Rozhovory

Mladí kolumbijští jezuité se setkali s otcem generálem

Alena Rousová

Otče Jorge Alberto, na co kladete důraz jako formátoři mladých jezuitů?

Klademe důraz na proces upevňování naší identity jezuitských řeholníků v rozlišování, apoštolátu, duchovním životě a citové zralosti. Snažíme se pomáhat mladým jezuitům získat návyk a lásku ke studiu a uvádět je do univerzitního světa prostřednictvím filozofie a humanitních věd v ignaciánské tradici.

Jaké jsou největší výzvy pro mladého Kolumbijce (nebo kteréhokoli Latinoameričana přijíždějícího do Bogoty za studiem) ve vztahu k náboženskému životu a přípravě na život v Tovaryšstvu?

Upozornil bych na tři výzvy:
1. Asi největší výzvou je naučit se žít sliby – a obecně vše, co řeholní život obsahuje – v otevřeném prostředí, které zahrnuje univerzitu, apoštolát a společenský život.
2. Pro ty, kteří navštěvují univerzitu poprvé, se studium stává velkou výzvou. Pro ty, kteří již tuto zkušenost mají, je výzvou vrátit se do univerzitního prostředí s novou perspektivou, kterou jezuitský řeholník nabízí.
3. Kolumbijská realita nás neustále vyzývá. Vyzývá naše mladé jezuity zejména v apoštolátu a během intenzivních období misie, jako jsou pastorační zkušenosti na venkově nebo v sociálně znevýhodněných oblastech. Takové výzvy vyžadují neustálé rozlišování našeho vlastního povolání a poslání. Mladí jezuité jsou také konfrontováni s realitou multikulturního města, oscilujícího mezi kosmopolitním a nejistým a představujícím veškerou složitost Latinské Ameriky.

Jaké jsou radosti a útěchy, které zažíváte jako představený jezuitské formační komunity zde v Kolumbii?

Být svědkem Božího působení v životech mladých jezuitů je velmi útěšná zkušenost. Objevování nových snů, nových perspektiv a nových vnímání znovu posiluje naši naději na budoucnost Tovaryšstva. Věřím, že mladí lidé nechtějí jednoduše opakovat to, co jsme dělali my starší; cítí se Pánem povoláni, aby jako jezuité reagovali na nové skutečnosti a nové výzvy. Jsem velmi rád, že paradigma integrální ekologie, které Univerzální apoštolské preference otevřely Tovaryšstvu, je mnohem lépe chápáno a prožíváno těmito novými generacemi.

Scholastici, kteří se této akce zúčastnili, se poprvé setkali s generálním představeným Tovaryšstva Ježíšova. Co je na tomto setkání nejvíce zasáhlo?

Fabio Guerra-Acero SJ: V tomto bodě své jezuitské formace považuji příležitost setkat se s generálem Tovaryšstva za milost, která mi umožní prohloubit chápání toho, co znamená být součástí univerzálního apoštolského těla. Zasáhlo mě pozvání generála, abychom se z pohledu Ježíše na kříži zařadili do našich konkrétních skutečností, protože právě z perspektivy vtěleného, ukřižovaného a vzkříšeného Boha rozpoznáme Pánovo pozvání naladit se na jeho poslání usmíření. Ve světě, který je konfrontován s realitou nespravedlnosti a nerovnosti, se skandálním stupněm bídy a nejistoty, nás Pán nadále zve, abychom modlitbou a rozlišováním byli apoštoly, kteří ho dokáží hlásat svým životem a intelektuální a duchovní hloubkou.

Cristian Garnica SJ: Setkání s otcem generálem bylo opravdu velmi dojemné a inspirativní. Zatímco mluvil v kapli formačního domu, představil jsem si samotného Ignáce, který tak mluvil před staletími uprostřed prvních jezuitů a sdílel s nimi své duchovní zkušenosti. Ta chvíle s naším současným otcem generálem mi připomněla – jak Ignác tak často doporučuje v rozjímání při exerciciích – ty muže, kteří se jako první vydali na velkolepé dobrodružství následování Pána, a tak vytvořili nejmenší Tovaryšstvo Ježíšovo. Jedna věc, která mě opravdu zasáhla ze všeho toho, co s námi otec generál sdílel, bylo jeho pozvání vidět naši realitu a svět kolem nás z perspektivy Ukřižovaného Krista. To znamená dívat se na věci z výšky kříže – s jeho úzkostí, nahotou, mučednictvím a bolestí – a ne z výšky našich vlastních sobeckých nároků. Je docela pravda, že často hledáme křesťanství bez kříže, řeholní život na hony vzdálený nepohodlí vidět věci z výšky Ukřižovaného.

Zdroj/Foto: jesuits.global.

 odeslat článek     vytisknout článek