Články / Články Dnes je 25. 5. 2016  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Jezuitou dnes
Domy, kontakty
Akce

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




Články

         A     A     A

Jezuité na Druhém vatikánském koncilu

Středa, 10.4.2013
V Roku víry si připomínáme 50. výročí od zahájení koncilu

Redakce Jesuit.cz

V Roku víry jsme si připomněli 50. výročí od zahájení Druhého vatikánského koncilu. Při této příležitosti nabízíme překlad článku Filippa Rizziho z italského deníku Avvenire, který vyšel v letošní ročence jezuitského řádu.


"Překvapující zpráva!" Takový byl stručný komentář plný údivu, s kterým francouzský jezuita a teolog Henri de Lubac v červenci 1960 v časopise La Croix reagoval na to, že ho papež Jan XXIII. jmenoval poradcem přípravné komise Druhého vatikánského koncilu. Bylo to překvapení, které pro otce de Lubaca znamenalo rehabilitaci jeho teologických názorů, nebo toho, že hájil myšlenky otce Teilharda de Chardina a v jistém smyslu kritizoval to, že odešel do exilu a byl ze strany církve a řádu cenzurován.

Jmenování otce de Lubaca poradcem na koncilu znamenalo pro něho po nepřímo vyjádřeném odsouzení jeho mnoha spisů encyklikou Pia XII. Humani generis (o některých falešných názorech, které podkopávají základy katolické nauky, 1950) především uznání jeho stylu a způsobu, jak teologicky bádat – k čemuž patří mezi jinými znovuobjevení Církevních otců. Tato rehabilitace jezuity de Lubaca byla především kvůli jeho dílu Surnature posuzována Svatým oficiem s podezřením. Tato situace se velmi podobá situaci jiného zástupce tzv. Nouvelle Théologie a bratrského přítele jezuity z Lyonu – francouzského dominikána Yves Marie Congara, který byl rovněž odsouzen k mlčení a nyní, ve stejném roce jako de Lubac, byl papežem Roncallim jmenován poradcem.

Tato „překvapující zpráva“ o jmenování jezuity poradcem koncilu vyvolala něco mezi nevěřícným údivem a jistou úzkostí, i mezi více než 35 tisíci jezuity rozptýlenými po celém světě pod vedením generálního představeného P. Jana Baptisty Janssense. Ti byli vyzváni k modlitbě, aby tato dějinná církevní událost vedla ke kýženým změnám, které si přál i tehdejší papež Jan XXIII.

Autory důležitých dokumentů

Když byl ekumenický koncil 11. října 1962 zahájen, pro Tovaryšstvo Ježíšovo to byla příležitost k malému „sjezdu jezuitů“ otců a biskupů, kteří byli na koncil pozváni. Společně s dominikány byli následovníci sv. Ignáce největší skupinou, především ale patřili k ghostwriterům (anonymním autorům), kteří vypracovávali návrhy nebo přípravné osnovy nejvýznamnějších koncilních dokumentů – jako např. Gaudium et spes (pastorální konstituce o církvi v dnešním světě), Nostra Aetate (deklarace o poměru církve k nekřesťanským náboženstvím) nebo Dignitatis Humanae (deklarace o náboženské svobodě).

Koncilní biskupové si povolali mnoho jezuitů z katolických univerzit v Lovani, Fourviere v Lyonu, Innsbrucku nebo Sankt Georgenu ve Frankfurtu n. M. jako poradce nebo osobní teology. Během čtyř zasedacích období koncilu rozbili – obrazně řečeno – své stany po obou březích Tibery nositelé velkých jmen tzv. „nové teologie“ (Theologie Nouvelle nebo Theologie der Avantgarde). Byli to například jezuité Jean Danielou, Karl Rahner, Gustave Martelet a Henri Rondet, dominikáni Marie Dominique Chenu a Edward Schillebeecks, redemptorista Bernard Häring, Švýcar Hans Küng, Němec Joseph Ratzinger nebo Belgičan Gerard Philips.

Tato „kovárna teologů“, jak ji výstižně definoval historik Giuseppe Alberigo, vsadila na znovuobjevení patristických a biblických pramenů, na nový rozvoj ekumenického hnutí a na rozloučení se s jistou římskou neústupností v doktrinální oblasti. Velké slovo si v koncilních doktrinálních komisích přirozeně zajistili významní zástupci a zastánci římské teologie a učitelského úřadu papeže Pia XII., jako holandský jezuita z Gregoriany a sekretář teologické komise Sebastian Tromp, důvěrník kardinála Alfreda Ottavianiho, nebo jeho španělský spolubratr Ramon Bridagor, odborník v oblasti svátostí a důvěrník kardinála Benedetta Aloise Maselly.

