Aktuality

Antonín Koniáš budí i 250. let po své smrti emoce

Památník národního písemnictví ovšem tuto osobnost plnou protikladů chce představit i jako barokního kazatele a literáta. „Jdu k Otci svému“ - tak se nazývá literárně-hudební pořad o řeholnících a řeholním životě sestavený z úryvků z příležitostných a svátečních kázání z 20.-60. let 18. století, doprovázený hudbou z kancionálu Antonína Koniáše. Akce se bude konat v Sále B. Němcové na Strahově 23. listopadu v 19 hodin ve spolupráci s Královskou kanonií premonstrátů na Strahově a Historickým ústavem AV ČR. Účinkovat bude Michael Pospíšil a Ritornello, Vít Pištěcký a Miloš Sládek.

Při příležitosti 250. výročí úmrtí lidového misionáře a spisovatele se také 7. prosince v zasedací místnosti budovy akademických ústavů v ulici Na Florenci 3 v Praze uskuteční vědecké kolokvium nazvané "Krátké věčného spasení upamatování" aneb Život a doba jezuity Antonína Koniáše. Akci pořádá Památník národního písemnictví ve spolupráci s Kabinetem pro klasická studia Filozofického ústavu AV ČR a Historickým ústavem AV ČR.

Přednášky se dotknou mimo jiné politicko-náboženské situace v habsburské monarchii za panování Karla VI. a Marie Terezie, katolických misií v českých zemích jako prostředku protireformace i katolické reformy, života a působení Antonína Koniáše, náboženské literatury či užívání náboženských knih v jeho době a v neposlední řadě i jeho „druhého života“ po smrti v roce 1760. Z historiků na kolokviu vystoupí: Jiří Mikulec, Martin Svatoš, Pavla Stuchlá, Kateřina Valentová a Miroslav Novotný. Literárněhistorické části se zhostí Miloš Sládek, Jan Kvapil, Marie Škarpová a Hana Klínková. Po přednáškách bude příležitost k otázkám, komentářům a diskusím.

Svatoš: Duchovní hodnoty nadřazoval hmotnému prospěchu

Koniáše nadto Svatoš představuje i jako zručného spisovatele. Známý lidový misionář byl podle jeho slov „vcelku schopným literátem, jedním z mnoha vícejazyčných autorů v Čechách té doby.“ Nepsal totiž jen česky, ale i německy a latinsky, některé práce vydal ve dvou jazykových verzích. „Zabavené evangelické zpěvníky nahrazoval jím sestaveným kancionálem Cytara Nového zákona, který vyšel i německy,“ pokračuje historik. V obou jazycích byly prý publikovány i jeho komentáře k vybraným epištolám a evangeliím. Naopak česky a latinsky sepsal „Svaté upamatování na každý den v měsíci k pobožnému povážení“.

„Z pohledu našeho systému hodnot máme někdy tendenci dívat se na něho jako na rozporuplnou osobnost,“ domnívá se Svatoš. Podle jeho slov „můžeme ocenit, že duchovní hodnoty nadřazoval hmotnému prospěchu a že z lásky k bližním se neváhal pro strádající i obětovat.“ Jeho úmysl a jednání ovšem nepochopíme, když ztratíme ze zřetele dobu, v které žil.

„Z dnešního pohledu byl fanatikem své víry, který se zcela ztotožnil s cíli i prostředky katolické reformace, ale myslím, že o správnosti svého jednání neměl pochybnosti, a proto byl naprosto integrální osobností," hodnotí tuto kontroverzní českou postavu historik Svatoš. Když prý jeho způsob myšlení a jednání posuzujeme měřítky dnešní humanity, jeví se nám jako rozporuplná či tragická postava našich dějin. "Takovýto ahistorický pohled na práci barokního misionáře je však stejně absurdní, jako kdybychom vypalování klášterů, zabíjení řeholníků a pálení rukopisných knih husity posuzovali z hlediska dnešní ochrany kulturního dědictví či současných lidských práv a svobod,“ uzavírá rozhovor Svatoš.

(jar)

 odeslat článek     vytisknout článek