Články

Čas spěchat dále, čas se vracet

Pavel Ambros

Co nám tato příhoda ukazuje? Velikonoční cesta není cestou těch, kteří mají všechno promyšlené. Je to radost, která vám trochu bere dech, ale pak vám také bere slova. A musí to tak být zčásti proto, že zkušenost se Zmrtvýchvstalým je velmi silná zkušenost. Jinak, kdybychom šli rovnou k úspěchu, kdyby nás evangelium už konfrontovalo s učedníky, kteří všechno věděli a pochopili, bylo by těžké uvěřit i tomu, že proměna je tak hluboká a krásná. Evangelisté měli schopnost žít v realitě této události a v obtížnosti této události.

Co nám odhalují emauzští učedníci? Jak důležité je uskutečnit tento pohyb, kdy vyjdeme někam dále, ale zároveň jak je důležité se také vracet. Vyšli z Jeruzaléma, aby se do Jeruzaléma vrátili. Je to Lukášovo mistrovství, které vyobrazuje životní obraty. Proč hned všechno nevidíme správně? Protože se tolikrát díváme špatným směrem nebo špatným způsobem. Tím se objasňuje příběh pochybujícího a věřícího Tomáše a Ježíše. Marie se dívá na hrob, Ježíš je na druhé straně, a totéž se stane učedníkům v Emauzích. Chtěli vidět mrtvé Kristovo tělo, viděli prázdný hrob. Vidí, že tam není. Nemají důkaz, že Ježíš skutečně žije, nemohou to říct, nemohou si to uvědomit, protože téma vzkříšení je velké, nečekané, překvapivé, nové. A pak: tolikrát máme krátkou paměť. Proto nám Bůh dává novou příležitost tím, že nám věci opakuje. Zdá se nám, že i slavení eucharistie je stále stejné, že se opakuje. To je však zjevný omyl. Neopakuje se, díváme se nesprávným směrem a mylným způsobem. Již každé obyčejné jídlo je zázrakem: vždy ukazuje, že žijeme z něčeho jiného. My nejsme plnost života, ale musíme o něj i o ni pečovat.

Závěr textu je téměř konkluze Lukášova evangelia: Vy jste toho svědky! Čeho především? Radosti, odhalování smyslu, jeho nové žehnající přítomnosti, odpuštění a nové duchovní moci v tomto světě. Když je ztrácíme, můžeme se k nim vždy znovu vracet. Takže si myslím, že provokace této neděle a této velikonoční doby je velmi silná. Tady nejde o to čelit utrpení, nejde o výzvu tváří v tvář utrpení, ale musí to být odvaha, abychom dokázali říct a vždycky projevit, že je tu tato radost: Ježíš vstal z mrtvých! Nechce se po nás, abychom byli hrdinové, ale svědkové víry. Víry, která nás vede k novému dále, víry, která nás přivádí k již prožitému.

Foto: Fernando Bimonte, Na cestě.

 odeslat článek     vytisknout článek