Články / Články Dnes je 18. 6. 2024  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Svatý Petr a svatý Ignác

Čtvrtek, 29.6.2023
Zpracoval Pavel Ambros

Pavel Ambros

Několik let před svou smrtí Ignác Loyola nadiktoval svůj životní příběh. Vzpomínal na to, jak vážná byla jeho zranění poté, co mu dělová koule roztříštila nohu. Dne 28. června, o vigilii svátku svatého Petra a Pavla, mu lékaři řekli, že „pokud nepocítí do půlnoci úlevu, může být již považován za mrtvého“ (Paměti, 1); proto přijal svátosti. Pak však přišlo uzdravení. Jak uvádí Ignácovo vlastní diktované vyprávění, „nemocný byl ctitelem svatého Petra; a tak se Bohu zalíbilo, že se mu právě o půlnoci ulehčilo“.

V žádném z dřívějších dokumentů o Ignácově životě není o tomto detailu ani zmínka, ale Petrova role v Ignácově uzdravení se brzy stala součástí životopisné tradice. Pedro de Ribadeneira ve svém latinském životopise v plném znění, vydaném několik let po Ignácově smrti, výslovně hovoří o „přímém zásahu Boží Prozřetelnosti a přímluvě svatého Petra“. Ve španělské verzi poznamenává, že Ignác měl vždy Petra „jako zvláštního patrona a zastánce a jako takového ho ctil a sloužil mu“. Když o několik let později Juan de Polanco, který sloužil jako Ignácův sekretář posledních devět let jeho života, zopakoval podstatu Ribadeneirova vyprávění, přidal další detail: mladý Ignác dokonce Petra uctíval španělskými hymny složenými k jeho poctě.

Ignácovu úctu ke svatému Petrovi, která předchází tomu, co Ignác prezentuje jako své obrácení, nelze chápat jako úctu k světci nějak tradičně uctívanému. U Ignáce vypovídá o oddanosti církvi, pro niž byl svatý Petr i ve středověku chápán a uctíván jako reprezentativní postava. Vyjadřovala oddanost, která posilovala boj křesťanů proti Maurům ve Španělsku. V Ignáci proto uzrával záměr založit řád, který by byl zcela k dispozici papeži. Tato jeho touha byla přítomná v intuitivním povědomí, které je hlubší než jakákoli formální teologie. Ačkoli Ignác musel po celý život bojovat s autoritami v církvi, které neměly pro jeho projekt pochopení a až příliš snadno ho obviňovaly z kacířství, protože odkazoval na své vnitřní zážitky a rozhovor s Kristem v srdci. Byl mystikem i mužem církve. Jeho hnutí možná představovala určitou verzi reformy, ale nikdy ne protest. Přes všechno napětí, s nímž musel žít, byl Ignácův život v církvi vždy, a to působivě, nezpochybnitelnou samozřejmostí.

Další zmínka o svatém Petrovi v Ignácově autobiografii tento postřeh ještě umocňuje. Ignác měl v Paříži nedostatek peněz, a tak ho napadlo nabídnout se jako placená výpomoc jednomu z učitelů. Vypráví, že našel útěchu v představě, že učitel je Kristus a různí studenti jsou apoštolové – Petr, Jan a tak dále. Pokračuje objevně: „Představoval si totiž, že bude Kristem a že některému studentovi dá jméno svatého Petra, jinému svatého Jana – a stejně tak dá jména dalším studentům podle apoštolů. Uvažoval: když mi poroučí magistr, pomyslím si, že mi poroučí Kristus, a když mi poroučí někdo jiný, pomyslím si, že mi poroučí svatý Petr.“ (Paměti, 75) Petr není jen jedním z učedníků mezi ostatními. On také přikazuje.

8

Ignácova oddanost Petrovi však přesto zahrnovala něco víc než jen úctu k řádu a autoritě. Petr byl důležitý ani ne tak proto, že představoval autoritu, kterou je třeba bránit před jejími kritiky, ale spíše proto, že poskytoval základ, na němž bylo možné bezpečně vybudovat nové formy církevního života, které by projevovaly novou a větší Boží slávu. Možná je příznačné, že ve svéživotopise se Petr objevuje diskrétně a jednoduše, když je Ignác uzdraven, dříve než na scénu přicházejí ostatní svatí. Možná Petr představuje tichý, tradiční základ pro sny a pro rozlišování mezi těmi, které přicházejí později, s Ignácovou rekonvalescencí.

