Články / Články Dnes je 17. 6. 2024  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Život a neživot

Pátek, 8.9.2023
Otec Pavel Ambros SJ nabízí zamyšlení nad texty 23. neděle v mezidobí

Pavel Ambros

Dnešnímu úryvku evangelia předchází důležitý klíč k četbě. Věnujme mu pozornost: „Stejně tak nechce váš nebeský Otec, aby zahynul jediný z těchto nepatrných.“ (Mt 18,14) Jak nechce? Jako ten, kdo miluje stou ovečku, bohužel nyní zatoulanou. Miluje ji více než těch devětadevadesát, jež si spokojeně hoví v bezpečí jeho hospodářství. Co z toho můžeme vyvodit? Otcovou vůlí je shromáždit všechny. Nikdo nemá být ztracen. Ztráty se nepřipouštějí. V knize života se nevede evidence válečných ztrát. Je-li kdo ztracen, pak jen proto, aby byl nalezen. O co se jedná? Ne o organismus, strukturu, nýbrž o celistvost Těla. Kdo hřeší, hřeší proti Tělu Kristovu a ničí krásu Těla Kristova. A krása Kristova je obnovována na kříži jednou provždy a v čase i naší spoluúčastí.

Podle Jana Zlatoústého pokárat v žádném případě neznamená trestat, slavit triumf. Výraz je voláním ke spravedlnosti. Nežádá od něj účet za jeho chování, připomíná hřích. Naznačuje, co jsi kvůli němu vytrpěl. Hřích, kterého se možná dopustil, může dokonce spadat do jednoho z těch hrozných seznamů, které Pavel popisuje jako dílo těla (Gal 5,19-21), ale perspektiva je zcela obrácená, protože život jednoho je spojen s životem druhého. Jsou to hříchy, které zraňují více pachatele než uraženého. Podle svatého Augustina právě sobě způsobil těžkou ránu, kdo zhřešil proti svému bratru, a tedy proti církvi. Zhřešil tím proti Otci. Proč připomínat? Aby byl zapomenut. Což se zdá paradoxní, ale zapomínání na provinění je nesmírně užitečné pro duchovní život, pro naše očištění. Je to znamení Kristova života; kdo zapomíná na pohoršení, žije Kristovým životem, je Kristův. Proto postupuje s jakousi něhou, která se chce vyhnout veřejné hanbě, jež obvykle obrácení nepřináší. Pohana a veřejný lynč mají za následek ještě větší uzavření. Proto Ježíš navrhuje osobní zkušenost. Setkání tváří v tvář. Navrhuje soukromou nápravu, a to až do té míry, že pokud člověk nakonec neposlechne ani společenství, je považován za pohana nebo celníka. Protože jsme v Těle Kristově, máme Kristův život, pokračujeme vůči němu v tom postoji, který měl Kristus vůči pohanům a celníkům, i když se nám nedostává odpovídající odezvy.

Z tohoto úryvku pomalu vyplývá, že bratrská náprava je možná pouze tehdy, pokud člověk živě patří do organismu Těla Kristova. Pouze pokud vychází z tohoto bratrského zájmu o život těch, kteří vás pohoršují. A to je možné jen ze synovského vědomí, jen pokud se uznáváme za děti Otce. Otázka zůstává stále stejná – synovský vztah: člověk nepozná Otce jinak než v Synu a nikdo nepozná Syna jinak než účastí na Synově životě.

V téže perspektivě čteme i závěrečnou větu, kde se říká, že pokud se dva shodnou v modlitbě (Mt 18,19), Otec vše dovrší. A Origenes zdůrazňuje, jak je důraz kladen nikoli na intenzitu modlitby, ale na hloubku, symfonii, termín je právě symfonický, to je to souhlasné, co souzní. Vracíme se k otázce: co znamená přináležet ke sktrukturám a co k Tělu? Symfonie se týká pravdy víry, kterou vyznáváme, a způsobu života, který žijeme. Pokud nebudeme symfoničtí, jednotní v hlásání víry a způsobu života, který žijeme, naše modlitby nebudou vyslyšeny. Bratrská náprava je tedy výrazem bolesti těch, kteří cítí, že se jednota života v Kristově těle rozpadá, a proto se semknou v modlitbě. A když se někdo modlí s účastí na jednotném životě Syna, Otec ho slyší a vyslyší. A prvotní církev byla proslulá právě svou nepřetržitou modlitbou za hříšníky, i když někdo není přesvědčen o tom, že život, který žije, není nic jiného než neživot. Ve stavu neživota je modlitby více zapotřebí. I když jejím počátkem je sžíravá bolest a nejistota. Modlitba slyší více ušima, snadněji nachází společný tón než oči, jež nepomohou odvrátit zrak od roztříštěnosti myslí a srdcí.


Foto: Andre Girard, A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům, 1956.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
14.6.2024 Moudrost a radost z vyhlížení Pána
7.6.2024 Kdo je skutečně mimo a kdo uvnitř prostoru vztahu a společenství s Ježíšem?
31.5.2024 Dar na cestu
24.5.2024 V Trojici si můžeme hrát před anděly
17.5.2024 Duch dává nahlížet z mnoha stran



Náš tip





Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže
Za všechny, kdo jsou na útěku ze své vlasti
Modleme se, aby ti, kdo prchají před válkou nebo hladem a jsou nuceni podnikat cesty plné nebezpečí a násilí, našli v hostitelských zemích laskavé přijetí a nové životní příležitosti.

Národní úmysl
Za volby do Evropského parlamentu
Modleme se, aby poslanci zvolení do Evropského parlamentu respektovali přirozený řád vepsaný Bohem do stvoření a usilovali o opravdovou spravedlnost.

více »

Nejbližší akce

Víkend pro zájemce o jezuitský řád


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení pro řeholní sestry


Duchovní pobyt pro seniory


Duchovní cvičení pro řeholní sestry všech řádů a kongregací


Duchovní obnova pro všechny


více »

Kalendárium

Schází se 1. generální kongregace

Památka sv. Aloise Gonzagy

Úmrtí Jana Tesánka


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil