Články

Bez Slova nerosteme v lásce, laskavosti a empatii

Pavel Ambros

Co znamenal vnitřní rozpor mezi tím, co bychom v chrámu očekávali, a tím, co v chrámu nacházíme? V chrámu měl zbožný Žid očekávat domov. Domovem je pro něj přebývání v přítomnosti Boží. A místo toho? Komerční využití, kde kvete nabídka a poptávka, kupuje se a prodává. Prostě tržiště. Gesto Ježíše je srozumitelné pro ty, jimž není neznámá role proroka. Ukázat na Boží moc. Cítíme tento jeho prorocký náboj. Hoří horlivostí pro Boží dům. Netrestá fyzickou bolestí, gesto jim zcela zvrátí jejich logiku uvažování, a utíkají. A směnárníci? Ti přece prokazovali chrámu nesmírně bohulibou službu. Směňovali mince, na nichž byla vyražena podoba císaře. Jimi nebylo možné dát almužnu pro chrám. Ani prodavačům holubů, kteří by se mohli bránit tím, že jsou pro ty nejchudší. A proto omluvitelní. Chudý i bohatý může propadnout modloslužbě.

Učedníci v Ježíši vidí nového Eliáše, jiní Ezechiela. Ale sám Ježíš pro ně připravuje znamení důvěryhodnosti svého slova a činů. „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej postavím.“ (Jan 2,19) To je šokující. A nepochopitelné. Potřebují obdržet dar nových očí Paschy. Je to ono nové zjevení, bez něhož nemůžeme hovořit o křesťanském životě, ani o spiritualitě. „Vzrůstá totiž chápání předaných věcí a slov, a to jak přemýšlením a studiem věřících, kteří je uchovávají ve svém srdci, tak hlubším pochopením duchovních skutečností z vlastní zkušenosti.“ (DV 8) Nestačí si dopřávat konzumní spirituality. Bez Slova nerosteme v lásce, laskavosti a empatii. Ona trojice vyrůstá ze Slova. Myšlenka sebevytváření je slepou uličkou. Duchovní je spolupráce božského a lidského. Prvotní je Slovo. Jen díky proměně očí a proměně uší mohli tři učedníci Petr, Jakub a Jan v Ježíši rozpoznat nejen vyvrcholení Zákona a Proroků, ale také Slovo, které Otec vyslovil z hlubin tajemného oblaku: To je můj milovaný Syn! Nyní žije uprostřed nás a mezi námi. Židovské Velikonoce potřebují Velikonoce Páně, tak jako židovský chrám potřebuje Chrám, který ve svém vzkříšení zbudoval Pán. Zve nás, abychom vstoupili. Vybízí tolikerým oslovením. Přirozené zjevení je v podstatě naše tázání, existuje vlastní Boží zjevení, které je odpovědí. Všechny věci, zdraví i nemoc, život dlouhý i život krátký, ticho fyzické a ztišení niterné, krása či majestátnost přírody nás pobízejí přiblížit se k bráně Božích tajemství. Pro nás se otevírá z druhé strany. Měřítkem naší připravenosti k setkání se vzkříšeným Kristem není naše lidsky pěstovaná autenticita, nýbrž ochota nechat se obejmout. Nechat promluvit může jen ten, kdo se zdravě zhrozí narcistické, kultivované a pěstěné niternosti, která si vystačí sama se sebou. Jako židé sakralizovali šabat – odpočinutí, dnes – aniž bychom si toho byli vědomi – sakralizujeme pocity, spokojenost a úspěšnost. Ano, máme být pozorní ke světu. Jenže se srdcem v Božích tajemstvích. Nadto se Slovem, které je vždy spojeno s tím, kdo je vyslovuje. Kde z paměti vymizí Slovo, pozvání, něžnost lásky Otce, bují – slovy papeže Františka – „kultura sebereference, kultura make-upu, kde je důležitější našminkovat vlastní vědomí sebe sama než dorůstání“. Dodržování šabatu již není zapotřebí, protože my jsme šabat. Pokud tedy nerelativizujeme tělo, pokud nezpochybníme své pocity, pokud prohlásíme vlastní myšlenky za nezpochybnitelné, pokud si neuvědomíme, že můžeme zůstat na prahu tajemství, které je vždy větší, pokud si nárokujeme jej dobýt, riskujeme, že skončíme v modlářství. A modlářství je jediný hřích, jak slyšíme v prvním čtení, je to jediný hřích, od kterého jsou ostatní odvozeny.

Osvojujme si stále osobněji myšlenku sv. Cypriána: „Snaž se vždy žít v modlitbě a naslouchání, protože musíš využít svůj život k tomu, abys mohl navázat vztah s Bohem, který je stále s tebou.“ Bez mystiky není křesťana. Co je mystika? Uschopnění skrze dar přijatý od Boha dospět až na samý práh tajemství. Vzpomeneme-li na Slovo, zůstáváme v adoračním postoji před nevyslovitelným, nepopsatelným, nepochopitelným. Zboříme naše modlářství.

Foto: Svjatoslav Rjabkin, Vyhnání penězoměnců z chrámu, Ukrajina, 2016.

 odeslat článek     vytisknout článek