Články

Je to láska a pouze láska, která umožňuje poznání

Pavel Ambros

Takový příkaz dostal Ježíš od svého Otce. Slovo příkaz, řecky ἐντολή, nás odkazuje na novou Tóru, směřování života. Je to dar života. To vyústění meditace o dobrém pastýři je pozváním k rozjímání o tomto daru. To je dar, který mi Otec dal, to je dar, který Otec dal Synovi, který Syn učinil svým vlastním, v lásce k Otci, aby ze všech učinil jednu skutečnost. Od Boha jsem vše dostal, Bohu vše navracím. A tím je ve zkratce vyjádřen i smysl duchovních povolání, za která se dnes modlíme. Těch, kteří se takto modlí, je mnoho, jejich počet roste. Jsou to služebníci Kristova Velekněžského Srdce.

Evangelista Jan nás vede k tomuto vrcholu schodištěm se čtyřmi schody. Za prvé: Než se dívá na dobrého pastýře, dívá se na ohradu se zahradou, kde je místo pro jemu svěřené ovce. Ježíš v prvních deseti verších Jan 10, které jsme dnes nečetli, ale které k našemu úryvku patří, názorně a přesvědčivě sebe staví do role dveří, nebeské brány. „Já jsem dveře!“ (Jan 10,7.9). Já jsem skutečně ty dveře! Pastýř je ten, který uchovává v paměti lidstva ztracený ráj i naději návratu. Bohužel, pastýři i králové se svému poslání v dějinách Starého zákona zpronevěřovali. I když byl král ustanoven z Boží vůle, byl spíše králem, který si svým lidem nechá sloužit, než aby sloužil lidu. Což by ovšem pro pastýře bylo ostudné. Dobrý pastýř je totiž zároveň krásný. Jen Bůh je dobrý (srv. Mk 10,18; Lk 18,19). V čem však toto dobro spočívá? Především je tato dobrota svou vlastní krásou, protože krásné a dobré je jedno (pulcrum et bonum convertuntur). A už v řecké tradici se říkalo, že καλός καί ἀγαθός (kalos kai agathos) jdou vždy dohromady. Dobrý a krásný pastýř je přítomen ve světě toho, který je jediný dobrý a jediný krásný! Ještě větší důraz můžeme položit na ono: já jsem (Ἐγώ εἰμι), ve větě naznačuje přítomnost téhož Boha, který se zjevil Mojžíšovi na Sinaji a který se představil právě touto definicí. (Ex 3,14)

Za druhé: Co však odlišuje dobrého pastýře od pachtýře, je schopnost položit život za ovce. Bůh, který sestupuje, vychází ze svého tajemství a vstupuje do stvořeného světa, je revoluční myšlenka. Nestojí nehybně na svém, ale sestupuje po stupních trůnu, aby vyšel vstříc lidu a v případě potřeby položil za lid svůj život. Vidíme zde počátek formující se siluety ukřižovaného. Tváří v tvář nebezpečí se ověřuje pravost pastýře. Kristus je králem, který jde do první linie v boji proti nepřátelům.

Za třetí: A co znamená, že dobrý pastýř zná své ovce? Je poznáním, jež je plodem intimity. Jen ta dává poznávat, jinak zůstává vně. Bez poznání není intimity a každá intimita vede k poznání. Ale jak řekl svatý Řehoř Veliký, cesta k poznání se nazývá láska: „Láska sama již je poznání“ [amor ipse notitia est], dotvrzuje Řehoř Veliký. Je to láska a pouze láska, která umožňuje poznání. I když stejně tak platí, že poznání rozšiřuje lásku.

A konečně za čtvrté: láska dobrého pastýře se nezastaví, dokud není zachráněna poslední ovečka: Mám i jiné ovce, které nepocházejí z této ohrady, i ty musím vést, usměrňovat (srov. Jan 10,16). V této schopnosti dát svůj život za všechny (srv. Jan 10,17-18) patříme na nezaměnitelné znamení dobrého pastýře. Kde toto slyšíme, a bohužel neslyšíme dobře? Při všech našich eucharistických slavnostech: Toto je krev prolitá za vás a za všechny na odpuštění hříchů. Pokud nám tedy tato univerzální otevřenost chybí, riskujeme, že se mineme s cílem našeho vlastního vyznání víry. Dobrý pastýř se v Janově evangeliu představuje jako někdo, kdo učinil Otcovu vůli svou vlastní a cítí čest, nikoli povinnost, poslouchat tuto všezahrnující vizi Otce. Právě v intimitě vztahu mezi Otcem a Synem je poslušnost. Dodejme v dvojjediném Srdci.

Foto: Já jsem Dobrý pastýř, řecká ikona.

 odeslat článek     vytisknout článek