Články

Odešel Josef Kadlec zvaný Pepánek

Helena Čižinská

Narodil se 19. února 1929 v Praze. Kromě harmonické rodiny jeho vývoj silně ovlivnilo členství ve skautském středisku Mawadani. Tam si vysloužil přezdívku Pepánek, která ho pak provázela celým životem. Už po maturitě v r. 1948 uvažoval o vstupu do jezuitského řádu, ale tehdejší provinciál P. František Šilhan mu vzhledem k tehdejší politické situaci poradil zatím studovat jiný obor.

Josef Kadlec byl tedy přijat na lékařskou fakultu UK, kterou ukončil r. 1953 a vzápětí na umístěnku nastoupil do Onkologického ústavu v Bukově v Ústí n. Labem. Následujícího roku vyhrál konkurs na místo zástupce MUDr. Josefa Lišky v oddělení alergologie a imunologie ve Státním zdravotním ústavu, kde pracoval do r. 1963. V následujících dvou letech působil v Ústavu epidemiologie a mikrobiologie v oddělení mikrobiální senzitivity na antibiotika, kde také obhájil svou vědeckou kandidaturu. Jeho práce zaujala předsedu komise prof. MUDr. Jiřího Sedláka DrSc. natolik, že mu nabídl místo asistenta Lékařské fakulty hygienické UK. Na fakultě pobyl Josef Kadlec poměrně krátce, protože už na podzim r. 1966 byl vybrán komisí OSN pro OFSANPAN (Oficina Sanitaria Panamericana), která si přála nekomunistického kandidáta pro dvouletou funkci poradce s úkolem vymýcení (eradikace) infekčních a tropických chorob, zvl. tuberkulózy, lepry a Chagasovy choroby. Kromě vynikajících odborných znalostí rozhodla i mimořádná znalost světových jazyků včetně jeho ?koníčků?, latiny a řečtiny.

V dubnu 1967 odletěl do Caracasu, kde mu byla svěřena nedozírná oblast od Mexika přes Karibské ostrovy až po Ohňovou zemi. Vyňata byla pouze Kuba a Haiti. Navštěvoval nemocnice celého tohoto obrovského území a kromě svých povinností se věnoval i přírodním krásám a památkám. Jeho diapozitivy obdivovalo mnoho zájemců v Americe i v Praze. Po silném zemětřesení v Caracasu 29. června 1967 ošetřoval zraněné a pacienty v šoku. Ačkoliv měl velmi málo volného času, stal se ještě mimořádným posluchačem filosofie na Universidad Católica Andrés Bello v Caracasu.

Po oficiálním prodloužení pobytu o další dva roky bylo Josefu Kadlecovi v OFSAPAN nabídnuto stálé místo, ale on se rozhodl konečně splnit svůj sen a vstoupit do jezuitského řádu. Vzhledem k tomu, že venezuelská provincie neměla vlastní noviciát, byl poslán do Londýna, kde právě přijali dva lékaře. Před vstupem nemohl využít dovolení odjet domů, protože se právě stal emigrantem. Noviciát strávil v Rainhillu u Liverpoolu, kde též mohl chodit na stáže do nemocnice. Na konci r. 1972 složil sliby a začal studovat teologii na Heythrop College při univerzitě v Londýně, kterou dokončil v r. 1976. Následujícího roku přijal jáhenské a 9. července kněžské svěcení. V Anglii mu byl uznán diplom z Karlovy univerzity a získal titul docenta.

P. Josef Kadlec SJ při bohoslužbě s P. Jiřím Reinsbergem (vpravo)

Vzhledem k tomu, že se Josef Kadlec zajímal o nový obor, bioetiku, rozhodl se doplnit si vzdělání na Kennedy Institute of Ethics na prestižní Georgetown University ve Washingtonu. I díky tomu, že byl uznán jeho diplom z Caracasu, mohl již v roce 1981 promovat jako PhD. Na téže univerzitě se stal členem jezuitské komunity a brzy i řádným profesorem bioetiky. Od r. 2000 jako professor emeritus přednášel nepravidelně a s kolegou, prof. Josephem Bellantim z Georgetownské university, připravoval další doplněné vydání publikace o imunologii. Tuto práci už však pro nemoc nemohl dokončit.

Po sametové revoluci přilétal dvakrát ročně do Prahy, přednášel na KTF i na různých shromážděních, dával exercicie spolubratřím z různých řádů a samozřejmě i laikům. Každou neděli přicházel koncelebrovat nebo zastupovat do kostela sv. Havla, který před odchodem do Venezuely pravidelně navštěvoval a kde se stal štědrým podporovatelem početných rodin.

 odeslat článek     vytisknout článek