Rozhovory

Škola, která žákům vštěpuje základní lidská práva

Jan Regner

Ke konci března zemřel jezuita Josef Horehleď, zakladatel a první prezident školy Nativity. Jak jste se s jeho odchodem vyrovnali?

My učitelé jsme odchod Josefa očekávali a dá se říci, že jsme s ním byli smířeni. Hůře to však nesly děti, nejen proto, že Josefa milovaly a ctily, ale také proto, že většina z nich se poprvé v životě setkala se smrtí. Jsou v křehkém věku, kdy začínají přemýšlet o smyslu života. Jsou lehce zranitelné. Nakonec se ale s Josefovým odchodem vyrovnaly, pohřbu se zúčastnily téměř všechny, dokonce na Josefovu památku založily samostatnou webovou stránku, kde na něj s láskou vzpomínají. Z jistého úhlu pohledu se dá říci, že celá událost měla pozitivní vliv na formování hodnot našich dětí.

Změní se nyní něco v dalším směrování školy, nebo zůstane vše při starém?

Škola už téměř rok funguje bez Josefa, naposledy u nás byl na konci září. V základním poslání školy se nic nemění, myšlenka založit školu pro děti nadané a znevýhodněné je velmi smysluplná. Mění se jen určité detaily školy, což je přirozený vývoj. Nelze vzít americký model školy a bez jakékoliv modifikace ho zasadit do úplně odlišného socio-kulturního prostředí.

Dnes je evidentní, že Nativity není závislá na jednom člověku, nezaniká s odchodem Josefa a právě tento fakt je důkazem, že je to dobré dílo.

Vy jste se poměrně nedávno stala ředitelkou školy. Existuje něco, co byste po roce ve funkci chtěla změnit nebo zlepšit?

Zlepšit se dá spoustu věcí, například organizační a kontrolní systém. Co se týče přímo mojí práce, první rok se spíš dá charakterizovat jako seznamování se s tím, co znamená být ředitelkou. Práce s lidmi mě těší, jen občas vycházím z naivních představ, že s každým se dá domluvit po dobrém, nebo že stačí naznačit, aby ten druhý pochopil.

Myslím si ale, že všechny nedostatky se dají postupně odstranit, je potřeba mít dobrou zpětnou vazbu a být ochoten na sobě pracovat. Nativity je naštěstí místo, kde o zpětnou vazbu není nouze, mezi kolegy máme dobré vztahy, důvěřujeme si. Všechny dosavadní chyby si zaznamenávám a neustále promýšlím a plánuji, jak jim v budoucnu předejít.

Pokud byste měla vypíchnout několik věcí, kterých škola v poslední době dosáhla, co by to bylo?

Mezi viditelné úspěchy se dá zařadit dobré umístění našich žáků v krajských kolech zeměpisné a matematické olympiády, kde se Nativity vyjímala mezi Gymnázii Děčín a Rumburk, ve sportovních soutěžích a v pěvecké soutěži Skřivánek. Je to výsledek mravenčí práce kolegů, kteří škole věnují daleko více času, než mají v úvazku, Jejich pomoc dětem je účinná a obdivuhodná.

Pro mě jsou ale podstatné také úspěchy, které si nelze přečíst na výsledkových listinách olympiád. Je to například skutečnost, že děti u nás znovu získávají pozitivní vztah ke škole, že se u některých zlepšil celkový psychický stav a tím i zmírnily zdravotní potíže, což nám potvrzují jejich rodiče. Těší nás i fakt, že děti, které stály mimo kolektiv a chodily do školy se strachem, si u nás našly kamarády a chodí do školy rády.

Jak jste spokojená se současným vybavením školy?

Současné vybavení tříd je dobré, interaktivní tabule, dataprojektory, počítač v každé třídě, notebooky atd. jsou ve srovnání s průměrem na jiných školách nadstandardní. Samozřejmě nám zatím chybí některé drobné položky, například některé pomůcky na fyziku nebo na chemii. To, co zatím postrádáme, je dobrá tělocvična. Vše je ale v plánu, chápu, že nemůžeme mít veškeré vybavení okamžitě.

Jste křesťanská škola. Je náboženská výchova součástí výuky?

Často dostávám otázku, zvlášť tady na severu, jestli nutíme děti do náboženství. Myslím, že víra a příslušnost k náboženství je osobní věcí každého člověka, byla by chyba k ní někoho nutit. Máme v osnovách předmět Religio-etika, což je spíše osvěta o náboženstvích a etická výchova. Je to předmět, který by se podle mého názoru měl vyučovat na všech školách. Náboženství vyučujeme pouze jako nepovinný předmět.

Myslím si, že je mnoho způsobů, jak předat křesťanství. Výuka katechismu je jen jedním z nich. Tím nejpodstatnějším je osobní příklad a vytvoření prostředí pro nalezení vlastní cesty. Téměř celý pedagogický sbor Nativity je věřící. Nebyl to záměr, prostě jsme se tak sešli, vyznáváme stejné hodnoty.

