Adolf Kajpr

Adolf Kajpr se narodil v roce 1902 ve Hředli na Kladensku. Když se stal sirotkem, vychovávala ho jeho teta v Bratronicích. Žil v chudých podmínkách a učil se na ševce. Po absolvování vojenské služby pracoval ve mlýně. Ale švagr majitele tohoto mlýna byl bývalý profesor a ten si všiml nadání mladého Adolfa. Začal ho učit latinu, a tak se talentovaný mladík brzy dostal na arcibiskupské gymnázium v Praze-Bubenči. Zanedlouho se Kajpr rozhodl vstoupit k jezuitům. Po dvou letech noviciátu přešel na studia filozofie v belgickém Engienu. Následovala teologie a třetí probace a hned poté začal působit v kostele sv. Ignáce v Praze. Zpovídal a věnoval se novinářské práci.

Zanedlouho po vypuknutí druhé světové války se dostal do sporu s německým nacionálním socialismem. Když nastala německá okupace, jeden z význačných katolických intelektuálů napsal, že Češi vždy žili s Němci a že se tedy musí přizpůsobit. Kajpr otevřeně odmítl tento argument v úvodníku Posla. Podotkl, že Češi sice už dříve žili s Němci, ale že doba byla jiná, protože se jednalo o spolek rovného s rovným. Šéf gestapa Oberhauser si dal Kajpra předvolat a žádal si vysvětlení. Kajpr přiznal, že zmíněný článek napsal, a zároveň neohroženě prohlásil, že si za ním stojí. To Oberhausera překvapilo, ale když viděl, že Kajpr trvá na svém, poslal jej do Mauthausenu. Nakonec se Kajpr dostal do koncentračního tábora v Dachau, kde zůstal až do konce války.

Když skončila válka, vrátil se Kajpr do Prahy. Již 8. září 1945 vychází první číslo Dorostu, týdeníku pro mládež. Ujímá se také časopis Katolík, který se stal jedním z nejlepších katolických periodik v tehdejším Československu. Oto Mádr o něm později prohlásil, že "otvíral okna do světa a duše myšlenkám budoucího koncilu".

Kajpr se nebál kritizovat komunistický režim, a tak následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Časopis Katolík byl zrušen a mladý jezuita byl v roce 1950 zatčen a v monstrprocesu odsouzen na dvanáct let spolu se skupinou nejznámějších řeholníků. Ve vězení si získal sympatie druhých svou neúnavnou službou a duchovním vedením. Připravoval pro body k rozjímání a přednášel o teologických a filozofických otázkách. Zemřel na následky srdečního záchvatu v září 1959. V roce 1968 byly jeho ostatky převezeny z vězeňského hřbitova na Vyšehrad.

Historik Jaroslav Cuhra o tomto pracovitém jezuitském intelektuálu napsal: "Přes své rozsáhlé vzdělání se Kajpr nestal vědeckým teologem, odtaženým od každodenních a aktuálních problémů. Nepřízeň doby jej přinutila reagovat v břitkých polemikách, nejčastěji na stránkách Katolíka, zabývat se tím, co bylo nejžhavější. Právě tento postoj byl však Kajprovi vlastní." Podle českého historika pro něho Kristus nežil mimo konkrétní svět. "Jeho teologie byla již před koncilem teologií aggiornamenta, poslouchat to dobré v druhém, špatné odmítnout, ale vyhnout se pohrdání a nenávisti a nikdy nezapomínat, že církev ze všech jako první potřebuje stálé vědomí nebezpečí selhání. Jeho základním životním postojem byla radost, neboť ze strachu se mnoho nerodí, a otevřenost k celému světu, neboť jen při vyrovnání se s celou skutečností může člověk duševně růst. Tak přetvářel i vykládal těžké zkoušky, které jeho život provázely."

Beatifikační proces P. Adolfa Kajpra

Po vykonání dalších předepsaných úkonů byl proces dne 22. září 2019 zahájen v průběhu bohoslužby v kostele sv. Ignáce. Byl ustaven specializovaný tribunál, historická komise, teologičtí cenzoři. Ti provedli výslechy klíčových pamětníků, prověřili předchozí archivní a historické bádání, sepsali věroučné posudky Kajprových spisů. Následně byla procesní akta přeložena do italštiny.

Dne 4. ledna 2021 byla diecézní fáze ukončena posledním zasedáním tribunálu a slavnostní bohoslužbou u sv. Ignáce. Procesní akta byla zapečetěna a převezena na Kongregaci pro svatořečení v Římě, kde bude zahájeno šetření v druhé instanci.

Duchovní správa u kostela sv. Ignáce v Praze prosí všechny ty, kdo mohou podat osobní, listinné nebo fotografické svědectví o P. Adolfu Kajprovi, a také všechny ty, kdo mohou podat svědectví o tom, že byli pro jeho přímluvu vyslyšeni, aby se obrátili na prof. Vojtěcha Novotného nebo na rektora kostela P. Františka Hylmara.

Bližší informace o životě, díle, odkazu a procesu blahořečení P. Adolfa Kajpra naleznete na stránkách kostela sv. Ignáce v Praze.

Knihy věnované osobnosti, dílu a odkazu Adolfa Kajpra:
Adolf Kajpr, Přítomnost je vlastním Božím časem. Refugium, 2021.
Adolf Kajpr, Pronikám do Boha / So dringe ich in Gott. Dopisy z nacistického a komunistického žaláře. Karolinum, Praha 2021.
Vojtěch Novotný, Martyr Christi. P. Adolf Kajpr SJ (1902–1959). Karolinum, Praha 2020.
Novéna o otci Adolfu Kajprovi, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2017.
Adolf Kajpr, Ministerium verbi. Kázání Adolfa Kajpra o mši svaté, o posledních věcech člověka a o rozličných aspektech víry. Karolinum, Praha 2017.
Vojtěch Novotný, Maximální křesťanství. Adolf Kajpr SJ a list Katolík. Karolinum, Praha 2012.

Odkazu Adolfa Kajpra se věnoval i bulletin Jezuité: 2009, č. 4, 2002, č. 3.

Adolf Kajpr v médiích:
Křesťanský magazín ČT 2, část od 5:23 min, Duchovní Adolf Kajpr. Reportáž o P. Kajprovi SJ, hovoří historikové Jan Stříbrný a Jaroslav Šebek.
Pomník jezuity Adolfa Kajpra v Bratronicích, Radioreport na Radiu Proglas 5. července 2023.
Sto dvacet let od narození Adolfa Kajpra. Rozhovor P. Petra Vacíka SJ s P. Petrem Havlíčkem SJ na Vatican News 4. července 2022.
Křesťanský magazín ČT 2, jeho druhá část, se týká ukončení diecézní fáze beatifikačního procesu jezuitského kněze P. Adolfa Kajpra SJ.
Vyzýval k zájmu o demokracii, vadil nacistům i komunistům. Vatikán zváží blahořečení jezuity Kajpra. Rozhovor s postulátorem Vojtěchem Novotným a historikem Jaroslavem Šebkem. Český rozhlas Plus, pořad Vertikála, premiéra 24. ledna 2021.
Unter Nazis und Kommunisten verfolgt: Seligsprechungsprozess für Jesuitenpater Kajpr Německé rádio, premiéra 16. ledna 2021.
Mučedník se smíchem na rtech v rámci pořadu Zakázaný Bůh. ČT 2, premiéra 7. ledna 2021.
Další krok k blahořečení P. Kajpra a další články. Katolický týdeník 2/2021.
Host Lucie Výborné. Rozhovor s P. Petrem Havlíčkem SJ. Český rozhlas Radiožurnál, premiéra 6. ledna 2021.
Dopoledne s Proglasem. Proces blahořečení P. Adolfa Kajpra, část od 34 min, 50 s. Radio Proglas, premiéra 4. ledna 2021.
Oblíbeného kazatele Adolfa Kajpra věznili nacisté i komunisté. Zemřel v Leopoldově. Pořad Portréty, Český rozhlas Plus, premiéra 19. září 2019.
Křesťanský magazín ČT 2, část od 19 min. 15 s. představuje P. Kajpra jako mučedníka komunismu, premiéra 17. 2. 2019.
Svědkové víry 20. století, 5. část Adolf Kajpr SJ, Radio Proglas, premiéra 25. června 2018.
Maximální křesťanství Kulatý stůl o životních příbězích Adolfa Kajpra, Antonína Mandla a Josefa Zvěřiny, TV Noe, premiéra březen 2017.
Neznámí hrdinové: Vězeň a prorok, Česká televize, premiéra 27. června 2011.

Adolf Kajpr ve vzpomínkách Jana Pavlíka

Do bratronického mlýna ke své švagrové často jezdil a později se tam i na delší dobu ubytoval, středoškolský profesor Hofman. Ten si s bystrým mládkem rád porozprávěl, a když poznal jeho chápavou hlavu, dával mu číst řadu knížek. Noviny četl Adolf od dětství denně. Knížky od pana profesora byly učebnice všech předmětů, ale i romány, naše i světové cestopisy a různé druhy povídek. Pan profesor ani nevěděl, že v těch rozhovorech otvírá nové obzory, že učí, aniž je za to placen. Dvě třídy klasického gymnázia, třetí a čtvrtou, vystudoval Kajpr zcela soukromě, jako externista. A to i z vojny, na kterou musel narukovat na dva roky, nejprve do Tachova a potom až do Trebišova. Jezdil jen na zkoušky do Prahy. Kvintu a sextu (pátou a šestou třídu) už dělal a žil s ostatními studenty v koleji arcibiskupského gymnázia v Praze-Bubenči. Tím jeho středoškolské studium zatím skončilo.

