Aktuality

Tiskový mluvčí Federico Lombardi k odstoupení Benedikta XVI.

Ze slov P. Federica Lombardiho SJ citujeme:

„Papež ve svém prohlášení sdělil, že opakovaně před Bohem zpytoval svědomí a jde tedy o osobní, hluboké rozhodnutí, přijaté v ovzduší modlitby k Pánu, od něhož přijal poslání, které plní. A došel k jistotě, že jeho síly z důvodů pokročilého věku již nestačí k náležitému výkonu petrovské služby. Toto je základní důvod jeho rozhodnutí. Zpytování svědomí ohledně svých sil ve vztahu ke službě, poslání, které je třeba plnit. Dále říká, že si je dobře vědom, že tato služba pro svou povahu musí být vykonávána nejenom skutky a slovy, ale neméně také utrpením a modlitbou. Součástí této služby jsou tudíž také utrpení a modlitba.

Mezi motivacemi papežovy demise, jak plyne z jeho slov, jsou také okolnosti dnešního světa, které jsou ve srovnání s dřívějškem obzvláště náročné vzhledem k rychlosti a kvantitě událostí, které se objevují, a vyžadují tudíž asi více sil než v minulosti. Sil, kterých mu, jak papež prohlašuje, v posledních měsících ubylo.

Papež říká, že s vědomím závažnosti tohoto úkonu zcela svobodně prohlašuje, že se vzdává služby římského biskupa, nástupce svatého Petra. Toto prohlášení je důležité především z hlediska formálního, protože v Kodexu kanonického práva (kánon 332, paragraf 2) se praví: „Jestliže se papež zřekne svého úřadu, vyžaduje se k platnosti, aby bylo zřeknutí svobodné a řádně sdělené; nevyžaduje se, aby bylo od kohokoliv přijato.“ Dvěma důležitými body jsou tedy svoboda a nezbytnost projevit tuto vůli. Veřejný projev splňuje právě veřejná konzistoř, kde papež své rozhodnutí oznámil.

Benedikt XVI. zůstává plně ve své funkci a službě až do 28. února 20 hodin. Od toho momentu začne tzv. sede vacante, tedy situace uprázdněného papežského stolce, která se řídí církevním kanonickým právem podle apoštolské konstituce Universi dominici gregis o uprázdněném apoštolském stolci, kterou vydal Jan Pavel II.

Papežovo prohlášení je v souladu s tím, co papež řekl před třemi roky v knize rozhovorů Světlo světa německému novináři Peterovi Seewaldovi, který mu položil dvě otázky týkající hypotézy o zřeknutí se papežského úřadu. Seewald se nejprve zeptal, zda vzhledem k tíživé situaci, s níž se tehdy potýkal Svatý stolec, neuvažoval o vzdání se úřadu. Papežova odpověď zněla: „Existuje-li velké nebezpečí, není možné utíkat, proto teď není chvíle pro odstoupení (týkalo se to tehdejší záležitosti sexuálního zneužívání). Právě za takové situace je třeba stát pevně a překonat ji. Je možné odstoupit, když je klid, anebo když už zkrátka není sil, ale nemůže se utéci ve chvíli nebezpečí a říci, ať to řeší někdo jiný.“ Papež tedy řekl, že těžkosti pro něho nebyly důvodem k tomu, aby uvažoval o demisi, nýbrž právě naopak. Druhá Seewaldova otázka na jiném místě rozhovoru zněla, zda je představitelná situace, ve které by papež mohl považovat za vhodné zřeknout se úřadu. A Benedikt XVI. odpověděl: „Ano, když si papež jasně uvědomí, že už není s to tělesně, duševně a duchovně vykonávat svěřený úřad, pak má právo a v určitých okolnostech i povinnost odstoupit.“

Až nastane situace uprázdněného stolce, odebere se Benedikt XVI. nejprve do Castel Gandolfa a následně, až bude vše připraveno, do někdejšího kláštera klauzurních sester na Vatikánském vršku.

Osobně jsem přijal oznámení o odstoupení papeže s nesmírným obdivem za velkou odvahu, duchovní svobodu a obrovské vědomí zodpovědnosti za papežský úřad. Benedikt XVI. nám poskytl velké svědectví o duchovní svobodě a velkém vědomí problémů řízení církve v dnešním světě.“

(přeložil P. Milan Glaser SJ, redakčně upraveno)

Zdroj: RaVat

(smi)

 odeslat článek     vytisknout článek