliv způsobem působit na mládež. V témže roce vykonal s činovníky střediska návštěvu u biskupa Tomáška, pozdějšího kardinála. Ten práci střediska kladně hodnotil a přál co nejdelší činnost ve stávající době. Této návštěvy se zúčastnilo celkem dvacet osm činovníků a činovnic střediska. Za tento čin byl vůdce střediska tvrdě kritizován, že si dovolil něco, co prý nebylo povoleno oficiálními směrnicemi.

Ve své bohaté a nebezpečné skautské činnosti měl Káďa plné pochopení a podporu ve své matce. Pomohla zachránit mnoho skautských cenných věcí před slídivou státní bezpečností, převážela je na různá bezpečnější místa Čech a Moravy. Jednalo se hlavně o všechny střediskové a oddílové vlajky i spřátelených oddílů, jmenné seznamy, literaturu a tak podobně. Od Československého junáka obdržela za svou velikou pomoc skautskému hnutí řád Skautská vděčnost.

Ocenění

Zapsal: Jan Janoušek – Janek (1933 – 1996)
(redakčně upraveno)

V listopadu 2013 ocenil ministr obrany Vlastimil Picek Zdeňka Zeleného osvědčením o účasti v třetím odboji, odznakem a pamětním dekretem za zapojení do odboje proti komunistické totalitě. Od papeže Benedikta XVI. obdržel rytířský kříž svatého Řehoře Velikého za dlouholeté uvádění víry mezi mládeží.

Zdroj/Foto: Ivan Dobrovolský

 odeslat článek     vytisknout článek