Dokumenty

Služba pod praporem kříže

Redakce Jesuit.cz

Musí být svolána především při dvou příležitostech: při volbě generálního představeného a tehdy, kdy je nutné řešit věci velké důležitosti nebo velmi obtížné otázky týkající se těla Tovaryšstva.

Podruhé v dějinách Tovaryšstva se generální kongregace schází k volbě nového generálního představeného ještě během života jeho předchůdce. Poprvé to bylo v roce 1983, kdy 33. generální kongregace přijala rezignaci velmi milovaného otce Arrupeho, který kvůli vážné a nepředvídané nemoci nemohl zastávat svou řídící úlohu. Dnes se schází podruhé rozlišit před Pánem rezignaci předloženou otcem Kolvenbachem, který Tovaryšstvo moudře, rozvážně, odpovědně a loajálně řídil téměř 25 let. Otče Kolvenbachu, jménem svým a jménem církve bych vám chtěl vyjádřit srdečné poděkování za vaši věrnost, moudrost a přímost, jakož i za příklad pokory a chudoby. Děkuji vám, otče Kolvenbachu.

Volba generálního představeného Tovaryšstva Ježíšova má základní význam pro život Tovaryšstva nejenom proto, že jeho centralizovaná hierarchická struktura dává generálovi plnou pravomoc k dobrému vedení, udržování a růst řádu, ale také protože, jak velmi výstižně říká sv. Ignác, ?dobrý nebo špatný stav hlavy přechází na celé tělo... neboť jaká je, takoví budou i podřízení? (srov. Konst. 820). Z tohoto důvodu váš zakladatel při vytčení kvalit, které má generál mít, klade na první místo, že musí být ?v modlitbě a ve všem ostatním, co koná, velmi důvěrně spjat s Bohem? (Konst. 723). Po vyjmenování dalších důležitých vlastností, které se stěží najdou u jedné osoby, na závěr uvádí: ?Jestliže jim chybí některá ze zmíněných vlastností, pak ať určitě nechybí vynikající dobrota, láska k Tovaryšstvu a zdravý úsudek.? (Konst. 735).

Připojuji se k vaší modlitbě, aby vám Duch Svatý, otec chudých, dárce milostí a světlo srdcí, pomáhal při rozlišování a volbě.

Tato kongregace se rovněž schází, aby se zabývala důležitými a obtížnými otázkami, které se dotýkají všech členů Tovaryšstva, jako např. směr, kterým se Tovaryšstvo nyní ubírá. Témata, o kterých bude generální kongregace uvažovat, mají co dělat se základními prvky života Tovaryšstva. Určitě se budete zabývat identitou současného jezuity, významem a hodnotou slibu poslušnosti Svatému otci, který vždy definoval vaší řeholní rodinu, posláním Tovaryšstva v kontextu globalizace a marginalizace, komunitním životem, apoštolskou poslušností, získáváním povolání a dalšími důležitými tématy.

Ve vašem charismatu a tradici můžete najít cenné opěrné body, které mohou osvítit rozhodnutí, která dnes před Tovaryšstvem stojí.

Rozhodně a nevyhnutelně vykonáváte během této kongregace důležitou práci, která není ?rozptylováním? od vaší apoštolské činnosti. Jak vás učí sv. Ignác v Duchovních cvičeních, musíte se připojit k pohledu tří Božských Osob a dívat se na ?celý povrch země zcela zaplněný lidmi? (č. 102). Naslouchání Duchu Stvořiteli, který obnovuje svět, navracení se k pramenům, abyste zachovali svou identitu, aniž byste ztratili svůj způsob života, závazek rozlišovat znamení doby, obtížné a zodpovědné vypracovávání konečných rozhodnutí ? to jsou činnosti navýsost apoštolské, neboť tvoří základ nového jara řeholní existence a apoštolského závazku všech vašich spolubratří v Tovaryšstvu Ježíšově.

Nyní se pohled rozšiřuje. Řeholní a apoštolskou formaci poskytujete nejen svým spolubratřím jezuitům. Je mnoho institutů zasvěceného života, které následují ignaciánskou spiritualitu, a proto věnují pozornost vašim rozhodnutím. Ve vašich kolejích a na vašich univerzitách je mnoho budoucích kněží, kteří se připravují na svou službu. Uvnitř i vně církve je mnoho lidí navštěvujících vaše vzdělávací instituce, aby tam hledali odpověď na výzvy, které přírodní vědy, technika a globalizace předkládají lidstvu a víře s nadějí, že dostanou vzdělání, které jim umožní budovat svět pravdy a svobody, spravedlnosti a míru.

Vaše práce musí být navýsost apoštolská a vyznačovat se univerzální lidskou, církevní a evangelickou plností. Musí být vždy vykonávána ve světle vašeho charismatu tak, aby rostoucí účast laiků na vašich činnostech nezakrývala vaší identitu, nýbrž aby ji obohacovala o spolupráci těch, kdo ? ač původem z jiných kultur ? s vámi sdílejí váš styl a vaše cíle.

Opět se připojuji k vašim modlitbám a prosím, aby vás Duch Svatý doprovázel při vaší delikátní práci.

