Rozhovory

Teologie se stala pouhou technologií

Luisa Karczubová

Příležitostí byly moje pětaosmdesáté narozeniny, ale témata jsou ta, kterými se zabýváme od ?aleťáckých? počátků. I můj příspěvek je vlastně shrnutím toho, co jsem jinde už napsal a šířeji rozvedl, s větším vědeckým aparátem citátů a poznámek.

Jak se k sobě navzájem má teologie a krása?

Když si vypomůžeme výrokem Dostojevského: ?krása spasí svět?; pak je to docela vážné. Vysvětlení nacházíme u Solovjova. Evropská kultura se rozpadla a uzavřela do tří kategorií, které spolu vzájemně nekomunikují: přírodní vědy, filosofie a mystická teologie. Všude se totiž pracuje se stejným předpokladem. Abychom mohli myslet a domlouvat se, musíme mít stanovené přesné pojmy a jeden musí být odlišený od druhého (idea clara et distincta). Tak vznikají encyklopedie a internetové zprávy, ale nikdy se nedojde k syntezi. Krásné je naopak to, co vidí jedno v druhém; ne jedno vedle druhého. Kristus je vrchol krásy tím, že řekl: ?Kdo vidí mne, vidí Otce.? Věci a osoby světa jsou krásné, když se vidí v Kristu.

Proč se obor pastorální teologie někdy chápe coby chudokrevnější vzhledem k takzvaně náročnějším spekulativním oborům?

Pokud se v nás myšlení uskutečňuje pouze technicky, klade se na první místo stanovení přesné teorie, definice, a praxe z toho má nějak vyplynout. Musí se podřídit. Bohužel se dnes tak uvažuje i v teologii. Teologie se stala pouhou technologií.
Církevní otcové ale takto neuvažovali. Ti předpokládají, že je napřed praxe, život, a pak teprve je možné teoretizovat a vyvozovat univerzálnější platnost. Náboženské pravdy jsou tajemstvím. Ten, kdo je nežije, nikdy je nepochopí.
Je-li pastorální teologie návodem k životu, má jistě přednost před dogmatickou teologií, která ji ex post chce pouze teoreticky vyložit. Nadto si musí být stále vědoma, že výklad bude částečný, ?jakoby v zrcadle a v hádance?. Kdo je tedy ?chudokrevnější?? Ten, kdo se snaží žít nebo ten, kdo o tom spekuluje?

Čím novým může vydané dílo čtenáře obohatit?

Závěr plyne z toho, co bylo řečeno výše. Responsio patet ex praedictis. Těmito slovy obhájil svou pastorální teologii Mistr Jan Hus na sněmu v Kostnici, bohužel ?venku?, mimo sněm, tomu tak nechtěli rozumět a důsledky byly tragické.

Tomáš Špidlík začal v roce 1938 studovat na Filozofické fakultě v Brně. Po uzavření českých vysokých škol, vstoupil do jezuitského řádu. V letech 1942?1945 dokončil studia filosofie a stal se na rok prefektem studentů na Velehradském gymnáziu. Vyučoval češtinu a latinu. Po válce studoval teologii v holandském Maastrichtu, kde byl v r. 1949 vysvěcen na kněze. Řeholní formaci dokončil v italské Florencii, pak začal pracoval ve Vatikánském rozhlase a zejména jeho páteční promluvy, v kterých pokračuje dodnes, si získaly velkou popularitu. Více než 38 let byl spirituálem v české koleji Nepomucenum, kde působil až do roku 1989. Stal se jedním z nevýznamnějších specialistů na spiritualitu křesťanského Východu. Přednášel na Gregoriánské univerzitě, Východním institutu a mnoha dalších univerzitách po celém světě. Žije a pracuje v římském Centru Aletti.

 odeslat článek     vytisknout článek