Názory

Svatý Ignác – mistr správné míry

Pavel Ambros

Jak můžeme být blízko druhým v době adventní a lépe prožívat přípravu na Vánoce? Ve Druhé poznámce na začátku Duchovních cvičení nám svatý Ignác dává radu, která nám může být velmi užitečná v každodenním životě. Ignác říká: buď druhému blízko tím, že se se stáváš tím, kdo se učí „věrně vysvětlit události (…) tak, že projde body jenom krátkým nebo shrnujícím vysvětlením“. Radí tomu, kdo doprovází a má pomáhat druhým, aby příliš netlačil na pilu při sdělování obsahu nebo způsobu modlitby. V každodenním životě – obvykle s dobrým úmyslem – chceme ostatním něco sdělit, něco, co považujeme za dobré, nebo dokonce dokonalé (jako by to byl univerzální lék na všechny druhy neduhů!). A někdy se stáváme nesnesitelnými v tomto chválení nebo vysvětlování nutnosti toho či onoho léku.

Ignác jasně upozorňuje: Stačí věrně vyprávět ... se stručným a výstižným komentářem toho, co chci sdělit. Ukazuje se nám charakteristický rys otce Ignáce z Loyoly – jak úžasně zná člověka. Ví, že člověk nepřijme za své, neosvojí si něco, co není stráveno, čeho se nedotkl, co jinými slovy nezažil. Proto nabádá, aby to byl křesťan sám, kdo zkoumá, hledá, objevuje, volá jménem. Naše míra, kterou poměřujeme druhé, nemusí být vždy mírou toho, s kým kráčím životem vstříc k Pánu. Čas se naplňuje, zrychluje, více na nás tlačí. Zároveň však platí, že moje měřítka nemusí pasovat na každého člověka. Můžeme a máme ukázat směr, několik nástrojů a nechat mu prostor k jeho vlastní tvořivosti. Tím naše doprovázení bude jemné a pevné jako Ignácovo. To neznamená, že druhého opustím nebo ho nevezmu pevněji za ruku, když to bude potřebovat.

Jak můžeme druhému pomoci prožít adventní očekávání? Ukazovat, že celý lidský život je očekáváním plného setkání s Bohem.

 odeslat článek     vytisknout článek