Články

Malé ohlédnutí

Jan Regner

Když se v roce 2010 hledal nástupce kardinála Vlka, byl bývalý dominikánský provinciál a královéhradecký sídelní biskup Duka pro tento úkol nejlépe připraven. Jakožto vyhledávaný kazatel, absolvent licenciátních studií z biblické teologie a autor řady publikací nenechával nikoho na pochybách, že se pro tento post hodí.

Protože český primas je odsouzen ke styku s důležitými představiteli kulturního a politického života, byl ceněnou předností zájem kardinála Duky o historii a aktuální společenské dění. Navíc jeho výhodou bylo i to, že jako někdejší politický vězeň, odsouzený za šíření samizdatu, se z komunistických žalářů znal s mnoha významnými osobnostmi (např. s Jiřím Dienstbierem nebo s Václavem Havlem), které se po Sametové revoluci výraznou měrou zasloužily o tolik očekávané změny věcí veřejných.

Velké naděje vzbuzoval fakt, že Dominik Duka se brzy po svém uvedení do úřadu zasadil o utišení bouře mezi Arcibiskupstvím a Hradem. V otázce církevních restitucí a správy pražské katedrály prosazoval kooperativní model mezi státem a církví. Jako dlouholetý šéfredaktor časopisu Salve kolem sebe shromáždil řadu intelektuálů, kteří byli schopni nově uchopit otázky víry, spirituality a kultury. Podporoval dialog mezi různými křídly v církvi a nikdy nikoho netrestal za odlišné názory. Velkou měrou se zasloužil i o vydání českého překladu Jeruzalémské bible. V poslední době se stalo jeho velkým snem „dostavět katedrálu“ a dát nejvýznamnějšímu chrámu u nás nový varhanní nástroj.

Některé výroky a aktivity pražského arcibiskupa sice vyvolaly kritické ohlasy, nicméně nelze kardinálu Dukovi upřít poctivou snahu upevnit smír mezi církví a státem. Jeho nástupce bude mít před sebou nelehký úkol na toto úsilí navázat a zároveň neztratit ze zřetele ani prorocký úřad církve v dnešní společnosti.

Kardinál Duka si za vše dobré, co vykonal, vysloužil důležité místo v historii naší církve. Patří se mu za to vyslovit srdečný dík.

Foto: Archiv.

 odeslat článek     vytisknout článek