Názory

Ignác Loyola – muž žijící v přítomnosti a pod vlivem Ducha Svatého

Pavel Ambros

Ignác Loyola mluví o Duchu Svatém jen velmi málo. Někdo by mohl říci: asi proto, že hovořit o něm nebylo v módě! Když se nyní díváme na jeho život, vidíme jasné známky toho, že přemýšlel, jednal a konal pod vlivem Ducha Svatého. Přítomnost Ducha u Ignáce vycházela z osobní zkušenosti Boží přítomnosti. „V něm totiž žijeme, hýbáme se a jsme.“ (Sk 17,28) Tehdy se setkáváme s Duchem kdekoli a kdykoli.

Ignác s důsledností sobě vlastní tuto skutečnost geniálně vyjádřil v průpravě k modlitbě. V ní nejde o uvědomění si sebe před Bohem, ale postavit sebe sama před Boží tvář. Prvním, nejdůležitějším a nepostradatelným krokem při setkání s Bohem je stát v Boží přítomnosti. „Vidět, jak stojím před Bohem.“ (DC 232) Vždyť je to Duch, kdo se v nás modlí, a když selháváme, modlí se za nás. Tady začíná každý úvod do modlitby. V modlitbě přítomnost neznamená dotýkat se nebo fyzicky vidět, ale vidět duchovními smysly. Není založena na pocitu něčeho nebo někoho.

Je to jistota víry, že se setkávám s osobním, živým a skutečným Bohem, který chce s člověkem mluvit přímo, který chce vést dialog lásky tváří v tvář. Kéž dovolí Stvořiteli jednat přímo se svým stvořením a stvoření se svým Stvořitelem a Pánem. Máme „nechat přímo jednat Stvořitele s tvorem a tvora se svým Stvořitelem a Pánem“. (DC 15). Je „mnohem lepší, aby se Stvořitel a Pán sám sděloval jemu oddané duši tím, že ji přivine ke své lásce“. (DC 15)

V době adventní se učíme čekat na Pána tím, že se cvičíme v modlitbě, vstupujeme do ní. Nestačí technika modlitby, modlitba roste důvěrností, vztahem k Pánu. Přípravné kroky pomáhají: spočívají v maximálním úsilí člověka, kterému však nepřikládá nejvyšší důležitost. V přípravné fázi prosíme, „aby všechny moje úmysly, jednání a skutky směřovaly čistě ke službě a chvále jeho božské Velebnosti“. (DC 46) Bez pomoci Ducha Svatého se nikdo nemůže modlit křesťansky. „Jenom pod vlivem Ducha Svatého může někdo říci: Ježíš je Pán.“ (1Kor 12,3). On nás učí modlit se. (Řím 8,26–27).

Obraťme pozornost ještě k jedné poznámce: „Hned, jakmile si vzpomenu, že je čas ke cvičení, představím si, dříve než začnu, kam jdu a před koho předstupuji.“ (DC 131) „Jeden nebo dva kroky před místem, na kterém chci nazírat nebo rozjímat, zůstanu po dobu Otčenáše stát, pozvednu svou mysl vzhůru a uvážím, jak se na mne Bůh, náš Pán, dívá apod.; provedu úkon úcty nebo pokoření.“ (DC 75)

I když o Duchu Svatém nepadne ani slovo, intuitivně cítíme, že právě On je podstatou modlitby. Je nehmotný, a přesto vše zahrnující. Zjevuje nám celou pravdu a přivádí nás k ní mnoha způsoby. Tak jako to udělal v životě otce Ignáce a tak jako to dělá v našich životech. Dopřejme si více času v době adventní k takovýmto přímým, ničím nenahraditelným setkáním v síle Ducha.

 odeslat článek     vytisknout článek