Názory

Pravda Páně vítězí!

Jan Rybář

Zvolen byl neznámý kardinál Roncalli. Leč jakmile jsem slyšel, že si dal jméno ostudného vzdoropapeže v dějinách církve Jana XXIII., věřte nevěřte, padl jsem na kolena. Ano, já! Ta pokora Roncalliho hned v prvním okamžiku jeho úřadu! Věděl jsem, že se od této chvíle něco v církvi hne. A hnulo: koncil, který započal roku 1962.

Od doby seslání Ducha svatého o Letnicích se snad nikdy nic většího v církvi nestalo. Srovnejme jen První vatikánský koncil, na který přijelo 700 biskupů většinou z románských zemí válcovaných kurií, a Druhý vatikánský koncil, jehož se zúčastnilo na 2500 biskupů ze 116 zemí celého světa. Tedy vpravdě světová událost!

Teolog Karl Rahner to nazval „kvalitativním skokem“, i biskupové začali mluvit bez zábran, svobodně. Papež, jejich bratr, poslouchal pozorně a pokorně. Poprvé v dějinách se katolická církev vyjádřila veřejně a úředně o jiných náboženstvích v pozitivním duchu. Unionizmus se změnil v ekumenizmus. Biskupové dostali své místo nástupců apoštolů oproti kuriálním úředníkům, i když titulovaným. Mateřské řeči národů se staly liturgickým jazykem.

Církev už není poplatná jediné kultuře Evropy. Zachvěl se tak dosud neotřesitelný římský centralizmus. Dne 13. listopadu 1964 Pavel VI. dává do dražby papežskou korunu – tiáru, staletý symbol moci a pýchy. V listopadu téhož roku v katakombách Domitilly uzavírá výkvět biskupů pakt o chudobě, rezignaci na tituly a moc. Zavazují se k prostému životnímu stylu a ke starosti o sociální spravedlnost.

Jak nutné (i když pozdní) byly tyto změny! Jako malý ministrant jsem zažil, jak porodní bába paní Pařízková asistovala u nás při každém křtu, aby překládala lidem latinské obřady! Kalich byl vyhrazen pouze kněžím, jáhnové prakticky nebyli. Bylo hříchem vstoupit do bohoslužebného shromáždění jiné církve. Papež Jan otevřel okna, aby vyvětral zatuchlé a sterilní komnaty hradu církve a otevřel je světu. Ano, vždyť už Ježíš kdysi řekl: „Pravda vás osvobodí!“

 odeslat článek     vytisknout článek