Nové knihy

Pochopení smyslu Písma roste z generace na generaci

Pavel Ambros

Zcela v intencích nutné revize biblických studií, která je mezi odbornou teologickou veřejností pociťována po řadu let se stále větší naléhavostí, se podařilo tomuto úctyhodnému počinu slovenských teologů vyvarovat až příliš samoúčelných, často jen do sebe sama zahleděných, lingvistických a literárně-historických přístupů. Pozornému českému čtenáři jistě tato změna přístupu neunikla ani v novém českém vydání liturgického textu Starého zákona, kterého se zhostili čeští biblisté pod vedením doc. Josefa Hřebíka z pražské katolické teologické fakulty. Důraz je kladen na rovnováhu mezi hermeneutickými prostředky vědecké exegeze a celistvým výkladem na základě analogia fidei.

I nedávný synod biskupů O slově Božím v životě a poslání církve upozornil, že je třeba neméně přihlížet k obsahu a jednotě celého Písma a přitom mít na zřeteli živou tradici církve. Tento zorný úhel staví celý projekt zásadně do jistého protikladu k dosavadním komentářům k Písmu svatému, které jsou běžně dostupné.

Případné zájemce je možné odkázat na sborník příspěvků z vědecké konference, pořádané Katedrou pastorální a spirituální teologie a Centrem Aletti v Olomouci, ve dnech 12. ? 13. května 2008, který je díky nakladatelství Refugium již od září k dispozici pod názvem Fórum pastorálních teologů VII. Jak vykládat Písmo svaté. Diskuze na konferenci by se dala obrazně shrnout slovy známého dominikánského biblisty Françoia Dreyfuse OP: Exegeze na Sorbonně nebo exegeze v církvi? Pozoruhodná úvaha neztratila nic na své aktuálnosti a je ve sborníku zpřístupněna spolu s úvahou kardinála Ratzingera Spor o výklad Písma.

Krátce se pokusme objasnit, o co se jedná. Slovenský čtenář (jak doufáme ? i český) má k dispozici dva překlady, totiž překlad z kritických vydání masoretického, tedy hebrejského textu, a překlad ze Septuaginty, totiž z původního řeckého textu. Autoři zastávají zřetelně vyprofilovanou teologickou pozici, totiž že samotný kritický text původního hebrejského textu navždy zůstane pro nás jen hypotetický a komentáře, které se z něj odvíjejí a jsou na něm založeny, jsou vždy jen částečné.

Prvotní církev používala v liturgii a ve své praxi text řecké Septuaginty a velmi záhy i překladů, přičemž nejdůležitějšími se staly překlady do latiny. Ve sporech s Markionem (vyloučen z křesťanské obce v r. 144) se rozhodla církev do svého kánonu posvátných knih zahrnout i Starý zákon, a tím nejvyšší autoritou potvrdit jednotu Starého a Nového zákona jako díla jediného Božího zjevení, dovršeného v osobě a díle Ježíše Krista, které se uskutečňuje v církvi až do našich dnů.

Zde se dostáváme k jádru dobře promyšlené intuice, totiž že samotnou povahu Písma je možné přesně určit jen v rámci širší posvátné tradice, kde nutná vědecká argumentace nemůže umenšit argumentaci postupného, generacemi církevních otců a světců poznávaného smyslu Písma. Čtením totiž roste z generace na generaci pochopení smyslu Písma (ne automaticky) a překlad se tím proto stává místem, kde se vede zápas o autentický smysl Písma. Totiž doslovný nebo jen básnický překlad nemůže sám o sobě uchovat smysl toho, co Bůh chce člověku ve zjevení sdělit.

Tím, že má před sebou čtenář dva překlady, které se usilují o co největší přesnost slovenštiny bez újmy na původním významu textu, dostává zcela nový nástroj ke vstupu do velkého proudu tradice; totiž do lidského úsilí, které je vedeno Duchem Svatým jako jediným garantem autenticity zjevení obsaženého v Písmu i ve výkladu. Textové poznámky, které překlad provázejí budou určeny svojí povahou především odborníků a studentům teologie, protože se podrobně zabývají nutnými gramatickými a sémantickými otázkami.

Samotný komentář je rozdělen do tří částí: Předkládá výsledky odborné práce exegetů, proto zde nalezneme vysvětlení zeměpisných, historických i literárních otázek; dále shrnuje výklady církevních otců; a nakonec uvádí i do nejdůležitějších tradičních rabínských (!) komentářů. Smyslu tohoto záměru porozumíme tehdy, když si uvědomíme sounáležitost církevní tradice přesahující čas a prostor. A poněvadž židovská tradice je pro křesťany první cestou k evangelnímu poselství, zaznívají tu i komentáře židovských autorů jako dědiců starozákonního Božího lidu. Tento přístup není jen zdvořilostním úkonem vůči židům, nýbrž je ilustrací hlubokého přesvědčení autorů o Božím působení v dějinách.

Další část komentáře se dotýká struktury textu a napomáhá čtenáři porozumět a společně analyzovat širší textové kompozice. Propojuje kratší úryvky biblického textu s jednotlivými příběhy a stopuje jejich vnitřní logiku a stavbu. Plastický obraz, který vytváří tato část komentáře, je vystoupením narativního významu Božího slova v lidském slově.

Komentář je pak doplněn o náznaky hlavních směrů aplikace toho či onoho úryvku biblického textu a stane se tak cennou pomocí pro kazatele, katechety i všechny, kdo systematicky zapustí četbu Písmo do svého duchovního života.

Takto vysvětlil záměry autorů výkonný redaktor předloženého svazku Dr. Jozef Tino. Doplnil jej prof. Czontos SJ, který vysvětlil některé organizační a finanční podrobnosti mnohaletého badatelského a vydavatelského díla.

Ne na posledním místě je umožněno českému čtenáři prochutnat lahodnost slovenštiny, navíc s užitkem, který mu stěží poskytne kterýkoliv jiný komentář ke knize Genezis, v češtině dostupný. Ocenit je třeba i výjimečně zdařilou úpravu celé knihy, která již svým grafickým zpracováním naznačuje, že za elegantní jednoduchostí se skrývá více, než to, co obvykle nabízí vtíravý, často útočně působící (katolický) květinkový kýč či laciné efekty.

Vydání druhého dílu, Exodu, je avizováno již na rok 2010. Lehce jsou předvídatelné vnitřní i vnější těžkosti, doprovázející záměr tak odvážný a velkorysý. Lze jen popřát celému překladatelskému týmu vytrvalé pokračování v díle tak zásadního významu.

Knihu lze objednat na webu nakladateství Dobrá kniha.

 odeslat článek     vytisknout článek