Kdo jsme / Významné osobnosti Dnes je 12. 12. 2018  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




Adolf Kajpr

Adolf Kajpr se narodil v roce 1902 ve Hředli na Kladensku. Když se stal sirotkem, vychovávala ho jeho teta v Bratronicích. Žil v chudých podmínkách a učil se na ševce. Po absolvování vojenské služby pracoval ve mlýně. Ale švagr majitele tohoto mlýna byl bývalý profesor a ten si všiml nadání mladého Adolfa. Začal ho učit latinu, a tak se talentovaný mladík brzy dostal na arcibiskupské gymnázium v Praze-Bubenči. Zanedlouho se Kajpr rozhodl vstoupit k jezuitům. Po dvou letech noviciátu přešel na studia filozofie v belgickém Engienu. Následovala teologie a třetí probace a hned poté začal působit v kostele sv. Ignáce v Praze. Zpovídal a věnoval se novinářské práci.

Zanedlouho po vypuknutí druhé světové války se dostal do sporu s německým nacionálním socialismem. Když nastala německá okupace, jeden z význačných katolických intelektuálů napsal, že Češi vždy žili s Němci a že se tedy musí přizpůsobit. Kajpr otevřeně odmítl tento argument v úvodníku Posla. Podotkl, že Češi sice už dříve žili s Němci, ale že doba byla jiná, protože se jednalo o spolek rovného s rovným. Šéf gestapa Oberhauser si dal Kajpra předvolat a žádal si vysvětlení. Kajpr přiznal, že zmíněný článek napsal, a zároveň neohroženě prohlásil, že si za ním stojí. To Oberhausera překvapilo, ale když viděl, že Kajpr trvá na svém, poslal jej do Mauthausenu. Nakonec se Kajpr dostal do koncentračního tábora v Dachau, kde zůstal až do konce války.

Když skončila válka, vrátil se Kajpr do Prahy. Již 8. září 1945 vychází první číslo Dorostu, týdeníku pro mládež. Ujímá se také časopis Katolík, který se stal jedním z nejlepších katolických periodik v tehdejším Československu. Oto Mádr o něm později prohlásil, že "otvíral okna do světa a duše myšlenkám budoucího koncilu".

Kajpr se nebál kritizovat komunistický režim, a tak následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Časopis Katolík byl zrušen a mladý jezuita byl v roce 1950 zatčen a v monstrprocesu odsouzen na dvanáct let spolu se skupinou nejznámějších řeholníků. Ve vězení si získal sympatie druhých svou neúnavnou službou a duchovním vedením. Připravoval pro body k rozjímání a přednášel o teologických a filozofických otázkách. Zemřel na následky srdečního záchvatu v září 1959. V roce 1968 byly jeho ostatky převezeny z vězeňského hřbitova na Vyšehrad.

Historik Jaroslav Cuhra o tomto pracovitém jezuitském intelektuálu napsal: "Přes své rozsáhlé vzdělání se Kajpr nestal vědeckým teologem, odtaženým od každodenních a aktuálních problémů. Nepřízeň doby jej přinutila reagovat v břitkých polemikách, nejčastěji na stránkách Katolíka, zabývat se tím, co bylo nejžhavější. Právě tento postoj byl však Kajprovi vlastní." Podle českého historika pro něho Kristus nežil mimo konkrétní svět. "Jeho teologie byla již před koncilem teologií aggiornamenta, poslouchat to dobré v druhém, špatné odmítnout, ale vyhnout se pohrdání a nenávisti a nikdy nezapomínat, že církev ze všech jako první potřebuje stálé vědomí nebezpečí selhání. Jeho základním životním postojem byla radost, neboť ze strachu se mnoho nerodí, a otevřenost k celému světu, neboť jen při vyrovnání se s celou skutečností může člověk duševně růst. Tak přetvářel i vykládal těžké zkoušky, které jeho život provázely."

Beatifikační proces P. Adolfa Kajpra

Na podzim 2017 vyslovil generální představený Tovaryšstva Ježíšova Arturo Sosa souhlas s tím, aby byl zahájen beatifikační proces P. Adolfa Kajpra. Pro první fázi, která probíhá na diecézní úrovni, byl vicepostulátorem jmenován prof. Vojtěch Novotný z Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Jeho úkolem je připravit obsáhle dokumentovanou žádost o to, aby byl proces zahájen také na úrovni pražské arcidiecéze. Na pražském arcibiskupovi pak bude rozhodnutí, zda zahájí šetření o životě a mučednické smrti Božího služebníka Adolfa Kajpra. Jeho součástí bude také snaha zjistit, zda věřící chovají P. Adolfa Kajpra v úctě a prosí ho o přímluvu u Hospodina.

Duchovní správa u kostela sv. Ignáce v Praze prosí všechny ty, kdo mohou podat osobní, listinné nebo fotografické svědectví o P. Adolfu Kajprovi, a také všechny ty, kdo mohou podat svědectví o tom, že byli pro jeho přímluvu vyslyšeni, aby se obrátili na prof. Vojtěcha Novotného nebo na rektora kostela P. Pavla Bačo.


Bližší informace o životě, díle, odkazu a procesu blahořečení P. Adolfa Kajpra naleznete na stránkách kostela sv. Ignáce v Praze.

Knihy věnované osobnosti, dílu a odkazu Adolfa Kajpra:
Novéna o otci Adolfu Kajprovi, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2017.
Adolf Kajpr, Ministerium verbi. Kázání Adolfa Kajpra o mši svaté, o posledních věcech člověka a o rozličných aspektech víry. Karolinum, Praha 2017.
Vojtěch Novotný, Maximální křesťanství. Adolf Kajpr SJ a list Katolík. Karolinum, Praha 2012.

Odkazu Adolfa Kajpra se věnoval i bulletin Jezuité: 2009, č. 4, 2002, č. 3.

Adolf Kajpr v médiích:
Maximální křesťanství Kulatý stůl o životních příbězích Adolfa Kajpra, Antonína Mandla a Josefa Zvěřiny, TV Noe, premiéra březen 2017.
Neznámí hrdinové: Vězeň a prorok, Česká televize, premiéra 27. června 2011.
Svědkové víry 20. století, 5. část Adolf Kajpr SJ, Radio Proglas, premiéra 25. června 2018.

Adolf Kajpr ve vzpomínkách Jana Pavlíka

Rodištěm P. Adolfa Kajpra jsou Hředle, farnost Žebrák v Čechách. Narodil se 5. července 1902 a v žebráckém kostele byl pokřtěn tentýž den. Brzy po jeho narození se rodiče přestěhovali do Bratronic u Kladna, na okraj křivoklátských lesů. Otec si zde otevřel malý hostinec. Adolf chodil v Bratronicích do obecné školy. Jako školákovi mu oba rodiče zemřeli a o jeho výchovu se potom starala jeho dobrá teta. Adolf na ni často a velmi vděčně vzpomínal. Ovšem na studia ho dát nemohla, a tak na obecné škole v Bratronicích skončil svou povinnou školní docházku. Po vyjití školy byli oba, teta i on, bezradní. Co bude malý a slabý chlapec dělat? Problém byl vyřešen tak, že Adolf půjde ke staršímu bratrovi do Slaného a tam se bude učit obuvníkem. Ale netrvalo to snad ani měsíc a bylo zjištěno, že Adolf je na ševcovské řemeslo nešikovný. Při nejbližší příležitosti se ze Slaného vrátil do svých milých Bratronic. Na potoce Kačáku, kde vesele klepaly mlýny, kde bylo plno zeleně, kde zpíval kos i slavík, kde prostě byl život volný a radostný. Na jednom blízkém mlýně hospodařila ovdovělá paní mlynářka. Chlapce Adolfa, kterého znala z kostela, vzala do učení. A malého Adolfa mlynařina bavila. A nic mu nevadily těžké pytle, nakládat je a skládat a sypat zrní do násypníku a moučné pytle nahazovat na vozy. Brzy se z práška stal mládek.

Do bratronického mlýna ke své švagrové často jezdil a později se tam i na delší dobu ubytoval, středoškolský profesor Hofman. Ten si s bystrým mládkem rád porozprávěl, a když poznal jeho chápavou hlavu, dával mu číst řadu knížek. Noviny četl Adolf od dětství denně. Knížky od pana profesora byly učebnice všech předmětů, ale i romány, naše i světové cestopisy a různé druhy povídek. Pan profesor ani nevěděl, že v těch rozhovorech otvírá nové obzory, že učí, aniž je za to placen. Dvě třídy klasického gymnázia, třetí a čtvrtou, vystudoval Kajpr zcela soukromě, jako externista. A to i z vojny, na kterou musel narukovat na dva roky, nejprve do Tachova a potom až do Trebišova. Jezdil jen na zkoušky do Prahy. Kvintu a sextu (pátou a šestou třídu) už dělal a žil s ostatními studenty v koleji arcibiskupského gymnázia v Praze-Bubenči. Tím jeho středoškolské studium zatím skončilo.

