Články / Články Dnes je 14. 4. 2024  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Bez Slova nerosteme v lásce, laskavosti a empatii

Pátek, 1.3.2024
Zamyšlení P. Pavla Ambrose SJ nad liturgickými texty 3. neděle postní

Pavel Ambros

„Jeho učedníci si vzpomněli (μιμνῄσκομαι).“ (Jan 2,17) A dále: „Až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si“ (Jan 2,22), doslova „vzpomněli si“ (μιμνῄσκομαι). Pro víru je důležité, co se odehrává v paměti, díky níž v nás „jeho slovo“ zvnitřňuje. V čem spočívá její význam? Pán v paměti udržuje světlo, takže jsme schopni rozpoznat skrytý význam ve znameních, jichž jsme byli svědky.

Co znamenal vnitřní rozpor mezi tím, co bychom v chrámu očekávali, a tím, co v chrámu nacházíme? V chrámu měl zbožný Žid očekávat domov. Domovem je pro něj přebývání v přítomnosti Boží. A místo toho? Komerční využití, kde kvete nabídka a poptávka, kupuje se a prodává. Prostě tržiště. Gesto Ježíše je srozumitelné pro ty, jimž není neznámá role proroka. Ukázat na Boží moc. Cítíme tento jeho prorocký náboj. Hoří horlivostí pro Boží dům. Netrestá fyzickou bolestí, gesto jim zcela zvrátí jejich logiku uvažování, a utíkají. A směnárníci? Ti přece prokazovali chrámu nesmírně bohulibou službu. Směňovali mince, na nichž byla vyražena podoba císaře. Jimi nebylo možné dát almužnu pro chrám. Ani prodavačům holubů, kteří by se mohli bránit tím, že jsou pro ty nejchudší. A proto omluvitelní. Chudý i bohatý může propadnout modloslužbě.

8

Učedníci v Ježíši vidí nového Eliáše, jiní Ezechiela. Ale sám Ježíš pro ně připravuje znamení důvěryhodnosti svého slova a činů. „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej postavím.“ (Jan 2,19) To je šokující. A nepochopitelné. Potřebují obdržet dar nových očí Paschy. Je to ono nové zjevení, bez něhož nemůžeme hovořit o křesťanském životě, ani o spiritualitě. „Vzrůstá totiž chápání předaných věcí a slov, a to jak přemýšlením a studiem věřících, kteří je uchovávají ve svém srdci, tak hlubším pochopením duchovních skutečností z vlastní zkušenosti.“ (DV 8) Nestačí si dopřávat konzumní spirituality. Bez Slova nerosteme v lásce, laskavosti a empatii. Ona trojice vyrůstá ze Slova. Myšlenka sebevytváření je slepou uličkou. Duchovní je spolupráce božského a lidského. Prvotní je Slovo. Jen díky proměně očí a proměně uší mohli tři učedníci Petr, Jakub a Jan v Ježíši rozpoznat nejen vyvrcholení Zákona a Proroků, ale také Slovo, které Otec vyslovil z hlubin tajemného oblaku: To je můj milovaný Syn! Nyní žije uprostřed nás a mezi námi. Židovské Velikonoce potřebují Velikonoce Páně, tak jako židovský chrám potřebuje Chrám, který ve svém vzkříšení zbudoval Pán. Zve nás, abychom vstoupili. Vybízí tolikerým oslovením. Přirozené zjevení je v podstatě naše tázání, existuje vlastní Boží zjevení, které je odpovědí. Všechny věci, zdraví i nemoc, život dlouhý i život krátký, ticho fyzické a ztišení niterné, krása či majestátnost přírody nás pobízejí přiblížit se k bráně Božích tajemství. Pro nás se otevírá z druhé strany. Měřítkem naší připravenosti k setkání se vzkříšeným Kristem není naše lidsky pěstovaná autenticita, nýbrž ochota nechat se obejmout. Nechat promluvit může jen ten, kdo se zdravě zhrozí narcistické, kultivované a pěstěné niternosti, která si vystačí sama se sebou. Jako židé sakralizovali šabat – odpočinutí, dnes – aniž bychom si toho byli vědomi – sakralizujeme pocity, spokojenost a úspěšnost. Ano, máme být pozorní ke světu. Jenže se srdcem v Božích tajemstvích. Nadto se Slovem, které je vždy spojeno s tím, kdo je vyslovuje. Kde z paměti vymizí Slovo, pozvání, něžnost lásky Otce, bují – slovy papeže Františka – „kultura sebereference, kultura make-upu, kde je důležitější našminkovat vlastní vědomí sebe sama než dorůstání“. Dodržování šabatu již není zapotřebí, protože my jsme šabat. Pokud tedy nerelativizujeme tělo, pokud nezpochybníme své pocity, pokud prohlásíme vlastní myšlenky za nezpochybnitelné, pokud si neuvědomíme, že můžeme zůstat na prahu tajemství, které je vždy větší, pokud si nárokujeme jej dobýt, riskujeme, že skončíme v modlářství. A modlářství je jediný hřích, jak slyšíme v prvním čtení, je to jediný hřích, od kterého jsou ostatní odvozeny.

Osvojujme si stále osobněji myšlenku sv. Cypriána: „Snaž se vždy žít v modlitbě a naslouchání, protože musíš využít svůj život k tomu, abys mohl navázat vztah s Bohem, který je stále s tebou.“ Bez mystiky není křesťana. Co je mystika? Uschopnění skrze dar přijatý od Boha dospět až na samý práh tajemství. Vzpomeneme-li na Slovo, zůstáváme v adoračním postoji před nevyslovitelným, nepopsatelným, nepochopitelným. Zboříme naše modlářství.


Foto: Svjatoslav Rjabkin, Vyhnání penězoměnců z chrámu, Ukrajina, 2016.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
12.4.2024 Čas spěchat dále, čas se vracet
5.4.2024 K čemu nás Slovo zve
30.3.2024 Kde je láska, tam jsou i oči
29.3.2024 Od „podívané“ k nazírání lásky Ukřižovaného a Vzkříšeného
28.3.2024 Obdarovaný Kristem předává plnost jeho tajemství



Náš tip





Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže
Za docenění role ženy
Modleme se, aby ženám v každé kultuře byla přiznána jejich důstojnost a bohatství a aby ustala diskriminace, které v různých částech světa čelí.

Národní úmysl
Za nově pokřtěné
Modleme se za ty, kdo byli o Velikonocích pokřtěni, aby vytrvali v následování Krista.

více »

Nejbližší akce

Velikonoční koncert


více »

Nejbližší duchovní akce

Liturgické exercicie pro kněze


Duchovní obnova pro seniory


Duchovní obnova


Duchovní obnova pro mladé manžele


více »

Kalendárium

První jezuité posláni do Sieny a Parmy

Sv. Ignác prvním generálem

Příchod prvních jezuitů do Čech


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil