Články / Články Dnes je 19. 7. 2024  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Naděje přesahující naději!

Pátek, 28.6.2024
Impulzy P. Pavla Ambrose SJ k 13. neděli v mezidobí

Pavel Ambros

Zázrak a Boží milosrdenství. Najdeme je v dnešním příběhu děvčátka a jeho otce. Jmenoval se Jairos a byl představeným v synagoze. Ale i příběh ženy, která kvůli svým ženským chorobám je odstrčena na okraj. Dnes stačí málo, a sociální sítě z vás udělají ničemu či lumpa. Jak jsme bezmocní proti veřejnému mínění, které se o to, co člověka prožívá, nezajímá. Kdo z nás je schopen vžít se do situace ženy, která prožívá měsíčky. Žena byla kvůli menstruaci nebo těhotenství nečistá a nemohla vstoupit ani do chrámu.

Zázrak a Boží milosrdenství. Jedná se zde ještě o něco jiného: o naději, která je nad naději. Když všichni vidí mrtvé dítě, vidí Ježíš něco jiného. Potřebujeme dnes více než jindy vidět. Ne vidět, co vidí všichni, ale vidět ještě něco jiného. Není dnešní příběh podobenstvím a obrazem tolika lidských situací? Jak často bychom si řekli: „S tím člověkem nemá smysl nic dělat, ten člověk je tak jako tak ztracený.“ Vzpomeňme, co odpověděl Petrovi na otázku: „Kdo může být spasen?“ „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Vždyť u Boha je možné všechno!“ (Mk 10,26–27)

Naděje přesahující naději! Ne proto, že máme dobré důvody k naději. Může se i nás zmocnit vášnivá jistota? Jistota, že nejen láska božská, ale i lidská může vrátit k životu to, co bylo ztraceno? Lidé, kteří upadli do nejhlubšího zpustnutí, lidé, kteří se nám zdají být beznadějně zlí, pokud jim vyjde vstříc obětavá láska, a slovo obětavá je podstatné, obětavá láska Boží a tatáž obětavá láska v nás, mohou zprostředkovat to, co dává jen Bůh.

V případě tohoto dítěte se to stalo okamžitě; v našem vztahu k sobě navzájem a k lidem to může trvat léta, léta trpělivé lásky, léta, během nichž budeme dávat ze sebe, ale také snášet, trpět i ty nejhorší věci; a nakonec může dojít k vykoupení. Tyto zázraky můžeme vidět tehdy, bude-li naše láska obětavá bez hranic.

Jeden teolog v době komunistické totality rád opakoval: utrpení je místem setkání zla a lidskosti; utrpení je vždy způsobeno lidským přičiněním, nebo se od něj lidské přičinění odvrací a nezmírňuje ho. A utrpení se vždy zařezává do duší nebo do těla lidí. Ale když se to stane, oběť získá božskou moc odpustit a odpuštěním odčinit zlo a vykoupit ty, kdo zlo způsobili.

Z jednoho komunistického lágru vynesl propuštěný vězeň modlitbu. Na roztrhaném listu balicího papíru byla napsána mužem, který zde zemřel: „Pane, až přijdeš jako soudce země, neodsuzuj lidi, kteří nám dělali tak kruté věci; neměj jim za zlé jejich krutost a naše utrpení, jejich násilí a naše zoufalství, ale pohlédni na plody, které jsme nesli v trpělivosti, pokoře, statečnosti, odpuštění, věrnosti a solidaritě, a kéž se jim tyto plody započítají ke spáse.“ A k lidem se obrátil s těmito slovy: „Nedopusťte, aby vzpomínka na nás byla pro ně na věčnosti hrůzou; kéž se stane jejich spásou.“

8

I to je naděje přesahující naději. A pro mě je spojena s tímto kontrastem mezi hříšným, falešným, slepým poznáním, které vyjadřují lidé v domě Jairově: smějí se Kristu, vědí své. Oděni modlitebními plášti (talit) své okaté zbožnosti. Vědí, dítě je mrtvé; naděje je zbytečná, je utopena v zoufalství. Ale není to jediný možný postoj: Služebník Kristova velekněžského srdce nosí v sobě naději přesahující naše běžné naděje. Vítězství lásky a milosrdenství, které se v této události ukazuje, se může v mnoha ohledech rozšířit i do našeho osobního života na té nejjednodušší úrovni a na té nejhrdinštější. Otevře se tomu, kdo pozná krásu obětavé lásky bez hranic. Rozhodněme se pro naději nad naději, pro tu lásku a víru, které vítězí. Amen.


Foto: David Popiashvili (1960; gruzínský malíř a ikonopisec), Vzkříšení dcery Jairovy. Talit, modlitební plášť, který nosí židé při modlitbě. Někteří muži jej nosí přes ramena, jiní si jím zakrývají i hlavu.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
19.7.2024 Opuštěný dobrý pastýř
13.7.2024 Jakoby neměl hlas tam, kde jej nechtějí slyšet
4.7.2024 Učitel vykonává dobrou práci pouze natolik, nakolik je zároveň otcem
21.6.2024 Mají naše ztroskotání smysl?
14.6.2024 Moudrost a radost z vyhlížení Pána



Náš tip





Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže
Za nemocné, o které pečujeme v pastoraci
Modleme se, aby svátost pomazání nemocných dávala sílu samotného Pána těm, kdo ji přijímají, i jejich blízkým a aby se stále více stávala viditelným znamením milosrdenství a naděje pro všechny.

Národní úmysl
Za kněze v duchovní správě
Modleme se, aby kněží ustanovení do nových farností byli dobře přijati věřícími a plodně navázali na své předchůdce.

více »

Nejbližší akce

Poutní mše svatá v kostele svatého Ignáce z Loyoly v Praze


Koncert „Pocta svatému Ignáci“


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení v tichu podle sv. Ignáce


Duchovní cvičení pro lékaře a zdravotníky


Duchovní obnova pro zrakově postižené a jejich příznivce


Ignaciánská duchovní cvičení


více »

Kalendárium

Zrušení řádu v roce 1773

Bula Exposcit debitum


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil