Dokumenty

Limitem je nebe

Lenka Češková

Musím přiznat, že jsem ohromen z toho, co jsem zde viděl a slyšel. (…) Myslím, že zde v Sociálním parku se uskutečňují všechny sny, které jako jezuité máme – sny o budování mostu (...). Domnívám se, že potřebujeme mnoho mostů, nejen ve všech společnostech, ale i v církvi a mezi námi samotnými. Moje vlastní zkušenost je samozřejmě velmi omezená a nedá se srovnat s tím, co děláte vy tady. Myslím, že uskutečňujete mnohem více, než co jsem sám zažil. Pobýval jsem hlavně v Japonsku, také na Filipínách. V Tokiu jsem žil v lidové čtvrti, kterou nelze srovnat s tou vaší. Náš dům byl nezávislý, na jedné straně ho lemovala velmi rušná ulice a na ostatních stranách úzké uličky. Měli jsme mnohem více nezávislosti, než – zdá se – máte vy zde.

Tento sociální park není jen park, nýbrž je opravdu sociální, tedy představuje most vedoucí k realitě. Znamená otevření se službám, které jsou naprosto nezbytné. Je velmi působivé vidět, jak určitá struktura, určitá univerzita je schopná vytvořit tento most spojující ji s lidovými částmi její země, a to nejen s těmi nejbližšími, nýbrž – jak jsem slyšel – přicházejí sem dokonce i lidé z vnitrozemí, aby využívali vašich služeb.

Budovat mosty

Myslím, že před sebou máme velmi aktuální úkol, a pozitivní skutečností je, že touto cestou jde také současný papež. Papež si dělá starost o lidi. Nejen o katolíky a nejen o křesťany, ale o lidi; protože lidé nám dávají naději, smysl života a poslání. A jak jste jasně řekli, to, co nám pomáhá překonat naše obtíže, je právě setkání s lidmi.

Jediné, co zde mohu říci, je: s odvahou pokračujte dál. To je váš směr, budovat mosty, sjednotit světy, které jsou z historických nebo politických důvodů oddělené, ale tvoří součást stejného místa. A především (což v poslední době poutá mou pozornost po celém světě a myslím, že zde se to uskutečňuje): znovu umožnit setkání s moudrostí lidstva.

Univerzita studuje reálné problémy ze života současných lidí

Jak řekl jeden z mužů z komunity, pan Castro, limitem je nebe. Neexistují žádné limity. Neexistují žádné bariéry, a proto tvořivost parku tohoto typu je široce otevřená všem možnostem. To mi dává naději a také důvěru, že se tato univerzita bude i nadále otevírat, protože když vstoupíme do kontaktu se skutečným životem a s lidmi, nevnímáme již žádná omezení. Proto se svět nadále vyvíjí, ale také lidstvo se nadále vyvíjí. To je další důvod k naději.

Nikdy jsem neoslavil své narozeniny s tak vynikajícími lidmi. Dnes ráno při snídani mi vyprávěli, že když jeden františkán, myslím, nebo kapucín, dosáhl 74 let, řekli mu „No, teď máš 74 roků,“ a on jim na to odvětil „Nemám je. Spotřeboval jsem je.“ To se děje i mně. Toho, co mám, je již jen velmi málo. Velice vám děkuji za vaše gratulace a modlitby za budoucí léta.

Sociální park UCAB, nesoucí jméno baskického jezuity Manuela Aguirreho SJ, vznikl jako jakýsi „obousměrný most“, který má přibližovat venezuelský lidi k univerzitě a zároveň přinášet univerzitu a její služby až na vrcholky venezuelských kopců. Název „sociální park“ získal roku 1999, v době, pro kterou je příznačný vznik řady technologických parků. UCAB se svým vysokým počtem studentů humanitních a sociálních oborů a se svou misí solidarity měla mít sociální park, kde by mohla testovat služby, které odborníci, jež se na univerzitě připravují, mohou poskytovat sousedním komunitám.

Zdroj: SJWeb.

 odeslat článek     vytisknout článek