Jako bratr, který sleduje vaše díla s velkým zaujetím a s velkými očekáváními, se chci s vámi podělit o ?radost a naději? (GS 1), jakož i o ?smutek a úzkost? (GS 1), které mám jako člověk církve povolaný vykonávat obtížnou službu na poli zasvěceného života ve své roli prefekta Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života.

S potěšením a nadějí pohlížím na tisíce řeholníků, kteří velkoryse odpovídají na Pánovo volání a opouštějí vše, aby se s nerozděleným srdcem zasvětili Pánu a aby s ním byli a spolupracovali v jeho spásonosné touze ?dobýt celý svět a tak vstoupit do Otcovy slávy? (Duch. cvič. 95). Je zřejmé, že zasvěcený život je nadále ?Boží dar, který církev dostává od Pána? (LG 43) a právě proto chce nad ním církev bdít, aby charisma každého institutu mohlo být stále více známé a ? přes nezbytné úpravy odpovídající současné době ? si zachovalo svou vlastní totožnost neporušenou k prospěchu celé církve. Ryzost řeholního života se vyznačuje následováním Krista a výlučným zasvěcením se jemu a jeho království profesí evangelních rad. Druhý vatikánský koncil učí, že ?toto zasvěcení bude o to dokonalejší, oč je nerozlučná jednota Krista a jeho snoubenky, církve, představována pevnými a stabilnějšími pouty? (LG 44). Zasvěcení se službě Kristu nelze oddělovat od služby církvi. Tak k tomu přistupovali Ignác a jeho první druhové, když sepisovali Formuli vašeho institutu, v níž je vyslovena podstata vašeho charismatu: ?Sloužit Pánu a jeho snoubence, církvi, pod římským veleknězem? (Julius III., Formule inst.). Se smutkem a úzkostí vidím, že se ono sentire cum Ecclesia, o němž váš zakladatel často mluvil, umenšuje dokonce i u některých členů řeholních rodin. Církev od vás očekává světlo k obnově sensus Ecclesiae. Duchovní cvičení sv. Ignáce jsou vaší specialitou. Pravidla pro sentire cum Ecclesiae tvoří integrální a podstatnou součást tohoto mistrovského díla katolické spirituality. Tvoří jakoby zlatou sponu, která uzavírá knihu Duchovních cvičení.

Ve svých rukou držíte potřebné prvky k uskutečnění a prohloubení této touhy, tohoto ignaciánského a církevního smýšlení.

Láska k církvi v plném smyslu slova ? ať už církvi jakožto Božímu lidu nebo k církvi hierarchické ? není lidským citem, který přichází a odchází podle lidí, kteří ji tvoří, nebo podle naší spokojenosti s rozhodnutími, která pocházejí od těch, které Pán ustanovil, aby řídili církev. Láska k církvi je láskou založenou na víře, darem od Pána, který ? právě protože nás miluje ? nám dává víru v něho a v jeho snoubenku, kterou je církev. Bez daru víry v církev nemůže existovat láska k ní.

Připojuji se k vašim modlitbám a prosím Pána, aby vám dal milost růst ve víře a lásce k této svaté, katolické a apoštolské církvi, kterou vyznáváme.

Se smutkem a úzkostí rovněž vidím rostoucí vzdalování se od hierarchie. Ignaciánská spiritualita apoštolské služby ?pod římským veleknězem? se s takovým oddělením neslučuje. V Konstitucích, které vám zanechal, chtěl Ignác vpravdě utvářet vaše smýšlení a v knize Duchovních cvičení (č. 353) napsal: ?musíme mít mysl stále připravenou a pohotovou poslechnout pravou snoubenku Kristovu a naší svatou Matku, hierarchickou církev?. Řeholní poslušnost se dá pochopit jedině jako poslušnost v lásce. Základním jádrem ignaciánské spirituality je sjednocení lásky k Bohu s láskou k hierarchické církvi. Vaše 33. generální kongregace opět zdůraznila tento rys poslušnosti, když prohlásila, že ?Tovaryšstvo potvrzuje v duchu víry tradiční pouto lásky a služby, jež ho pojí k římskému veleknězi?. Tento princip jste vyjádřili v mottu ?ve všem milovat a sloužit?.

35. generální kongregaci, kterou zahajujeme liturgií slavenou blízko ostatků vašeho zakladatele, musíte zařadit do této linie, jíž se Tovaryšstvo během své několikasetleté historie vždy řídilo, abyste ukázali svou touhu a svůj závazek být věrni charismatu, který vám Ignác zanechal jako dědictví a uskutečňovat ho způsoby, které lépe odpovídají potřebám církve naší doby.

Služba Tovaryšstva je službou ?pod praporem kříže? (Formule inst.). Každá služba konaná z lásky nutně představuje sebevyprázdnění, kenosi. Vzdát se toho, co člověk chce dělat, aby dělal to, co chce jeho milovaný, znamená proměnit kenosi podle obrazu Krista, který se naučil poslušnosti skrze utrpení (Žid 5, 8). Právě z tohoto důvodu sv. Ignác realisticky připojuje, že jezuita slouží církvi ?pod praporem kříže? (Formule inst.).