Petrova přítomnost při Ignácově uzdravení jako by vycházela ze zbožnosti soustředěné na Boha, jehož prozřetelnost se nachází v konkrétních událostech pojatých jako momentální Boží zásahy. V době, kdy byl text diktován, však Ignác fungoval jinak. Když vzpomíná na svou vyostřenou reakci krátce po odchodu z Loyoly na Maura, který zpochybňoval Mariino věčné panenství, poznamenává, že tehdy ještě „neviděl dovnitř a nevěděl, co je pokora nebo láska nebo trpělivost nebo rozvaha, která tyto ctnosti řídí a měří je.“ (Paměti, 14) Postupně se Ignácovo náboženství stávalo více vnitřním. Na konci svých vzpomínek shrnuje rozvoj své zbožnosti. Zbožnost je pro něj schopnost najít Boha bez ohledu na situaci. „Stále prohluboval svou zbožnost, to je snadněji nacházet Boha. Pokaždé, když chce najít Boha, najde ho.“ (Paměti, 99)

Ignácova věrnost Petrovi a církvi nikdy neochabovala, ale neustále se prohlubovala a rozšiřovala. Vyjadřovala se především službou a misií, a proto její projevy nabývaly v různých souvislostech rozmanitých podob. Vždy bylo možné si představit větší božskou slávu. Ignác v Konstitucích vysvětluje jezuitský slib zvláštní poslušnosti papeži kvůli misii přímočaře: „Úmysl onoho slibu, jímž se Tovaryšstvo zavázalo papeži jako vrchnímu náměstku Kristovu poslušností bez výmluv, směřuje k tomu, že se odebereme, kamkoli uzná za vhodné k větší slávě Boží a prospěchu duší poslat mezi národy, ať už věřící nebo nevěřící“ ([603]) V tomto případě se jedná o slib, který se týká misie. Kdykoli Jerónimo Nadal, kterého Ignác vyslal po Evropě, aby vysvětloval jezuitský způsob života, připomínal roli svatého Petra při Ignácově uzdravení v Loyole, povzbuzoval ve svých posluchačích nejen úctu k Petrovi, ale také k Pavlovi, misionáři. (Nadal, J., Duchovní cesta, s. 191) Nadal rozvíjel tento pilíř ignaciánské apoštolské mystiky způsobem, který plně respektoval možnosti jednotlivců. Než bylo sepsáno evangelium, žili učedníci podle tradice; první jezuité před sepsáním konstitucí žili stejným způsobem, bez psaného textu. Ignác, když mluvil ke svým druhům, použil slova svatého Petra: „Znáte, bratři, náš způsob a řád života; proto, když jdete, jednejte tak.“ Ovšemže takovou větu v Novém zákoně nenajdeme. Citát odhaluje působení vlastních duchovních představ prvních jezuitů. Před písemnými Konstitucemi žili z hluboké důvěrnosti a družnosti mezi sebou, nepochybně nejprve s Kristem, ale nyní nicméně s Petrem, který ho zastupoval. V jistém smyslu tento způsob a řád života v sobě obsahuje vše, co jezuitští učedníci potřebují. Tento život od nich vyžaduje, aby žili jako lidé, kteří vycházejí ze své ješitnosti a pýchy. Jen tak se budou podobat Ignáci – Petrovi: budou klepat na dveře zevnitř svých spolubratrů, budou klepat na dveře uvnitř církve. Dříve než je Kristus pošle do světa, musí jej vpustit do svého srdce. A Ignác byl přesvědčen, že nechat vstoupit Krista do srdce není možné jinak, než nechat vstoupit do srdce jeho pozemského zástupce, to je Petra. A pokud se církev drží takto přicházejícího Ježíše nejdříve k sobě, uzdravuje z moru odkazování na sebe, totiž narcismu a sebeprezentace.


Foto: Uzdravení svatého Ignáce. Juan De Valdés Leal, Zjevení svatého Petra svatému Ignáci v Pamploně.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
7.3.2024 Oslava blahoslaveného Johna Sullivana
4.3.2024 Proces blahořečení P. Pedra Arrupeho SJ postupuje vpřed
8.8.2023 Den Brna zve návštěvníky do jezuitského kostela
8.6.2023 Děkovná mše svatá při výročí svaté Pavlíny
26.4.2023 Po stopách svatého Ignáce při pětistém výročí jeho příchodu do Itálie



Náš tip





Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže
Za všechny, kdo jsou na útěku ze své vlasti
Modleme se, aby ti, kdo prchají před válkou nebo hladem a jsou nuceni podnikat cesty plné nebezpečí a násilí, našli v hostitelských zemích laskavé přijetí a nové životní příležitosti.

Národní úmysl
Za volby do Evropského parlamentu
Modleme se, aby poslanci zvolení do Evropského parlamentu respektovali přirozený řád vepsaný Bohem do stvoření a usilovali o opravdovou spravedlnost.

více »

Nejbližší akce

Víkend pro zájemce o jezuitský řád


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení pro řeholní sestry


Duchovní pobyt pro seniory


Duchovní cvičení pro řeholní sestry všech řádů a kongregací


Duchovní obnova pro všechny


více »

Kalendárium

Schází se 1. generální kongregace

Památka sv. Aloise Gonzagy

Úmrtí Jana Tesánka


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil