Rozhovory

Oprášili jsme starý Janův obraz

Jan Regner

Jak vlastně tento projekt vznikl?

V roce 2007 jsem ve Slivenci dělala podobný projekt - Slivenecké letnice. Trvaly tři dny, každý den bylo neuvěřitelně plno, ohlas byl obrovský, přestože je Slivenec asi z 94,5% ateistický.

Jeden den Sliveneckých letnic se tu objevili i jezuité František Hylmar a Josef Čunek. "Pojďme něco podobného udělat u vás," napadlo mě. A tak vznikl projekt Svatojánská pouť na Karlově náměstí.

Jak dlouho se slavnosti chystaly a kolik lidí se do jejich přípravy a průběhu zapojilo?

Když se pražští jezuité na začátku roku rozhodli, že do toho půjdou, začali jsme hned s přípravami. Mne ale ještě mezi tím čekala dost vážná operace kolena. Celý únor a část března jsem ležela a musela se znovu naučit chodit. P. Josef Čunek jezdil za mnou na Slivenec, a spolu s Janem Křtitelem Novákem, muzikantem z kapely Bridge Band a radotínským farářem Zdeňkem Skalickým jsme rozmlouvali o sv.Janu Nepomuckém a o tom, jakou podobu by měla pouť dostat. Začali jsme sice pozdě, ale naštěstí všechno stejně řídil Nejvyšší na přímluvu Jana Nepomuckého.

V knihovně na Ječné jsem objevila báseň od J. W. Goetheho o Svatojánské pouti v Praze a ta se stala klíčem. Do příprav se postupně zapojili téměř všichni jezuité z Ječné. Oslovila jsem také studentky a studenty pražských vysokých uměleckých škol a ti se postupně začali do projektu zapojovat.

P. Josef Čunek zase běhal na radnici, později ho nahradil P. Pavel Koudelka SJ, se kterým jsem také obcházela potenciální sponzory. Všude jsme vyprávěli o Janově příběhu a našich plánech. Svatojánská pouť začala! Při našich setkáních se znovu dotýkal lidí Janův osud. Bylo to jako, když člověk oprašuje starý obraz a on začíná vystupovat na povrch.

Zmínila by ses ještě aspoň o některých blízkých spolupracovnících?

Do poutě například vstoupil student DAMU Jakub Folvarčný (na fotografii). Byl nejen průvodce poutí, ale také sám napsal shakespearovské monodrama o Janu z Jenštejna, kterým se slavnosti uzavřely. Scenáristka Věra Eliášková napsala hru Svatý Jan Nepomucký, kterou pak studenti DAMU pojali podle svého. UMPRUM zase nabídlo živou sochu, svatozář a konečnou podobu plakátu navrhla kreativní Marie Hladíková. Náš soused, fanda a veliký přítel ze Slivence, Lubor Landa potom vytiskl v tiskárně ještě týž den letáčky a plakáty a skoro ještě "za tepla" nám je pak dodával.

P. Petr Havlíček SJ se stal poradcem Veroniky Musilové-Kyrianové, mladé a velice talentované režisérky z DAMU, při její autorské hře Žofijí kůže, serenáda. Jak název napovídá, představení pojednávalo o královně Žofii. P.Josef Horehleď SJ jí pomáhal s přípravou scénografie. Jezuitští bratři Tomáš Novák a Václav Dlapka nachystali pro pouť středověké stany. Mimořádná výtvarnice Alenka Brožová, která má dar pracovat s dětmi, vymyslela zajímavou soutěž Most, jako spojení dvou břehů, lidí? ÚMČ Praha 2 dodal na pouť trička a tašky, které si pak děti pod vedením Alenky samy ozdobily motivy svatého Jana. Restaurátorka goblénů z galerie ND Marie Tilschová zase připravila válečky a paličky, aby na pouti naučila děti paličkovat krajky.

Musím moc poděkovat i sestrám voršilkám, protože vím, že mne celou dobu podporovaly modlitbami, a především pak sestře Kateřině, která mně aktivně pomáhala a podělila se o své nápady a věcné připomínky.

Proběhla akce podle tvých představ, nebo se setkala s nějakými vážnými problémy?

Celá akce byla jedno velké dobrodružství. Bylo to poprvé a někdy to pro nás byla opravdová zkouška víry. Bez pomoci pražských jezuitů by bylo jen těžko možné něco podobného zorganizovat.

