Rozhovory

Soukromá audience olomouckého Centra Aletti u papeže Františka

Alena Rousová

Jsi členem ekipy Centra Aletti, mohla by ses krátce představit? V čem spočívá tvá práce v Centru Aletti?

Jsem sestra komunity sester Kristova Boholidství z Centra Aletti, kde žiji od roku 2011. Mým působištěm je vrátnice domu, která činí Centrum Aletti a jezuitskou rezidenci otevřenými a přístupnými. Kromě dokončování práce na doktorátu z teologie se věnuji redakčním pracím v nakladatelství Refugium, momentálně korektuře revidovaného vydání Špidlíkovy Ruské ideje. Také se věnuji různým činnostem v rámci společenství Služebníků Ježíšova Velekněžského Srdce, kromě jiného se snažím skrze překlady a přípravu textů zpřístupnit Služebníkům slova papeže Františka (v poslední době mě například zasáhla jeho apoštolská exhortace C’est la confiance o Terezii z Lisieux).

Jaký máš osobně vztah k papeži Františkovi a co znamená v tvém životě víry?

Papeže Františka vnímám jako světce již zde, na zemi, jako bezpečný maják pro církev i svět a zdroj životadárné inspirace pro osobní duchovní život. Jako zasvěcenou přináležející k ignaciánské rodině mě pochopitelně občerstvuje, jak živě a diskrétně papež František předává Ignácovo dědictví, včetně tradice Božího Srdce, která v Tovaryšstvu roste do stále hlubší plnosti. Papežovy promluvy soustavně a vděčně sleduji a vnímám, že jedno z centrálních témat papeže Františka je to, aby se duchovní život soustředil na pozornost na srdce: o tom hovoří opakovaně, nejnověji například v katechezích o ctnostech a neřestech, kde nenásilně předává materii Ignácova partikuláre. Papež František je doslova opěrným sloupem pro společenství Služebníků, jehož součást také tvořím, a proto je přirozeně i pro mě důležitou prioritou intenzivní modlitba za něj.

Když nyní skoro po dvou týdnech reflektuješ tuto pouť, co ti zůstává jako dominantní obtisk z celého setkání?

Papež František nedávno v jednom rozhovoru prohlásil, že se cítí být „farářem planetární farnosti“ – tak by se dal i vyjádřit dojem z něj: otevřený, přístupný, nepovýšený, a zároveň pevný, soustředěný, dávající stravu těm, za které je zodpovědný. Tím, že na jeho ramenou leží nesmírná tíha papežské služby, „nejtěžší na světě“, člověk je ohromen „velikostí Boží“, zároveň také pokorou a úctou, se kterou s každým člověkem (od jeruzalémského patriarchy až po dvouleté dítě) jedná. Obdivuhodná je u něj přirozená úcta k ženě. Jeho bytostné milosrdenství je zároveň vyztuženo pevnou přímostí, počítající i s nárokem. Jeho promluvu k nám jsem vnímala doslova jako slovo starce – slovo pro život, jadrné, mířící přesně do středu věci, jako jiskru, která vylétne z pece žhavého vnitřního života a druhým dá jasné světlo na cestu. Na okraj stojí za to zmínit také galantnost, profesionalitu a noblesu všech pracovníků Vatikánu, kteří papeže obklopují a také pro návštěvníka vytvářejí celkový dojem.

Papež nás několikrát povzbudil, abychom se nebáli riskovat a šli odvážně kupředu. Jakým způsobem tě návštěva povzbudila do budoucí činnosti?

Již jsem zmínila, že papežovo slovo jsem vnímala jako slovo pro život. Proto to, co mi zůstává a tvoří povzbuzení i pro další pokračování, je ve zkratce jeho požehnání – jak požehnání pro dílo, které v Centru Aletti vytváříme, tak požehnání, které on sám prezentuje jako nejdůležitější úkol křesťana v dnešní době: žehnat neustále druhým a zároveň se klanět Božímu Srdci, které je zdrojem veškerého požehnání.

Foto: Audience u Svatého Otce, Centrum Aletti, 15. 1. 2024 © Vatican Media.

 odeslat článek     vytisknout článek