V poslední době se v mnoha zemích objevily skandály na církevních školách. Jak se k nim vy osobně stavíte?

Každé zneužití dítěte je špatné, ať už k němu došlo v církvi, nebo mimo ni. Problém vidím spíše v tom, že u představitelů církve se tradičně předpokládají pevnější morální zásady či hodnoty, a tak podobná lidská selhání vyvolávají daleko větší odpor veřejnosti. Snaha církve utajit zmiňované skandály je další příčina „lavinového efektu“ při jejich odhalení. Zneužití nelze nikdy omluvit, utajit, ani ospravedlnit. Je potřeba stavět se k problémům otevřeně a vyvozovat jasné důsledky. Existuje jediné správné řešení – rozkrýt karty, skončit s pokrytectvím, přiznat pravdu, potrestat viníky a učinit preventivní opatření. Je naivní se domnívat, že církev je jakousi posvátnou institucí bez chyb a viny. Je tvořena lidmi, kteří selhávali, selhávají a selhávat budou.

Na druhou stranu, současný skandál církve a jeho medializace vede k extrémním a neopodstatněným obavám nezasvěcené veřejnosti z církevních škol. Myslím si, že člověk by se měl vždy snažit o co nejobjektivnější a nejpravdivější pohled na svět. Neznalost skutečných faktů vede často ke zkresleným názorům a scestným soudům. V tomto případě je na místě zjišťovat statistiky zneužívání. Pokud tak učiníme, zjistíme překvapivou skutečnost – že církevní školy jsou naprosto nejbezpečnější prostředí z hlediska zneužívání dětí ve srovnání se školami jiných zřizovatelů a jinými školskými či mimoškolskými zařízeními. Dalším důležitým faktem je také to, že ke zneužívání došlo vždy ve školách internátních.

Ano, škola Nativity sice neprovozuje žádný internát, ale organizujete lyžařské zájezdy a vícedenní výlety. Jakým způsobem se snažíte podobným případům předcházet?

Škola Nativity se od jiných škol liší nejen svojí netradiční koncepcí, ale také velkým důrazem na bezúhonnost a morální hodnoty pedagogů. Není důvod tajit, že jednou z podmínek jmenování ředitele bylo absolvování podrobných psychologických testů, ve kterých se prokazovaly nejen manažerské dovednosti, ale také psychické zdraví. Je tedy zřejmé, že zřizovateli školy – jezuitskému řádu – velmi záleží na kvalitě svých zaměstnanců.

Poněkud paradoxní je fakt, že skandály církve, které se odehrály před několika desítkami let v zahraničí, v zemích s mocnou a respektovanou církví se dnes dotýkají školy v Čechách, která teprve zahájila svoji existenci a která pečlivě dbá na dodržování slušnosti a úcty při jednání s žáky i mezi nimi navzájem. Nativity je škola, která žákům vštěpuje základní lidská práva – právě proto, aby je chránila před zneužitím a naučila je znát svoji hodnotu. Rozumím obavám veřejnosti, myslím si však, že pramení především z jednostranné mediální informovanosti. Nad tím, co se stalo, nelze samozřejmě mávnout rukou. Je třeba komunikovat uvnitř církve, ale i na venek s okolím, přiznat pravdu a hledat systémová opatření. Jen tak může církev najít důvěru sekulárního světa, ale i důvěru v sebe sama.

Jaké nové projekty chystá škola do budoucna a které z nich by se měly realizovat v nejbližší době?

Navázali jsme spolupráci s německou farností v Drážďanech, budeme realizovat dvě setkání – v červnu pojedeme s našimi dětmi do Drážďan, v září přijedou Němci k nám. Je to projekt, který bude financován z fondů EU a pokud vše půjde podle plánu, navážeme na něj dalším, větším projektem. Na začátku září také chystáme čtrnáctidenní stmelovací pobyt v Ružomberku na Slovensku.

Z malých akcí mohu jmenovat vystoupení našeho pěveckého sborečku pod vedením Miloše Boka na různých místech ČR – první vystoupení bude 16. května 2010 v Praze během bohoslužby od 9.00 v kostele sv. Ignáce v rámci Svatojánských slavností, další se budou konat v Jablonném v Podještědí, v Bohosudově a v okolí Děčína.

Do budoucna bych chtěla navázat kontakt s některou z Nativity škol v USA, láká mě představa zaměstnání absolventa z americké školy u nás jako vychovatele ve školním klubu. Byl by to nejen zdroj informací o fungování amerických Nativity škol, ale také skvělá příležitost pro naše žáky zdokonalit se v angličtině.

Foto Emílie Mrazíková

 odeslat článek     vytisknout článek