Sobotní pouť se ocitla mezi dešti, v pátek pršelo a pak i v neděli. Patron vod Jan Nepomucký, jak kdosi na pouti poznamenal, si vzal i toto na starost a sobotní počasí bylo bezvadné!

Vážné problémy? Možná nastanou až když budu muset oset trávník na Karlově náměstí, ale i to bychom s pomocí našich přátel mohli pojmout jako neotřelý happening.

S jakým ohlasem ses v Praze setkala?

Lidé byli příjemně zaskočeni. A to jak všichni účinkující, tak také pořadatelé a návštěvníci. Jen několik přátel opravdu věřilo, že by se to mohlo podařit. Teď už je jasné, že v tom musíme v příštích letech pokračovat.

Kdybys měla vybrat dva až tři body programu, které tě nejvíc potěšily, co by to bylo?

To je opravdu těžká otázka. Všechno bylo jedinečné. Silné a pro mnohé trochu šokující bylo určitě už samotné zahájení. Na akci k mé velké radosti s kvartetem Františka Kopa a s Petrem Maláskem vystoupila stále půvabná Marta Kubišová, žena, která svoji slibnou kariéru neváhala opustit. Vydařila se i Žofijí kůže - serenáda, skvělé snové drama v neobvyklé podobě, potěšil židovský orchestr Šarbilach v kostele sv. Ignáce a starý ortodoxní žid, který s úctou vstoupil do chrámu. Skvělá byla i přítomnost zářící paní Dany Němcové, spokojené Jany Kremanové, mé přítelkyně malířky, jinak obvykle naladěné dost negativně, nebo P. Jana Pospíšila SJ, který na lavičce pozoroval svět kolem sebe? Výborný byl také Martin Jirous, který v kostele sv. Jana na Skalce přečetl s lahví piva v ruce své dojemně krásné verše a jehož básně doplnil zvuk křídel zatoulaného holuba. Radost mi dělal i P. Josef Čunek, který na kole projížděl všechny štace?

Netajíš se ambicí, že bys chtěla obnovit tradici každoročních svatojánských slavností, jejichž podoba se ale přizpůsobila dnešní době. Máš už nějaké konkrétní plány do budoucna?

Ano. V Praze je plno takových akcí a nechceme spadnout do jednoho pytle se zdejší zábavou. Chceme, aby pouť byla něčím jedinečná nebo třeba i šokující. Nesmí být vulgární, ale měla by si zachovat jistou kvalitu, aby byla pro lidi čest se jí zúčastnit. To je můj cíl.

A co to znamená přizpůsobit se? Mojí další vášní je zahrada, proto použiji přirovnání z přírody. Chceme být jako bambus, který má stále zelené listy (znamení neproměnnosti a stálosti), ale jeho vnitřek je prázdný, což se v Číně spojuje se skromností a ctností. Bambus se sice ve větru naklání ze strany na stranu, neklade odpor, ale nezlomí se.

Jsi manželkou režiséra a sama sis zahrála v krátkém snímku Vyhnanci Karin Babinské nebo velkofilmu Terryho Gilliama Kletba bratří Grimmů. Chtěla bys i nadále u filmu zůstat? A pomohlo ti to nějak při organizaci svatojánských slavností?

Vystudovala jsem obor produkce na Střední filmové škole v Čimelicích a po dokončení DAMU obor činohra-herectví jsem dva roky hrála v Ypsilonce. Proto mám v těchto oborech plno kamarádů.

Můj muž jako filmový režisér je, jak s oblibou říká, na Ulici a je naprosto vytížen prací, přesto si našel čas, abych jsem s ním konzultovala některé věci týkající se Svatojánské pouti.

Co se týká herecké profese, je to prostě moje práce. Už od dětství jsem ji toužila dělat. Celý svůj život jsem dělala divadlo, už ve 14 letech jsem hrála profesionálně divadlo a později i ve filmech.

Máme tři děti, nejstarší vyžaduje mimořádnou péči, takže práci na filmu beru spíš jako dar, abych si udělala mimořádnou a příjemnou dovolenou.

Foto Dušan Dostál. Více snímků z akce ve fotogalerii na našich stránkách.

 odeslat článek     vytisknout článek