Ignác se podřídil pokynům římského velekněze, ?aby nebloudil in via Domini? (Konst. 605) při posílání řeholníků po celém světě, aby byli všude tam, kde byly potřeby církve větší.

Časy se změnily a církev dnes musí čelit novým a naléhavým potřebám. Zmíním jednu, která je dnes dle mého mínění naléhavá a zároveň složitá. Předkládám ji k vaší úvaze. Je to potřeba představovat věřícím a světu autentickou pravdu zjevenou v Písmu a tradici. Doktrinální diverzita těch, kdo jsou na všech úrovních svým povoláním a posláním určeni ohlašovat království pravdy a lásky, věřící dezorientuje a vede k bezbřehému relativismu. Je jen jedna pravda, i když je vždy možné ji hlouběji poznávat.

?Živý učitelský úřad církve, jehož autorita se vykonává ve jménu Ježíše Krista? (DV 10) je garantem zjevené pravdy. Exegeti a teologové pracují společně ?pod bedlivým zrakem posvátného učitelského úřadu církve, aby zkoumali a vykládali božská písma? (DV 23). Svou dlouhou a solidní formací, badatelskými středisky a výukou na poli filosofie, teologie a biblistiky máte výsostné postavení, abyste mohli toto obtížné poslání vykonávat. Věnujte se mu s pílí a hluboce, s pokorou, s vírou v církev a s láskou k církvi.

Ať ti, kdo podle vašich pravidel mají dohlížet na učení ve vašich periodikách a publikacích, tak činí ve světle a v souladu s ?pravidly pro sentire cum Ecclesia?, s láskou a úctou.

Pocit stále rostoucí vzdálenosti mezi vírou a kulturou, která představuje velkou překážku evangelizace (Sapientia Christiana, proemio), mě rovněž znepokojuje. Kultura proniknutá pravým křesťanským duchem je nástrojem, který napomáhá šíření evangelia, víry v Boha Stvořitele nebe a země. Tradice Tovaryšstva se od prvopočátků Římské koleje vždy stavěla na křižovatku mezi církví a společností, mezi vírou a kulturou, mezi náboženství a sekularismus. Znovu získejte tyto pozice na předvoji, které jsou tak nutné pro předávání věčné pravdy dnešnímu světu dnešním jazykem. Nevzdávejte se této výzvy. Víme, že je to úkol obtížný, nepohodlný a riskantní, že někdy naráží na nedocenění či dokonce nepochopení, je to však úkol pro církev nezbytný. Apoštolské úkoly, které vám církev zadává, jsou mnohé a velice různorodé, ale mají jednoho společného jmenovatele: nástroj, který je vykonává, abych použil ignaciánského obratu, musí být spojen s Bohem. Jedná se o ignaciánskou ozvěnu dnešního evangelia: ?Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, přináší mnoho ovoce? (Jan 15, 15). Jednota s vinným kmenem, kterou je láska, se uskutečňuje jenom skrze osobní a tichou výměnu lásky, která se rodí v modlitbě, ?z vnitřní znalosti Pána, který se pro mě stal člověkem a celý a živý se dává i těm, kdo jsou nám blízko, a všemu, co je nám blízké?. Svět nelze proměnit a nelze odpovědět na výzvy světa, který zapomněl na lásku, aniž bychom byli pevně zakořeněni v lásce.

Ignácovi byla dána mystická milost být ?kontemplativní v činnosti? (pozn. k Examenu, Monum. Nadal 5, 172). Byla to zvláštní milost, svobodný Boží dar Ignácovi, který kráčel namáhavou cestou věrnosti a v Manrese věnoval dlouhé hodiny modlitbě. Je to milost, která je podle otce Nadala zahrnuta v povolání každého jezuity. Pod vedením svého ignaciánského magis mějte srdce nadále otevřená, abyste mohli přijmout tentýž dar, kráčejíce Ignácovou cestou z Loyoly do Říma, cestou velkorysosti, pokání, rozlišování, modlitby, apoštolského zápalu, poslušnosti, bratrské lásky, věrnosti a lásky k hierarchické církvi.

Přes naléhavé apoštolské potřeby zachovávejte a rozvíjejte své charisma, abyste byli a jevili se navenek jako muži ?kontemplativní v akci?, kteří předávají lidem i celému stvoření lásku přijímanou od Boha a orientují je lásce k Bohu. Všichni rozumějí jazyku lásky.

Pán si vás vybral, abyste šli a přinášeli ovoce, ovoce trvalé. Jděte, přinášejte ovoce s důvěrou, že ?o cokoli požádáte Otce ve jménu mém, dá vám? (srov. Jan 15, 16).

Spojuji se s vámi v modlitbě k Otci skrze Syna a v Duchu Svatém spolu s Marií, Matkou Božské milosti, vzývanou všemi členy Tovaryšstva jako Santa Maria della Strada, aby vám udělil milost ?hledat a nacházet vůli Boží pro dnešní Tovaryšstvo, které bude budovat Tovaryšstvo zítřejší?.

Přeložil Pavel Gábor SJ

 odeslat článek     vytisknout článek