V oněch letech byla Gregoriana spolu s ústavy Biblicum a Orientale pro Svatý stolec hlavní zásobárnou expertů, kteří byli pověřeni úkolem dohlížet na redigování mnoha dokumentů. Seznam sahal od Charlese Boyera, přes Belgičana Edouarda Dhanise, poradce Svatého oficia (krajně kritického vůči de Lubacově teologii), německého odborníka v kanonickém právu Wilhelma Bertramse (kterého si Pavel VI. vyhlédl, aby vypracoval Nota praevia k návrhu De Ecclesia), kanadského biblisty Roderica MacKenzieho až k Italům Paolu Molinarimu, Albertu Maccarimu a Paolu Dezzovi.

Koncilu se účastnil též rodilý Ekvadorec jezuita Pablo Muños – nejprve jako peritus (mezi jiným byl rektorem Gregoriany) a později jako koncilní otec, když byl 1964 Pavlem VI. jmenován světícím biskupem v Quitu. Příspěvky jezuitů, kteří nebyli z římských univerzit, pocházely především od christologa Aloise Grillmeiera, Friedricha Wulfa (nejdůležitějšího ghostwritera mnoha projevů kardinála Döpfnera) či od Chilana Juana Ochagavia.

Co se týče médií, nejcennějšími a nejspolehlivějšími prameny pro novináře a odborníky byly především zprávy sepsané italsky Giovannim Caprilem pro Civilta Cattolica a francouzsky Robertem Roquetem pro Etudes. Díky nim mohla veřejnost lépe pochopit skutečnou dynamiku koncilní práce (od hlasování přes přichystané návrhy neboli tzv. schémata, průběh diskusí do doby, než byly definitivně přijaty, nebo naopak odmítnuty.

Spor o obnovu církve

Za důležitý příspěvek expertů z Tovaryšstva Ježíšova pro koncil (1962-1965) je možné považovat práci, která se týkala rozličných oblastí učitelského úřadu, a dávala prostor a čas rozdílným pozicím koncilních otců. Ti byli v jistém smyslu rozštěpeni na obnovovatele na jedné straně a na odpůrce obnovy požadované Janem XIII. a Pavlem VI. na straně druhé. Vzpomeňme na roli, jakou hrál P. Tromp při sepisování návrhu De Ecclesia (O církvi) nebo P. Rahner v případě návrhu De fontibus Revelationis, který byl vystaven i tlakům německých biskupů v otázce týkající se vztahu Písma a tradice. V této obtížné situaci naštěstí šedesátiletý jezuita z Freiburgu našel porozumění u Josefa Ratzingera.

Na základě šetření mnoha znalců bylo ověřeno, že věroučná konstituce Dei Verbum (o Božím zjevení) dostala své teologické vyjádření pravděpodobně od Rahnera a de Lubaca. Inspirace jezuity z Fourviere podle výpovědí mnoha znalců po koncilu převládla v jiném, pro církevní společenství v dnešní době základním dokumentu Lumen gentium o církvi.

Podpis dalšího jezuity, Francouze Jeana Danieloua, je i pod návrhem konstituce Gaudium et spes (o církvi v dnešním světě). Zásadním byl i jeho příspěvek při vypracování „Schématu XIII“. Vliv budoucího kardinála a člena Academie Francaise podle výpovědi mnohých spočíval v tom, že se svou kompetencí v oboru biblické antropologie vtiskl do znění této pastorální konstituce personalistické myšlení.

Jezuita ze Spojených států John Courtney Murray zase hrál klíčovou roli při vzniku deklarace Dignitatis humanae (o náboženské svobodě). Byl původním autorem tohoto důležitého dokumentu. Během koncilu se stal snad nejdiskutovanějším dokumentem a přestože narazil na prudký odpor španělských biskupů a janovského kardinála Siriho, byl nakonec podpořen především biskupy ze Spojených států, země náboženského pluralismu.

Rozhodně není náhoda, že deklarace Dignitatis humanae představovala v očích mnoha koncilních otců zvrat. Například kardinál Augustin Bea to v roce 1965 potvrdil v rozhovoru zaznamenaném novinářem italského deníku Corriere della Sera Albertem Cavallarim: Tímto dokumentem církev Pavla VI. poprvé vstoupila do „neznámé země svobody“.

