Články

Stále jsem čekal, kdy vstoupí Limonádový Joe

Pavel Gábor

Tak se stalo, že jsem se ve čtvrtek 12. února ocitl v Los Angeles. Ubytoval jsem se u spolubratří z jezuitské Loyola-Marymount University. V pátek jsem se chtěl podívat na observatoř na Mount Wilson, kde je jeden zajímavý interferometr, zvaný CHARA, ale silnice byla kvůli sněhu nesjízdná.

V únoru bývá v Los Angeles hezky, statistika uvádí průměrnou teplotu 19 stupňů a slunečné počasí 85% času. Jen občas se od Aljašky přižene bouřka. To na horách u Los Angeles sněží a ve městě leje jak z konve. Jelikož jsem nemohl na Mount Wilson, rozhodl jsem se využít auto z půjčovny (ještě jednou děkuji francouzským daňovým poplatníkům) a projet se po Sunset Boulevard. A tehdy jsem se ocitl v úzkém okruhu návštěvníků L.A., kteří na Sunset Boulevard zažili krupobití...

Po víkendu v jezuitském domě jsem se přesunul do hotelu v Pasadeně, poblíž California Institute of Technology (CalTech). Odtud jsem jezdil do Jet Propulsion Laboratory (JPL), což je nejvýznamnější laboratoř NASA. Její počátky jsou spjaty s Theodorem von Kármánem, původem z Budapešti, který coby profesor CalTechu již koncem 30. let na jednom klidném místě za městem prováděl pokusy s raketovými motory. Původně tam měl jen malou dřevěnou boudu, později jen o něco větší laboratoř. Teď je tam zaměstnáno 5 až 6 tisíc lidí.

Prakticky všechny kosmické sondy vědeckého programu NASA prošly JPL. Role JPL ve vojenském programu NASA je rovněž klíčová. Proto hosté obecně a cizinci zvlášť nemají přístup do laboratoří, kde probíhají pokusy. Díky dohodě o spolupráci mezi skupinou mého šéfa v Paříži, v níž jsem jedním z pěti jmenovaných vyvolených, jsem však nejen směl strávit celé dny u pokusů, ale dokonce i vše fotografovat.

Bylo to nesmírně zajímavé a hlavně podnětné. Povzbudilo mě, že i oni mají podobné problémy jako my (polarizace, modální filtrace); jinými slovy, cítil jsem se tam jako partner, a ne jako chudý příbuzný z venkova. Škoda jen, že jsem tam nezajel dřív; byl bych si ušetřil asi dva měsíce práce, protože bych při jednom pokusu zřejmě zvolil jiný postup.

Rotující trpaslík nad Mount Graham

Moderní dalekohled Vatikánské observatoře (VATT) je chloubou astronomického pracoviště na vrcholku hory Mount Graham v Tucsonu (foto Wikipedia)

Na Mount Graham jsem Richardovi pomáhal při dvou celonočních pozorováních jednoho objektu (cílem byla fotometrie rychle rotujícího hnědého trpaslíka). Cestou do Tucsonu jsme navštívili městečko Tombstone ("Náhrobní kámen"), které proslulo tím, že v r. 1882, dva roky po jeho založení, tam došlo k přestřelce tak krvavé, že o ní byly natočeny tři celovečerní filmy. V místním saloonu jsme si dali oběd a já stále čekal, kdy vstoupí Limonádový Joe.

V tucsonském univerzitním areálu má VO několik kanceláří. Byl jsem se podívat na nový spektrograf, který by snad ještě letos mohl být instalován na VATTu. U jezuitského domu mě nadchly stromy obsypané zralými pomeranči a kolibříci na zahradě. Hlavní náplní mého pobytu však byl fundraising. Ve středu se nám jezuitům přišla představit Colleen de Keratry z agentury Petrus Development, kterou Nadace VO najala před několika měsíci, aby pomohla zefektivnit práci s našimi dobrodinci.

Ve čtvrtek odpoledne se pak konal seminář za přítomnosti kardinála Giovanniho Lajolo, guvernéra Vatikánského městského státu, a několika desítek příznivců VO. Hlavní atrakcí semináře byly prezentace dvou "mladých, nadějných" jezuitů, totiž Davida Browna a mé maličkosti. Cílem bylo ukázat, že VO je perspektivní podnik, který bez potíží nachází "nové, zapálené a kvalitní" lidi. Pochopitelně, tento drobný detail mi došel až na místě.

Večer se pak konal aperitiv. Celý následující den, pátek 20. února, byl věnován zasedání správní rady Nadace VO, kde došlo k příjemnému zjištění, že totiž bilance není tak špatná, jak nám bylo sděleno ve zprávě. Důvodem byla nedokonalá komunikace finančních toků bance, která vede portfolio Nadace, takže část příjmů v bilanci nebyla započítána. Přesto je nutné zintenzivnit a zefektivnit fundraising.

Členy správní rady jsou především největší dobrodinci VO - totiž děti dvou mezitím již zesnulých manželských párů, které Nadaci VO před bezmála dvaceti lety založily. Jen tyto dvě rodiny celkem přispěly asi čtyřmi miliony amerických dolarů.

Dopoledního zasedání se zúčastnil i kardinál Lajolo, a tak jsem byl svědkem velmi vzácného sdílení, kdy každý člen správní rady krátce mluvil o svém vztahu k misi VO. Hluboce na mě zapůsobilo, jak se tito lidé nejen finanční podporou, ale i díky svému know-how podílejí na poslání VO. Při fundraisingu nejde o žebrání, nýbrž o hledání partnerů a prohlubování vztahů. Nejprve se jedná vlastně o představení VO a jejího poslání. Posléze může dojít k pozvání k účasti na tomto díle formou finanční podpory. Tím však věc nesmí končit a ani nekončí. Dobrodinci se stávají součástí díla a právě proto je potřeba pro ně a s nimi pořádat různé akce.

V tomtéž duchu se v pátek večer konal banket, při němž byli oceněni nejvelkorysejší přátelé VO za uplynulý rok. Kardinál Lajolo, který většinu svých proslovů četl z předem připravených materiálů, dodal několikaminutové ocenění VO jako apoštolského a vědeckého díla. Jeho italská angličtina byla roztomilá a velmi dobře se poslouchala...

Nádherné arizonské nebe láká astronomy

Právě kontrast mezi "národním čtyřmetrem" a WIYNem ukazuje sílu moderní technologie. Zrcadlo čtyřmetrového dalekohledu tvoří těžký, masivní blok skla, jehož výroba trvala dlouhá léta. Montáž je klasická, ekvatoriální, a ohnisková vzdálenost je několik desítek metrů. Proto je dalekohled gigantický a jeho kopule má ohromující rozměry. Přitom se jedná o zázrak jemné mechaniky, protože desítky tun vážící kolos se musí pohybovat ve dvou osách s obrovskou přesností, a to bez korekčního servosystému.

Naproti tomu WIYN při stejném optickém výkonu stál jen zlomek ceny čtyřmetrového dalekohledu a jeho výroba a instalace trvala výrazně kratší dobu. Je to dáno tím, že tvar zrcadla neustále korigují počítačem řízené písty, takže samotná skleněná deska může být odlehčená. Montáž je altazimutální, čili na způsob děla, což opět umožňují počítače, které koordinují pohyby v obou osách, takže dalekohled plynule sleduje hvězdy na obloze. A konečně, ohnisková vzdálenost je asi desetkrát kratší, takže tubus může být krátký, a tudíž ani kopule nemusí být příliš velká. Velikost kopule není jen problém finančních nákladů, nýbrž má vliv i na kvalitu obrazu, protože výkon dalekohledu je citlivý na drobné teplotní rozdíly ve vzduchu nad zrcadlem. V kopuli o malém objemu se snáze docílí tepelná rovnováha.

Na Kitt Peak (2100 m n. m.) jsme měli nádherné počasí. Den poté jsem musel už odjet a klimatický kontrast by skutečně výrazný. Arizonské nebe je nádherné a přilákalo řadu vynikajících astronomů a optiků. Život v deštivém, ale dynamickém velkoměstě má rovněž své klady. Hned jsem zauvažoval, že by bylo ideální přestěhovat ve jménu vědy Paříž třeba na sever Afriky. Ale s tím by asi Francouzi nesouhlasili...

Jak zhodnotit svých sedmnáct dnů v USA? Byly pro mne cenné v mnoha ohledech. Především jsem objevil nové horizonty vědecké spolupráce, získal jsem podněty pro úvahy o své budoucí činnosti v rámci VO, ale uvědomil si také znovu význam kontaktů s dobrodinci. Na závěr proto už zbývá jen do třetice poděkovat francouzským daňovým poplatníkům a zejména pak mému šéfovi, který mi jejich peníze velkoryse nabídl.

Více o aktivitách Vatikánské observatoře lze najít na oficiálních stránkách VaticanObservatory.org.

 odeslat článek     vytisknout článek