František Borgia

František Borgia (Borgiáš, de Borja) se narodil roku 1510 ve španělské provincii Valencie jako syn vévody z Gandíe a Jany z Aragonie. V 17 letech vstoupil do služby u dvora krále Karla V. a jeho manželky Izabely. Tam poznal i svou pozdější manželku Eleonoru de Castro, Izabelinu dvorní dámu.

V roce 1539 se jeho život zásadně změnil. Byl svědkem předčasné smrti královny Izabely a byl hluboce otřesen tím, když si uvědomil pomíjivost lidského života. Rozhodl se proto zasvětit svůj další život Bohu. Avšak krátce na to byl jmenován vicekrálem Katalánska a musel zprvu všecky své plány odsunout. Po čtyřech letech se František setkal s Ignácem z Loyoly a tajně si u něho vykonal exercicie.

Když v roce 1546 ovdověl, vstoupil, aniž se o tom kdo dověděl, do jezuitského řádu. František měl se svou manželkou osm dětí. Chtěl tedy napřed vidět svou rodinu zaopatřenou a uspořádat své vládní záležitosti, než oznámí svůj krok. Tak žil v nitru svého srdce po čtyři roky jako řeholník, navenek však jako vévoda Gandíe. Ve svých 40 letech František "odtajnil" svou novou cestu a roku 1551 přijal kněžské svěcení.

Ve své funkci generálního komisaře od roku 1554 velmi přispěl k vývoji jezuitského řádu ve Španělsku a podporoval Tovaryšstvo Ježíšovo také při novém zakládání v jiných zemích. Po mnoha radostech ale i četných útocích od závistivých a nepřejících protivníků byl František Borgia v roce 1565 zvolen třetím řádovým generálem jezuitů. Bývalý vévoda vykonával tento úřad sedm let. Během tohoto období se Tovaryšstvo Ježíšovo uchytilo především ve Střední a Jižní Americe.

Po naplněném životě zemřel František Borgia 1. října 1572 v Římě. Svůj poslední odpočinek našel v jezuitském kostele v Madridě. Za svatého ho prohlásil papež Kliment X. v roce 1671.

O jeho osobnosti se můžete dozvědět více např. v životopise František Borgiáš. Z vévody jezuitou.