Články / Články Dnes je 19. 7. 2024  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Sté výročí narození kardinála Jána Chryzostoma Korce SJ

Čtvrtek, 25.1.2024
Narozen 22. ledna 1924, zemřel 24. října 2015

Pavel Ambros

Společně se slovenskými jezuity si můžeme připomenout jedinečnou osobnost slovenského katolicismu, jezuitu a tajně vysvěceného biskupa, který již v době komunismu pracoval ve skrytosti v dělnických povoláních, žil velmi skromně, miloval hory, literaturu a všestranně přispíval k obnově církve. K českým jezuitům i české církvi měl blízko z vícero důvodů. Studoval od roku 1945 do 1947 na Filosofickém institutu v Brně, jehož rektorem byl otec Vojtek. Spolu s ním zde studovali například otcové Jiří Novotný, Vojtěch Ondřej, František Krásenský, Jan Pospíšil nebo Antonín Holas. Přestože byl rozhodným zastáncem samostatnosti Slovenska a byl opatrný k čistě ekonomickým důvodům sjednocování Evropy, záleželo mu na duchovním obsahu života společnosti v Evropě. Byl velmi dobře obeznámen s českou kulturou. Osobně se setkal s mnoha osobnostmi, kněžími i laiky, ve vězení a udržoval s nimi úzké vztahy. Je dobře známá i jeho úzká spolupráce s kardinálem Tomáškem v zápasu o náboženskou svobodu. A konečně: v osmdesátých letech vysvětil čtyři naše spolubratry tajně na kněze. Z jeho velmi bohaté literární činnosti si připomeňme jeho exerciční úvahu o modlitbě.

Kolik lidí to nechápe. Říkají: „Modlitbou nemůžeme blesk nasměrovat jiným směrem.“ Zapomínají, že věci slouží věčným Božím plánům, že Bůh zahrnul do těchto plánů potřeby člověka, že v plánu světa se nedějí jen věci, které plynou podle známých zákonů, ale také mnoho dalších, které slouží věčným Božím záměrům. Bůh navíc neočekává, že bychom modlitbou zanedbávali naši tvořivost.

Modlitba není jen soustředění. Není to jen soustředěné myšlení. Je to pozvednutí mysli k Bohu v lásce a vděčnosti. Apoštolové viděli, jak Mistr odchází do samoty a modlí se. Chtěli poznat tajemství rozhovoru s Otcem. Ježíš jim to řekl: Modlíte se jako pokrytci. Pak je naučil modlitbu Otče náš. Tato krátká, úplná a konkrétní modlitba zahrnuje základní postoj člověka k Bohu, k sobě samému, ke všem lidem. Již prvním slovem nazýváme Boha naším Otcem, Otcem všech lidí, povolaných k životu, kteří se mají navzájem milovat jako synové otcovského domu jedné rodiny, aby posvěcovali a oslavovali Otce, jehož království má spojovat zemi s nebem. Prosíme o chléb a dary pro každodenní život. A sociální prosba: Odpusť nám naše viny, jako i my (…).

Bytí či nebytí meditace závisí na tom, zda dosáhne základu duše, zda vychází ze srdce. Přílišný důraz na metodu často končí přeceňováním toho, co člověk sám dělá a zařizuje. Skrytý proud Božího působení je tím „zastřen“. Výsledkem je svévolné a neplodné pohrávání si s myšlenkami, pocity a rozhodnutími. Takto chápaná meditace je něco umělého, neautentického a bez síly, nic, co by rostlo přirozeně, a tedy zdravě. Metoda, kterou takto mnozí používají, hrozí, že v mnohých zadusí život.

Druhý extrém: místo aktivního organizování pasivního čekání spoléhají na intuici. Někomu se zdálo plodnější nestanovovat si cíle a nezvolit si určitou cestu, ale nechat se vést tím, co se spontánně vynoří z hlubin a z povědomí. Každý postup byl zamítnut jako neživotný. Odstraňuje vše promyšlené v pojmech a ponechává v meditaci jen to, co se podobá uměleckému prožitku, především poezii. To není správné. Pravda je uprostřed.

Podmínkou modlitby je pokora - vědomí neustálé nedostatečnosti, pociťování duchovní chudoby. Semper orare. Je třeba se neustále modlit. Každá naše modlitba je jakoby pokračováním Kristovy modlitby. A protože jeho modlitba vyvrcholila jeho obětí na Kalvárii, všechny naše modlitby se musí soustředit kolem mše svaté, která povznáší vše až do konce časů a činí z modlitby nejdokonalejší oběť. Modlitba ve spojení s druhými a za druhé, to nás učí Ježíš. Přijď království tvé, buď vůle tvá. Posvěť se jméno tvé! To jsou sociální potřeby. Oremus, modleme se, a to ještě před modlitbou - to je výzva pro celou církev, aby se modlila s námi.

Společná modlitba, zejména liturgická, má zvláštní hodnotu. „Kde jsou dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.“ Bože, až myšlenka na tebe jako na Otce nás všech přibližuje k osobnímu vztahu s tebou. První myšlenka modlitby Otče náš, základní myšlenka všech modliteb. Pater! Otče! Sanctificentur nomen tuum. Posvěť se jméno tvé. Jméno znamená osobu, nakolik se projevuje. Ať tvoje zjevující se osoba je uznávána jako svatá všemi lidmi.


Foto: Archiv.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
11.4.2024 Peter Dubovský SJ se stal členem Evropské akademie věd a umění
9.4.2024 Slovenští jezuité mají nového jáhna
22.1.2024 Rok Tomáše Munka
28.2.2023 Uvedení děkana jezuitské Teologické fakulty Trnavské univerzity v Bratislavě
22.11.2022 Páter Jozef Kyselica SJ, spomienky na neho a jeho homílie cyklu A



Náš tip





Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže
Za nemocné, o které pečujeme v pastoraci
Modleme se, aby svátost pomazání nemocných dávala sílu samotného Pána těm, kdo ji přijímají, i jejich blízkým a aby se stále více stávala viditelným znamením milosrdenství a naděje pro všechny.

Národní úmysl
Za kněze v duchovní správě
Modleme se, aby kněží ustanovení do nových farností byli dobře přijati věřícími a plodně navázali na své předchůdce.

více »

Nejbližší akce

Poutní mše svatá v kostele svatého Ignáce z Loyoly v Praze


Koncert „Pocta svatému Ignáci“


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení v tichu podle sv. Ignáce


Duchovní cvičení pro lékaře a zdravotníky


Duchovní obnova pro zrakově postižené a jejich příznivce


Ignaciánská duchovní cvičení


více »

Kalendárium

Zrušení řádu v roce 1773

Bula Exposcit debitum


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil