Články

Nativity má za sebou další úspěšný rok

Jan Regner

"Nedokážu říci, jestli je jeden školní rok lepší, nebo horší, než roky předchozí," uvádí ředitelka školy Jindřiška Vopatová v rozhovoru pro server Jesuit.cz. Každý školní rok je podle jejích slov plný drobných i větších úspěchů, ale také překážek a náročných situací. Žákům z Nativity se daří na soutěžích, srovnávacích testech i olympiádách, ředitelku ovšem nejvíc těší, že děti rostou ve skutečné osobnosti, přestávají být dětsky sebestředné a dokáží vnímat svět kolem sebe a svoje místo v něm.

"Nikdy to nejde hladkou přímou cestou, vždycky je mnoho překážek a konfliktů, skrze které ale děti nejvíc rostou. Snažíme se je chápat, dát jim potřebnou oporu, ale také mantinely, ukázat správný směr a způsob jednání," vysvětluje usměvavá ředitelka.

Nativity vychovává osobnosti

Je příkladem dospívající osobnosti, která se na škole naučila samostatně přemýšlet, vnímat, respektovat ostatní a převzít odpovědnost za sebe samu. Zažila tam i věci, o kterých neměla prý předtím ani tušení. Občas se s něčím musela porvat, ale i díky tomu se mohla rozvíjet a státe se sama sebou. "Nativity mě vychovala. Jsou to nezapomenutelné čtyři roky. Nemám strach odejít, protože vím, že mě Nativity kdykoliv přivítá zpět s otevřenou náručí. A jsem ráda, že jsem mohla kus svého života strávit na tak jedinečné škole," dodává Anička.

Děti, které opustily školu vloni, si většinou vedou velmi dobře. Často se vracejí a rády vzpomínají na chvíle, které ve škole zažily. Ředitelka Vopatová se mnohokrát setkala s otázkou rodičů, zda může malý kolektiv a přátelské prostředí jejich děti dobře připravit na drsný svět. Vyjadřují prý obavu, zda by jim lépe neprospělo prostředí, kde by musely použít lokty a naučit se prát.

Člověk v období dospívání naopak potřebuje především bezpečné prostředí a dobré vzory, zdůrazňuje ředitelka. Teprve pak se z něj může vyvinout osobnost, která je schopná čelit překážkám. "Vypadá to, že žáci, kteří opustili naši školu vloni, nemají problémy ve větších kolektivech. Nejsou to potlačené osobnosti, mají vlastní názor a dokazují, že obavy z jakéhosi skleníkového prostředí jsou zbytečné."

Na exkurzi za velkou louží

Posláním první školy tohoto typu tedy byla především podpora imigrantů a jejich dětí bez ohledu na kvalitu rodinného zázemí. Postupem let se ale školy posunuly ve výběru žáků k naprosto bezproblémovým dětem z chudých rodin a mohou dnes působit poněkud sterilně, domnívá se Jindřiška Vopatová.

Ředitelka děčínské Nativity považuje práci s bezproblémovými žáky za snazší a příjemnější, ale bez těch problémových jakoby ve škole něco chybělo. Je přesvědčená, že by jich sice v jedné třídě nemělo být příliš mnoho, ale ve zvládnutelném počtu bývají podle jejích slov přínosem a jejich zranění se stávají katalyzátorem k řešení skrytých problémů. Ty pak vyplavou na povrch a vzniká tak prostor pro jejich uzdravení. V Nativity mají tyto děti, narozdíl od těch, které se vzdělávají na státních školách, šanci uspět.

Příležitost k osobnímu růstu

Zájezd je odměnou pro děti z osmého a devátého ročníku a je poměrně náročný, především na samostatnost mladých účastníků. Každý žák si totiž s sebou vezme takové vybavení, jaké sám uzná za vhodné. Také jídlo si musí připravit sám ze svých zásob. Akce je proto zkouškou spolehlivosti, vzájemné důvěry a osobní zodpovědnosti.

"Z počátku jsme měli obavu, jestli jsou čtrnáctileté děti takového výkonu schopné, protože se nikdy o sebe v takové míře nestaraly. Po dvou zájezdech do Dánska jsem ale tuto obavu ztratila. Důvěra ve zdravé míře většinou působí na děti zázračně," dělí se o své zkušenosti ředitelka. Nastávaly výjimečné okamžiky, které celou skupinu stmelily a vytvořily dětem dobrou příležitost k osobnímu růstu.

Počet zájemců o školu Nativity rok od roku stoupá. Rodiče většinou oceňují přátelské prostředí, malý třídní kolektiv, dobré vztahy a velkou péči učitelů. Chtějí školu, kde by se s jejich potomkem zacházelo s úctou, jako k člověku, který má svoji hodnotu.

Více o Nativity na stránkách školy.

 odeslat článek     vytisknout článek