Chtěl se stát knězem. Liturgická záliba ho vedla k bráně staroslavného kláštera otců benediktinů v Emauzích. Za nepřítomnosti opata pan převor Adolfu Kajprovi řekl, že na jeho členství v řádu sv. Benedikta nereflektují. Prostě byl odmítnut. A tehdy se rozhodl definitivně. Šel zpět do Bubenče a požádal o přijetí do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova. A byl přijat. Do jezuitského noviciátu vstoupil 14. srpna 1928 na Velehradě. Druhý rok noviciátu mu provinciál umožnil se připravovat na maturitu. Proto jej poslal konat tento druhý rok do Prahy-Bubenče. V roce 1930 složil své první řeholní sliby na Velehradě, a to 15. srpna. Téhož roku 10. září složil maturitu na arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči. Po maturitě odejel ihned na filosofii do Lovaně v Belgii. Konal ji sice jen dva roky (ne jako obvykle tři roky), ale s velikým úspěchem. Znalosti filosofie, zvláště Maréschalova neotomismu, byly silnou zbraní celého vědění otce Adolfa. K otázkám filosofie se velice rád vracel a obohacoval těmito znalostmi i jiné. Teologii studoval v Innsbrucku od roku 1932. Dne 26. července 1936 byl tam vysvěcen na kněze. Následující rok 1936−1937 si vykonal, v místě zjevení Božského Srdce sv. Markétě Alacoque, v Paray le Monial třetí probaci.

Po návratu byla působištěm P. Adolfa Praha, rezidence u sv. Ignáce. P. Adolf tam byl jednak proslaveným nedělním kazatelem, jednak vedl akademickou mariánskou družinu mužů. Zcela zvláštní schopnosti však prokázal jako redaktor a velice schopný novinář. Redigoval "Posla Božského Srdce Ježíšova", časopis "Obrození" a "Dorost". Přetržku v jeho bohumilé a horlivé činnosti udělalo gestapo, když otce Adolfa zatklo. P. Adolf byl z Prahy odvezen nejprve do koncentračního tábora Mathausen, a to s příkazem: "Návrat nežádoucí." Jen zázračně se podařilo českému medikovi jej dostat do transportu do Dachau. Tam, tento postavou malý a subtilní muž s velkým srdcem a vůlí, válku přežil. Vrátil se v květnu roku 1945 do Prahy k sv. Ignáci a také ke své přerušené práci. Opět byl vyhledávaným kazatelem a zpovědníkem Pražanů.

Ale P. Adolf se vrátil i ke své novinářské práci. Stal se v listopadu 1945 redaktorem oblíbeného týdeníku "Katolík". Snad právě v tomto časopise je uloženo to, čemu se dá říkat duchovní profil P. Adolfa. V této práci se znelíbil brzy pro změnu zase komunistům. V roce 1950 byl zatčen státní bezpečností (StB). Byl zařazen do "monstrprocesu" s řeholníky. Po výrazně statečném vystoupení u soudu dostal dvanáct roků vězení. Z Pankráce se dostal s ostatními kratičce na několik dní na Mírov, ale odtud byl odvezen do Valdic, kde se ztratil pro svět na rok a čtvrt na samotkách. Z Valdic byl přivezen do Leopoldova, kde zemřel. Původně byl pochován v Leopoldově na louce u Váhu, na tak zvaném vězeňském hřbitově. V roce 1968 byl exhumován a pohřben v jezuitském hrobě na Vyšehradě.

Každý, kdo se někdy s P. Adolfem setkal, byl tímto skvělým člověkem, věrným knězem a vzdělaným jezuitou obohacen. P. Adolf byl tak čisté a ryzí povahy, že vzbuzoval v každém důvěru. Jeho skromné a pokorné vystupování se vší prostotou otevíralo srdce každého. Jeho vzdělání a spekulativní schopnost, vždy s dopadem do praktického života, byly každému otevřenou studnicí, ze které mohl čerpat. Nelíčená, jednoduchá zbožnost prozařovala i lecjakou tmu lidských trápení a vzbuzovala naději.

P. Adolf měl zdravou doktrínu filosoficko-teologickou a uložil ji v mnoha svých článcích časopisů, které redigoval. Sepsal také knihu "Mše sv." Prošla v roce 1949 řádovou kontrolou, aby se dalo prohlásit, že přesahuje průměr. Dostala řádové povolení k tisku a měla být vydána v roce 1950. Rukopis se zachoval. Kniha dnes postrádá aktuálnosti pro změněnou liturgickou formu. Ale mnohé je stále platné.

Život P. Adolfa by zasluhoval, aby se jím i nadále někdo zabýval, aby mohl být zahájen beatifikační proces. Zatím jsem shromáždil, pokud to bylo možné, řadu jeho článků a také některá svědectví jeho ctnostného života, jak jej napsali spolubratří a věřící, kteří jej znali. Bylo by ovšem takových svědectví zapotřebí ještě více, a zvláště od starších, než odejdou na věčnost. (V archivu české provincie je práce P. B. Pitruna o Kajprovi, ale v některých bodech není dost přesná.)

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 341−347.