Aktuality

Poslední rozloučení s Josefem Horehleděm

Mezi těmi, kdo se přišli se zesnulým rozloučit, byli kromě spolubratří z různých koutů Čech a Moravy a dalších kněží a řeholníků, též všichni žáci a učitelé školy Nativity v Děčíně, její podporovatelé z okolí, zástupci vietnamské komunity ze severních Čech a mnozí další. Při bohoslužbě zazněla dramatická hudba Miloše Boka, který sám řídil orchestr a malý sbor žákyň školy Nativity.

O den později, v sobotu 27. března dopoledne, se na Velehradě naposledy se zesnulým rozloučilo na třicet kněží. Mezi nimi nechyběli ani jezuitští spolubratři ze Slovenska, Polska a Německa. Bazilika se zaplnila jeho nejbližšími, rodinou, příbuznými, rodáky, skauty a mnoha dalšími lidmi zblízka i zdaleka, kteří zakladatele děčínské školy znali a vážili si ho.

Bohoslužbu celebroval provinciál P. František Hylmar, kázání pronesl P. Josef Čunek. Ve své promluvě uvedl, že Josef Horehleď kdysi v noviciátním domu v Kolíně trpělivě stavěl masivní opěrnou zeď z plochých kamenů, která drží a vyrovnává zeminu zahrady. Tuto stavbu, která trvala několik měsíců, pak kazatel přirovnal k duchovní jezuitské stavbě duše zesnulého.

„Nyní jej, Ježíšova tovaryše, vyprovázíme do Ježíšova království jako prezidenta školy Nativity. Zakládal ji úporně a vytrvale,“ prohlásil Čunek ve své promluvě. A hned nato dodal, že tak jako kdysi stavěl kámen po kameni noviciátní zídku, tak postupně absolvoval jedno jednání po druhém, aby nakonec úspěšně „postavil opěrnou zeď dětem a vybudoval také tým spolupracovníků pro oporu a vyrovnání života mladých.“

Transept chrámu, ve kterém zesnulý jezuita jako chlapec dlouhá léta ministroval, se skvěl po právě dokončené obnově a atmosféru dotvořil velehradský chrámový sbor, který pohřební mši svatou hudebně doprovázel. V závěru bohoslužby se za místní farnost s Josefem Horehleděm rozloučil velehradský farář a představený tamější jezuitské komunity P. Petr Přádka. Ten přítomným prozradil, že poslední noc před svou primicí zesnulý strávil sám v bazilice.

V rozloučení jménem rodiny a skautské organizace zazněla slova o tom, že Josef byl velký bojovník, který se nikdy nevzdával. Pater Říha z Lounovic pod Blaníkem zase zdůraznil jeho touhu stát se knězem, která se od počátku uskutečňovala jen obtížně a bolestně, než byla úspěšně završena.

Rakev z kostela vynesli ministranti a cestu dlouhého zástupu smutečních hostí na hřbitov doprovázelo polední vyzvánění. Provinciál českých jezuitů se pak postaral i o poslední obřady před uložením těla zemřelého do hrobu. Tuto příležitost představený využil k tomu, aby poděkoval všem, kteří s otcem Josefem po několik let nesli jeho bolesti. Zejména lékařům a zdravotníkům patří dík za péči, která daleko přesahovala rámec jejich povinností. Hylmarovo poděkování ale směřovalo i k těm, kdo jej navštěvovali a podporovali modlitbou, jíž si otec Josef nesmírně vážil, která mu byla velkou posilou a která nepochybně přinesla a stále nese ovoce.

FOTOGALERIE Z AKCE

(red)

 odeslat článek     vytisknout článek