Ostatně byl to biblista Augustin Bea, který se během koncilu jako první předseda sekretariátu pro jednotu křesťanů pustil do splétání komplikovaných diplomatických sítí dialogu mezi církvemi a představiteli židovství. Konkrétně se toto jeho neúnavné nasazení jako „vyslance jednoty křesťanů“ projevilo ve vztahu k pozorovatelům z ortodoxních církví, anglikánských a protestantských společenství na koncilu (vzpomeňme jednu z vynikajících postav, jakou byl Oscar Cullmann). Výrazný vliv jezuitského kardinála byl zřetelný také v návrhu dekretu De Oecumenismo. Ale Beovo hlavní mistrovské dílo na koncilu byla především intelektuálně-duchovní stopa, kterou zanechal v deklaraci Nostra aetate (o poměru církve k nekřesťanským náboženstvím), ve které byla například odsouzena každá forma antisemitismu, a židovský národ byl zproštěn obvinění z bohovraždy Ježíše.

Nový generál řádu

Pro jezuity koncil znamenal také změnu ve vedení řádu. Belgičan Jan Baptist Janssens (1964) byl vystřídán rodilým Baskem Pedrem Arrupem (1965). Nově zvolenému generálnímu představenému také příslušelo promluvit 27. září 1965 v koncilní aule. Jeho zprávu hodnotil světový tisk jako příliš „papežskou“ a až moc zaměřenou na neúprosný boj církve a obzvláště řeholních řádů proti panujícímu ateismu.

Když ale odhlédneme od negativních hodnocení, které byly spíše plodem žurnalistické fantazie, byl projev P. Arrupeho přes určitou kritiku v podstatě na koncilním shromáždění přijat s velkým respektem a de Lubacem v jeho Denících hodnocena jako „bohatá a případná“.

V úvaze, s kterou P. Henri de Lubac uzavírá své koncilní deníky, se dočteme, že velké dědictví Druhého vatikánského koncilu spočívá především v „nutnosti začít odvážně se zdnešněním církve a Tovaryšstva Ježíšova na základě dvou velkých dogmatických konstitucí Lumen gentium a Dei verbum“. De Lubacova poznámka zaměřená do budoucna je stále aktuální a dosud neztratila nic ze své naléhavosti. Připomíná nám úkoly, které na Tovaryšstvo Ježíšovo čekají v třetím tisíciletí.


Převzato z jezuitské ročenky pro rok 2013. Přeložil Josef Loub, upravil Jan Regner.


 odeslat článek     vytisknout článek


Diskuse



UPOZORNĚNÍ
Vkládat příspěvky mohou pouze registrovaní čtenáři. Zaregistrujte se zde. Přečtěte si pravidla registrace.


Náš tip

Svatý rok milosrdenství

Průvodce na každý den

Tomáš Špidlík

Svatý rok milosrdenství je pro celou církev mimořádnou událostí. Co v něm máme dělat? Především "Obnovit hodnotu mlčení při rozjímání Slova, které nám je určeno. Takto lze rozjímat Boží milosrdenství a osvojovat si je jako vlastní životní styl" (papež František). Předložené body ke každodenní meditaci jsou vybrány z díla otce Tomáše Špidlíka a sledují tento záměr: obdržet stravu pro vnitřní život a zároveň čerpat podněty pro apoštolskou činnost z osvědčených pramenů....
více »






Úmysly Apoštolátu modlitby

1. Aby ženám ve všech zemích světa byla prokazována vážnost a úcta a jejich přínos pro společnost byl náležitě oceňován.
2. Aby se v rodinách, společenstvích a skupinách rozšiřoval zvyk modlit se růženec za šíření evangelia a za mír.
3. Ať nás mariánská úcta vede k hlubokému duchovnímu životu, modlitbě, naslouchání Božímu slovu a bezvýhradné ochotě vytrvale hledat a ochotně plnit vůli Boží.
více »

Nejbližší akce

Zájezd do Pobaltí s P. Františkem Líznou


Varhanní koncert k 510. výročí narození sv. Františka Xaverského


Magis, jezuitský předprogram SDM 2016


Mezinárodní setkání Živých kamenů v Santiagu


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní obnova


Duchovní cvičení pro řeholnice


Ignaciánské exercicie


Duchovní obnova


více »

Kalendárium

Návrat jezuitů do Prahy


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil