Aktuality

Generál jezuitů navštívil Srí Lanku a Pákistán

Na Srí Lance, zejména při setkání s jezuity v oblasti Colombo-Galle, P. Nicolás zdůrazňoval některá témata, jež mu zvláště leží na srdci: hloubka, tvořivost a duchovní život. Vyzval jezuity ke zřejmější angažovanosti v intelektuálním apoštolátu. Ten je prioritou, jež znovu připomněla 35. generální kongregace. Intelektuální apoštolát přitom může mít celou řadu podob. Patří sem vyučování na vysokých školách, badatelská a publikační činnost, diskuse mezi odborníky a nabídka pečlivé reflexe a analýzy.

Při setkání s jezuity regionu Kandy se generální představený více věnoval tématu „hranic“, kterého se také dotýká 35. GK. Metafora „hranice“ může podle jeho slov být obohacena metaforou horizontu. Hranice podtrhují pionýrský rozměr jezuitského působení, obtíže, s nimiž jsou spojeny úkoly, které musíme dál plnit, zatímco horizonty označují co nejrozsáhlejší oblasti, jimiž je charakterizována jezuitská služba.

Při setkání s jezuity severního a východního regionu Srí Lanky naléhal na důležitost rozvíjet tvořivé formy výchovy a zapojit se tam, kde je možné trvalé duchovní doprovázení studentů. Vícekrát připomněl, že je nutné rozvíjet dialog mezi severní a jižní částí země a mezi rozličnými skupinami, které se často střetávají i se zbraní v ruce.

Během návštěvy Srí Lanky se Nicolás setkal i s tamějšími novici, scholastiky a s mladými kněžími, nebo s těmi, kteří právě konají svou „třetí probaci“, tedy závěrečnou část jezuitské řeholní formace. Nechyběla ani četná oficiální setkání s nejvýznamnějšími církevními představiteli, s apoštolským nunciem a biskupy. Jezuitský generál se vydal i za starými přáteli, P. Aloisem Pierisem, ředitelem Tulana, Centra výzkumu a setkávání. To rozvíjí dialog především s buddhisty, kteří tvoří většinu věřících na Srí Lance.

Návštěva v Lahore

Druhý den, 10. února, pak navštívil dvě školy pro chudé chlapce a dívky, které Tovaryšstvo vede už okolo 25 let. Obě se nacházejí ve velmi chudé, převážně muslimské čtvrti. Studenti jsou jak křesťané, tak i muslimové. „Všeobecný dojem, který jsem měl, byla právě vynikající atmosféra, nasazení laických profesorů, odhodlání a schopnosti obou jezuitů, kteří tyto školy vedou,“ prohlásil po návštěvě škol generál Nicolás.

Jezuitský představený se setkal i se svým starým přítelem z dob, kdy se stal členem učitelského sboru Pastorálního institutu v Manile, arcibiskupem Lawrencem Johnem Saldanhou. Poslední den pak věnoval odpočinku, studiu, četbě a také návštěvě města, především velké mešity, která je dnes pátou největší na světě a druhou největší v Asii. Návštěvu pak zakončilo setkání s řeholními sestrami ze čtyř kongregací, které s jezuity úzce spolupracují.

Musíme se stál věrohodní

Důsledkem tohoto nedostatku je podle Nicolásových slov například to, že je velmi obtížné plánovat nebo vykonat rozlišování podle jezuitských priorit. „Platí to zvláště pro formaci jako investici do hloubky pro náš život a náš apoštolát. To mi dělá starosti, protože náš život a naše budoucí služba na tom mnoho závisí. Bezprostřední a naléhavé potřeby jsou tak zřejmé a tak početné, že můžeme jimi být téměř oslepeni nebo aspoň rozptylováni,“ zdůraznil Nicolás.

„Nakonec můžeme lehce přehlédnout, že v Asii, jako ostatně i ve všech ostatních částech světa, je nutné vydávat pádné a věrohodné svědectví, chceme-li, aby nám lidé naslouchali jako řeholníkům, kteří nabízejí duchovní poselství a naději, která jde daleko za hranice pomíjivých nadějí, jaké normálně nabízí trh,“ vyjádřil své obavy jezuitský představený.

Přítomnost jezuitů v Pákistánu je podle jeho slov velmi skromná a přál by si, aby se členové řádu v této zemi postupně rozrostli. Nicméně navzdory malému počtu zde Tovaryšstvo hraje důležitou roli. „Tváří v tvář muslimské většině každá křesťanská přítomnost může být inspirací a jako taková je vždy výzvou, aby byla ryzí, aby žila hlubokou vírou a aby jednala s jinými lidmi s pochopením, velkodušností a poctivostí,“ vyjádřil své přesvědčení Nicolás.

„Máme tolik možností pracovat s chudými, zvláště na poli výchovy a sdílení života a naděje, jako to nyní dělají naši jezuité,“ zdůraznil. Pakistánské církvi by se prý jezuité měli snažit poskytnout to, co potřebuje, aby mohla čelit četným výzvám a rozvíjela svůj život a svou službu věrohodným a účinným způsobem. „A můžeme také povzbuzovat a spolupracovat s řeholníky a laiky, kteří chtějí zlepšit pakistánskou společnost,“ dodal jezuitský generál.

(red)

 odeslat článek     vytisknout článek