Aktuality

Argentinský jezuita Scannone učil papeže řečtinu

"Poznal jsem Bergoglia v roce 1956, kdy začal jako seminarista diecéze Buenos Aires studovat jazyky, literaturu a rétoriku," vzpomíná Scannone. Byť nepatřil k premiantům, byl prý velmi dobrým a pracovitým studentem. "Později jsme spolu bydleli několik měsíců před mým odjezdem na studia do Evropy," pokračuje argentinský jezuita. "Když jsem o několik let později v San Miguel vyučoval filozofii, otec Bergoglio mě několik let duchovně doprovázel."

Bývalý profesor filozofie na fakultě v San Miguel dnes řídí Institut filozofických studií a je poradcem komise pro spravedlnost a solidaritu Konference biskupů Latinské Ameriky a Karibiku. Nečekal, že jeho spolubratra zvolí papežem. Předpokládal, že kardinálové zvolí někoho mladšího, i když podle některých informací měl Bergoglio značný počet hlasů už v předchozím konkláve. Vysvětluje si to tím, že měl mezi biskupy dobré jméno od synody v Římě v roce 2001, kdy převzal roli hlavního relátora. Latinskoameričtí biskupové mu dokonce důvěřovali natolik, že jej na svém setkání v Aparecidě v roce 2007 zvolili předsedou komise pro redakci závěrečného dokumentu o „pastorační konverzi“ latinskoamerické církve.

"Papež František je především člověk, který se modlí. I jeden z biskupů, kteří ho znají, mi na základě zkušenosti ze společných setkání potvrdil, že je to člověk hluboce duchovní," říká emeritní profesor Scannone. Jeho další předností je prý i to, že má blízko k prostým lidem, je lidský a velmi přátelský, zároveň však velmi rozhodný. "Jako profesor filozofie ho znám z jeho vztahu k filozofii a teologii osvobození," pokračuje argentinský jezuita. I když podle jeho slov teologem osvobození není, spíše razí argentinskou cestu "teologie lidu", která vychází z lidové zbožnosti.

Profesor Scannone se nerad vrací k děsivému období vojenské diktatury, kdy přišly o život desítky tisíc lidí. "Bergoglio jako provinciál a později jako rektor koleje San Miguel pomáhal a poskytoval útočiště lidem v nebezpečí a ohrožení," odkrývá vzdálenou minulost bodrý Argentinec. Zároveň připomíná kauzu unesených jezuitů Orlanda Yoria i Franze Jalicse, které se Bergoglio spolu s místním biskupem snažil osvobodit. Mladé jezuity údajně uneslo námořnictvo pro podezření ze spojení s odbojem. Franz Jalics se dlouhou dobu domníval, že měl na jeho věznění podíl i jeho představený Bergoglio. "Později se dozvěděl, že to tak nebylo a koncem devadesátých let se s tehdy již arcibiskupem Buenos Aires veřejně objal a sloužil s ním mši svatou," popisuje argentinský jezuita, jak proběhlo usmíření obou spolubratří.

I jako arcibiskup Bergoglio vedl velmi prostý život a věnoval velkou pozornost pastoraci v nejchudších čtvrtích. "Například u jednoho z hlavních buenosaireských nádraží nechal postavit velký stan, kde byli během pracovních dní lidem k dispozici kněží a pastorační pracovníci," oceňuje po letech Scannone. Tehdejší arcibiskup Bergoglio se prý také angažoval v mezináboženském dialogu a podporoval dobré vztahy zejména mezi židy a muslimy. "Volba jména sv. Františka znamená nejen přednostní volbu pro chudé a obnovu církve, ale jistě také to, že papež bude usilovat o pastorační konverzi světové církve," neskrývá svou naději argentinský jezuita.

Celý rozhovor, který připravil František Hylmar SJ, vyjde v příštím čísle bulletinu Jezuité.
Foto Petr Vacík SJ.

(red)

 odeslat článek     vytisknout článek