Americký jezuita James Martin, mimo jiné také autor čtenářsky velmi ceněných knih „The Jesuit Guide to (Almost) Everything“ neboli „Jezuitský průvodce (téměř) ke všemu“ a „My Life With the Saints“ - „Můj život se světci“, si na svém blogu pokládá otázku, jaká by asi měla být reakce křesťana na nedávnou zprávu o smrti Usámy bin Ládina. A nabízí odpověď, jež pramení v evangeliu.
Začátkem minulého týdne byla všechna zpravodajská média přímo zahlcena zprávou o smrti vůdce teroristické skupiny Al-Káida, Usámy bin Ládina. Mimo popisu samotné vojenské operace byla ve zprávách znát zřetelná úleva mnoha obyvatel této planety a především západního světa. Ve Spojených státech se dokonce konala jakási spontánní oslava této skutečnosti a to přímo na místě, kde stály budovy světového obchodního centra.
Jako jeden z mála komentátorů se jezuita James Martin zdráhá tuto událost přímo oslavovat. Poukazem přitom na to, že ačkoli byl Usáma bin Ládin terorista nejhrubšího zrna a měl na svědomí tisíce nevinných lidských životů, tak ovšem nesmíme zapomínat, že stále zůstával i lidskou osobou. Ta byla stvořena k Božímu obrazu, a byť byl tento obraz zakalen zlem, jako taková měla svou nezcizitelnou lidskou důstojnost. Jak upozorňuje Martin, tato skutečnost úzce souvisí s radikální Ježíšovou výzvou o odpuštění: „Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují“.
Otec Martin tedy nabádá k tomu, abychom se snažili odpustit a modlili se i za takovéto zločince a dává nám za příklad samotného Krista, když „Ježíš, samotný bez vinny, z kříže odpustil svým popravčím uprostřed nepředstavitelné bolesti,“ jak píše. „Odpuštění je totiž ten nejtěžší z křesťanských skutků,“ jak je to zřejmé ze zkušenosti každého člověka. To si Martin uvědomuje a dodává, že si sám nedovolí odhadovat, jak by se zachoval, kdyby mu ve Světovém obchodním centru po útocích zemřel někdo z jeho blízkých.
Nicméně dar lidského života je posvátným darem od Boha, jenž mají křesťané za úkol chránit od početí až do přirozené smrti. Pokud je to tak, tak i ztráta jednoho jediného života je bolestná skutečnost. Ctností křesťana by měla být láska, a to láska bez omezení, což znamená i to, že se křesťan modlí za všechny ty, kteří jsou opovrhovaní a že se snaží lidem odpouštět a nechávat soud na spravedlivém Bohu.
Martin si v tomto kontextu všímá jedné zajímavé skutečnosti. V ten samý den, kdy byl podle zpráv zabit Usáma bin Ládin, byl blahoslaven Jan Pavel II. Ten nám v otázce odpuštění může být velkým učitelem. Stačí si vzpomenout, jak dokázal odpustit atentátníkovi, jenž mu v roce 1981 způsobil těžké zranění, které blahoslavený papež pociťoval až do konce života.
Ježíšova výzva k odpuštění, ačkoli bude znít vždycky v určitém smyslu skandálně, je nepřeslechnutelná. Dokážeme se dnes, spolu s otcem Martinem, modlit za ty kteří nám v životě činí příkoří a odpustit jim s nadějí v srdci, že Bůh nakonec vždycky dokáže všechnu nespravedlnost světa „přetavit“ v něco pozitivního?
Vybrané otázky cyrilometodějské tradice. Bibliografie 1990–2011 Tomáš Špidlík - Pavel Ambros
Má Cyril a Metoděj co říci dnešnímu člověku? Neprovokuje nás slovo apoštol Slovanů? Z jakých důvodů vyslovujeme jejich jména s neklidem? A jak vůbec obstojí před kritickým pohledem současné historie tvrzení, že s pomocí „věrozvěstů“ nahlížíme dokonce identitu vlastního národa? Kardinál Tomáš Špidlík je tu kompetentním průvodcem. Sborník Centra Aletti je věnován životu a poslání Cyrila a Metoděje: zpřístupňuje zásadní kardinálovy studie... více »
Úmysly Apoštolátu modlitby
1. Za ty, jimž je svěřeno vykonávání spravedlnosti, aby vždy jednali bezúhonně a podle svého svědomí.
2. Za kněžské semináře, zvláště v misijních církvích, aby formovaly pastýře podle Kristova srdce, zcela oddané hlásání evangelia.
3. Aby děti již v rodině dostávali od rodičů pevný základ křesťanského života.