Aktuality

Ignaciánský rok byl zahájen

Již mnoho měsíců se všechny jezuitské provincie a regiony po celém světě připravují na prožití Ignaciánského roku nejrůznějšími způsoby. Všechny projekty, publikace, videa a setkání spojuje téma „Vidět v Kristu všechno nově“. Je to pozvání následovat Ignáce ve zkušenosti obrácení.

Právě v Pamploně nabral dobrodružný Ignácův život zcela nový směr: dotkl se ho Kristus a Ignác uviděl Kristovýma očima svět, jeho obyvatele a svoji vlastní budoucnost.

Při mši svaté pamplonský arcibiskup Francisco Pérez González zdůraznil, jakou novost a svěžest může přinést konverze. Ve čtení z prvního listu Timoteovi Pavel píše o tom, jak ho ovlivnila Boží milost a umožnila mu přejít od života pronásledovatele církve k životu zcela založenému na Kristu. Tohoto tématu obrácení se dotkl otec generál v homilii:

„Stejně jako svatý Pavel uznává Ignác, že byl hříšník, hříšník spasený Kristem. Kromě toho vzdává díky Bohu za svoje obrácení a nový život. Stejně jako u všech obrácených je tou novostí především Ježíš Kristus. Ignácovi již není lhostejné, zda žije bez Krista, nebo s ním. To je rozdíl mezi tím, co bylo před tím a po tom. Pánova novost je rozhodující; to je to, co rozhodne o jeho budoucnosti. Být s ním, poznat ho, milovat a následovat ho je to, díky čemu si uvědomuje, že už není stejný a že tato novost stojí za to, že jde o jeho život.“

První čtení ve mši svaté hovořilo o tom, jak izraelský lid po zničení Jeruzaléma a následném babylonském vyhnanství potřeboval obrácení. Naděje mohla být obnovena pouze nasloucháním slovu proroků, pravému Božímu slovu, které naléhavě vyzývalo k obrácení, aby lid dal přednost cestě života před cestou smrti.

Jde o podobnou konverzi, kterou Kristus v Lukášově evangeliu žádá od lidi, kteří ho chtějí následovat, ale zdráhají se opustit svou minulost: „Pane, dovol, ať mohu nejdříve pochovat svého otce,“ říká jeden z jeho učedníků. Na to Ježíš odpovídá: „Nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé; ale ty jdi a hlásej Boží království.“ Otec Sosa to komentoval:

„Ignác už během svého uzdravení v Loyole pochopil, že jeho následování Ježíše znamená opustit tolik hmotných, rodinných nebo sociálních jistot, které by mohl mít, aby mohl plně vstoupit do „způsobu vedení“ samotného Ježíše. Chudobou ducha a také hmotnou chudobou se chtěl přizpůsobit Ježíši Kristu, přijal základní charakteristiky jeho života a nekladl podmínky, byl si vědom své křehkosti, kterou mu odhalila dělová koule v Pamploně. To ho vedlo k tomu, aby důvěřoval Bohu.“

Zdroj/Foto: Světové Tovaryšstvo.

(aro)

 odeslat článek     vytisknout článek