Aktuality

Indický jezuita AMA Samy učil v Praze meditaci

Otec AMA Samy pochází z Barmy z chudé indické rodiny. Jako chlapec se seznámil s jinými nekřesťanskými náboženstvími, především s barmským buddhismem. Když po válce byla rodina vyhnána do Indie, převzal jeho výchovu dědeček, sám velmi zbožný muslim. Když zemřel, byl chlapec nejprve odkázán sám na sebe, bez podpory a s nedokončeným vzděláním. Mohl ale navštěvovat školu vedenou jezuity v městě Madurai, přilnul ke křesťanství a nakonec sám do jezuitského řádu vstoupil.

Když se po studiích filosofie a teologie stal knězem, stále toužil po prohloubení svého duchovního života. Tak jak tomu učí svatý Ignác, snažil se stále ve všech věcech hledat Boha. Zabýval se intenzivně křesťanskou spiritualitou, ale jako Ind se neuzavíral ani před východními technikami meditace. V jezuitském noviciátu bývá jednou ze zkoušek pouť, při které je člověk odkázán na Boží prozřetelnost a musí si vyžebrat prostředky na své živobytí. AMA Samy žil tímto způsobem delší dobu a na nějaký čas se dokonce jako poustevník usadil při jednom poutním místě. Jídlo mu nosili lidé z nedaleké vesnice.

Nakonec mu známý jezuitský kněz německého původu Enomiya Lassalle pomohl vycestovat do Japonska, aby se tam u Yamady Koun Roshiho učil cestě zenové meditace. "Zen původně pochází z buddhismu, ale duch a praxe zenu překračuje institucionální náboženství," vysvětluje dnes AMA Samy. Zdůrazňuje, že křesťan proto může praktikovat tuto meditaci a zároveň zůstat věrný Kristu a jeho evangeliu, ba dokonce neustále prohlubovat své křesťanské kořeny. V roce 1982 se stal autorizovaným zenovým mistrem. Vrátil se do jižní Indie, kde založil centrum meditace ve státě Tamilnádu. Každý rok tráví několik měsíců v zahraničí, kde má mnoho žáků.

Shoduje se křesťanství a zen?

List Kongregace pro nauku víry katolickým biskupům "o některých aspektech křesťanské meditace" z 15. října 1989 v bodu 16 s odvoláním na dekret Nostra eatate Druhého vatikánského koncilu mimo jiné říká: "Většina velkých náboženství, jež hledaly v modlitbě sjednocení s Bohem, učila rovněž způsobům, jak tohoto cíle dosáhnout. Poněvadž katolická církev neodmítá nic, co je v těchto náboženstvích pravdivé a svaté (Nostra eatate, 2), není správné předem opovrhovat těmito způsoby jen proto, že nejsou křesťanské. Naopak, můžeme v nich nalézat to, co je užitečné, ovšem pod podmínkou, že neztratíme nikdy ze zřetele křesťanské pojetí modlitby, její logiku a její požadavky, protože právě uvnitř tohoto celku máme ony užitečné zlomky toho, co je užitečné, nově formulovat a pak přijmout." Také dokument Papežské rady pro mezináboženský dialog "Kontemplace a mezináboženský dialog" z roku 1993 se zabývá touto otázkou a dochází ke stejným závěrům.

"V zahraničí jsem se setkal s tím, že některé konventy zejména kontemplativních řádů se věnují zenové meditaci a nabízí ji také jiným. Neznamená to ani v nejmenším, že by snad odpadli od víry," pokračuje otec Regner. "Spíše naopak. Zen jim pomáhá prohloubit spojení s Bohem, Otcem Ježíše Krista, a jejich meditace má proto veskrze křesťanský charakter. Někdy ji dokonce spojují s Ježíšovou modlitbou, která původně pochází z křesťanského Východu. Od prvopočátku nacházíme i v křesťanství velmi podobné cesty meditace, jaké nabízí zen. Sahají až do doby pouštních otců a nacházíme je i ve spisech mnoha křesťanských světců a mystiků. Zen nám tedy paradoxně může pomoct znovu objevit naši vlastní tradici vnitřní modlitby."

Mnozí si oprávněně kladou otázku, zda křesťanství nenabízí dost vlastních prostředků, zda je nutné sáhnout k technikám, které vychází z jiného kulturního a náboženského kontextu. "Na cestu kontemplace se jistě člověk může vydat jiným způsobem. Někteří však brzy narazí na to, že ve spisech křesťanské mystiky se jen zřídka popisuje způsob, jak po této cestě kráčet," podotýká český jezuita. "Zenová meditace naopak nabízí velmi praktické pokyny, jak se pohroužit a ztišit v dnešní hlučné době, jak se otevřít setkání s Bohem. Zkušení mistři meditace dodávají, že radikální cesta mlčení je tou nejkratší cestou k tomu, čemu se na Východě říká osvícení a co my křesťané můžeme nazvat mystickým spojením s Pánem našich životních příběhů."

(red)

 odeslat článek     vytisknout článek