Články

Půst je křesťanský pouze tehdy, je-li pozitivní

Pavel Ambros

Na takové otázky dostáváme odpovědi, které mohou zavánět klišé. Přestaň s dobrůtkami a laskominami, odtrhni si od úst cigaretku nebo se zřekni masa. Tradiční odůvodnění zní rozumně: nařiď si půst ne proto, že by požitek z těchto věcí byl sám o sobě špatný, ale proto, že potěšení, které přinášejí, může otupovat vnímání. S plným břichem, zamořen obrazotvorností a zotročen konzumem se těžko budeš věnovat otázkám rizik svého života. Ty, na kterých záleží, rádi odkládáme. Do oblasti: ono se to nějak… A přestože nikdo nemůže žít v plném duchovním vypětí neustále, je dobré, abychom si každý rok vyhradili šest týdnů, kdy se budeme intenzivněji snažit otevřít zneklidněním, která doprovází Boží blízkost. Neměli bychom být příliš ambiciózní; pokud budeme, téměř jistě selžeme, odradí nás to a někdy kolem první neděle to vzdáme. Máme se v době postní nechat vyrušit, ne zničit. Musíme postupovat pomalu, usilovat o udržitelný růst.

Když se na základě těchto úvah oddáme standardnímu postnímu pokání, je to ostatně nějak dobře. Ale můžeme být také více kreativní a rozvíjet „cvičení“, které obvykle za „kající“ ani nepovažujeme. Nemusí mít prvoplánově náboženské vyznění. Někteří z nás možná budou muset více spát. Někteří z nás, zvláště pokud žijeme svobodně nebo v celibátu, možná budou muset více pracovat na svých vztazích a přestat se vyhýbat až příliš náročným způsobům, jež vztahy ověřují. A tak dále…

Postní doba je určena k rozšíření našich horizontů, ne k jejich zužování. Když začínáme čtyřicetidenní postní dobu, můžeme se letos ptát Ducha Svatého, kam jsme zde a nyní povoláni růst. Jak mohu podpořit Boží záměr se mnou? Neptejme se, jak se omezit, nýbrž kde se mohu a musím otevřít tomu, kdo volá světlo do temnoty, přináší život do smrti. Ve skutečnosti nejde o naše úsilí, tím méně o to, abychom vypadali zkroušeně a usilovali o to, abychom viditelný popelec hrdě nosili na veřejnosti co nejdéle. Spíše se s „pokorou pyšnit“, že jediné, co můžeme dělat, je nechat do sebe zasévat a nechat semeno slova zalévat milostí všedního dne. Skutečný růst, skutečné rozšíření horizontů, přichází od Boha, je vždy paruzií, která se mi přiblížila na dotek. Až potom „svět, život i smrt, to, co už tady je, i to, co teprve přijde, všecko je vaše“ (1Kor 3,22).

Foto: Marek Trizuljak, Skleněná plastika; dílo tohoto autora bude provázet dobu postní v Akademické farnosti Panny Marie Sněžné v Olomouci.

 odeslat článek     vytisknout článek