Rozhovory

V Indii pomůžou i staré notebooky

Jan Regner

Jak probíhají přípravy na další misijní výpravu do Indie?

V současné době probíhají přípravná setkání přihlášených dobrovolníku na Slovensku. Setkání se konají v Ivanke pri Dunaji pod záštitou slovenských jezuitů. Celkem se dobrovolníci před odjezdem sejdou po čtyři víkendy, během nichž probíhá příprava na náročné podmínky jezuitské misie na indickém venkově. Během těchto víkendů řešíme nejen praktické záležitosti jako letenky, víza, očkování a pedagogickou přípravu, ale také možnosti fundraisingu a snažíme se reflektovat i duchovní přesah projektu pro každého z nás. Prozatím přípravy probíhají podle plánu a snad s Boží pomocí budou moci všichni účastníci 13. srpna do Indie odletět.

Kam se letos vydáte a jaká služba vás tam bude čekat?

Letošní pomoc by se měla, stejně jako v předešlých letech, odehrávat především na misijní stanici jezuitů v Manvi v indickém státě Karnataka. Zde, v místě většího školního kampusu a tedy i koncentrace dětí, by měla naše práce spočívat v přípravě a realizaci volnočasových aktivit pro děti „nedotknutelných“, které studují na zdejší škole. Často tráví na internátu misijní školy celé týdny bez možnosti navštívit rodinu, jsou velice vděčné za jakoukoli pozornost a náplň volného času. Hry a aktivity s dobrovolníky jsou pro ně příjemným rozptýlením.

Kromě volnočasových aktivit se chystáme připravovat a aktualizovat profily dětí pro projekty adopce na dálku jak v ČR, tak na Slovensku. Podle posledních informací z Indie nás pak v prvním týdnu pobytu čeká náročná fyzická práce na stavbě školy ve vesnici Jaggir Pannur, která byla nedávno zahájena. Na podporu této stavby poputují i prostředky, které se nám snad podaří ve prospěch projektu v ČR a na Slovensku získat.

Co na práci tamějších jezuitů nejvíce oceňuješ?

Nejvíce oceňuji hlavně důslednost a vytrvalost s jakou tamější jezuité uvádějí do praxe heslo školy v Manvi „educatio est liberatio“ – „vzdělání znamená osvobození“. Jak prvotní nápad vymanit masy „nedotknutelných“ ze sociálního vyloučení pomocí kvalitního vzdělávání jejich dětí, tak důslednost realizace tohoto nápadu v praxi může být skutečnou inspirací pro mnohé jiné komunity, které musí čelit podobným výzvám.

Jaké zážitky sis odnesl z minulé výpravy v roce 2011?

Přece jen po dvou letech od minulého pobytu v Manvi je těžké vyzvednout konkrétní zážitky nebo dojmy. Proto zmíním ten, který se ve mně usadil nejhlouběji. Nejsilnější vzpomínka je spojená s intenzivním vnitřním pocitem, který jsem na misii zažíval, a to bylo vědomí, že jsem v danou chvíli na místě, kde jsem měl v daný čas svého života podle Božího plánu být a kam jsem měl dospět. Z toho pak vyplynul stav hlubokého vnitřního pokoje a naplnění. Možná i proto se do Indie letos znovu vracím (usmívá se).

Čím může taková akce obohatit dobrovolníky, kteří se jí účastní?

Kromě zážitků z Indie, které jsou skutečně zážitky pro všech pět smyslů, je to osobní zkušenost z práce pro druhé v mnohdy extrémních podmínkách. Myslím, že nás, dobrovolníky z roku 2011, výprava obohatila každého jiným způsobem. Každý z nás byl něčím obdarován, jen si způsob a formu tohoto obdarování mnohdy ještě neuvědomujeme. Proto bych tuto otázku nechal na zodpovězení každému jednotlivému účastníku, aby se o odpověď na ni mohl ve správný čas podělit.

Na co se nejvíc v rámci projektu Misia India 2013 těšíš? Čeho se naopak obáváš?

Velkou motivací je pro mě možnost opět se setkat s dětmi a studenty, se kterými jsem si vytvořil během minulé výpravy velmi blízký, přátelský vztah. Jsem zvědavý, jak postoupili ve studiu i v životě vůbec. Mnoho z nich je opravdu talentovaných a těším se, že se budu moci přesvědčit o tom, jak se jejich talent rozvinul. Vzhledem k tomu, že jako vedoucí misijní skupiny budu mít mnoho, především organizačních úkolů a ponesu za zdar výpravy odpovědnost, těším se samozřejmě už nyní na to, až se všichni ve zdraví a snad i obohaceni o nové zážitky vrátíme domů (směje se).

Mé obavy úzce souvisejí s tím, co jsem řekl před chvílí. Žádná podobná výprava, tím méně pak výprava do Indie, není zcela bez rizika a tak jsou mé obavy spojené především s možnými zdravotními problémy, které plynou z mnohdy velmi špatných hygienických podmínek.

Dále je dobré připravit se na někdy obtížnou komunikaci s místními obyvateli, kteří vše řeší tak trochu „po indicku“, což mnohdy neodpovídá našim představám. Konečně bych si přál, aby byla celá výprava užitečná, a to jak těm, kdo pomáhají, tak i těm, kterým se snaží pomáhat. Dodávám, že často jsme my z Evropy těmi, kdo pomáhají, jen zdánlivě…

Jak mohou naši čtenáři vaši misijní výpravu podpořit?

Především budeme vděční za přímluvné modlitby, protože světlo rozumu, které Duch svatý nabízí, je při práci v Indii opravdu užitečné. Už teď vím, že nás čekají mnohé náročné chvíle a nejednoduchá rozhodnutí, kdy bude pomoc Ducha svatého zvlášť zapotřebí.

Samozřejmě také finanční příspěvky, zejména na stavbu školy v Jaggir Pannur, mohou dětem „nedotknutelných“ skutečně ulehčit přístup ke vzdělání. Pokud by někdo ze čtenářů měl starší, ale funkční notebook, který by mohl postrádat, byly bychom za něj velmi vděční. Škola v Manvi chce dávat dětem kvalitní vzdělání ve všech směrech, k čemuž dnes patří i vzdělání v oblasti informatiky a počítačová gramotnost. Bohužel, nové počítače pro děti jsou zatím příliš velkou investicí. Proto nás z Manvi oslovili, abychom podle možností na misii přivezli i repasované přístroje od dárců z Evropy.

Více informací o celém projektu Misia India a jednotlivých misijních výpravách je možné najít na oficiálních stránkách projektu www.misiaindia.sk.
Misijní stanici v Manvi lze podpořit duchovně modlitbou, nebo i finančně zasláním peněžního daru na bankovní konto č. 5076811718/4000, variabilní symbol 10851.

 odeslat článek     vytisknout článek