Chtěl se stát knězem. Liturgická záliba ho vedla k bráně staroslavného kláštera otců benediktinů v Emauzích. Za nepřítomnosti opata pan převor Adolfu Kajprovi řekl, že na jeho členství v řádu sv. Benedikta nereflektují. Prostě byl odmítnut. A tehdy se rozhodl definitivně. Šel zpět do Bubenče a požádal o přijetí do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova. A byl přijat. Do jezuitského noviciátu vstoupil 14. srpna 1928 na Velehradě. Druhý rok noviciátu mu provinciál umožnil se připravovat na maturitu. Proto jej poslal konat tento druhý rok do Prahy-Bubenče. V roce 1930 složil své první řeholní sliby na Velehradě, a to 15. srpna. Téhož roku 10. září složil maturitu na arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči. Po maturitě odejel ihned na filosofii do Lovaně v Belgii. Konal ji sice jen dva roky (ne jako obvykle tři roky), ale s velikým úspěchem. Znalosti filosofie, zvláště Maréschalova neotomismu, byly silnou zbraní celého vědění otce Adolfa. K otázkám filosofie se velice rád vracel a obohacoval těmito znalostmi i jiné. Teologii studoval v Innsbrucku od roku 1932. Dne 26. července 1936 byl tam vysvěcen na kněze. Následující rok 1936−1937 si vykonal, v místě zjevení Božského Srdce sv. Markétě Alacoque, v Paray le Monial třetí probaci.

Po návratu byla působištěm P. Adolfa Praha, rezidence u sv. Ignáce. P. Adolf tam byl jednak proslaveným nedělním kazatelem, jednak vedl akademickou mariánskou družinu mužů. Zcela zvláštní schopnosti však prokázal jako redaktor a velice schopný novinář. Redigoval "Posla Božského Srdce Ježíšova", časopis "Obrození" a "Dorost". Přetržku v jeho bohumilé a horlivé činnosti udělalo gestapo, když otce Adolfa zatklo. P. Adolf byl z Prahy odvezen nejprve do koncentračního tábora Mathausen, a to s příkazem: "Návrat nežádoucí." Jen zázračně se podařilo českému medikovi jej dostat do transportu do Dachau. Tam, tento postavou malý a subtilní muž s velkým srdcem a vůlí, válku přežil. Vrátil se v květnu roku 1945 do Prahy k sv. Ignáci a také ke své přerušené práci. Opět byl vyhledávaným kazatelem a zpovědníkem Pražanů.

Ale P. Adolf se vrátil i ke své novinářské práci. Stal se v listopadu 1945 redaktorem oblíbeného týdeníku "Katolík". Snad právě v tomto časopise je uloženo to, čemu se dá říkat duchovní profil P. Adolfa. V této práci se znelíbil brzy pro změnu zase komunistům. V roce 1950 byl zatčen státní bezpečností (StB). Byl zařazen do "monstrprocesu" s řeholníky. Po výrazně statečném vystoupení u soudu dostal dvanáct roků vězení. Z Pankráce se dostal s ostatními kratičce na několik dní na Mírov, ale odtud byl odvezen do Valdic, kde se ztratil pro svět na rok a čtvrt na samotkách. Z Valdic byl přivezen do Leopoldova, kde zemřel. Původně byl pochován v Leopoldově na louce u Váhu, na tak zvaném vězeňském hřbitově. V roce 1968 byl exhumován a pohřben v jezuitském hrobě na Vyšehradě.

Každý, kdo se někdy s P. Adolfem setkal, byl tímto skvělým člověkem, věrným knězem a vzdělaným jezuitou obohacen. P. Adolf byl tak čisté a ryzí povahy, že vzbuzoval v každém důvěru. Jeho skromné a pokorné vystupování se vší prostotou otevíralo srdce každého. Jeho vzdělání a spekulativní schopnost, vždy s dopadem do praktického života, byly každému otevřenou studnicí, ze které mohl čerpat. Nelíčená, jednoduchá zbožnost prozařovala i lecjakou tmu lidských trápení a vzbuzovala naději.

P. Adolf měl zdravou doktrínu filosoficko-teologickou a uložil ji v mnoha svých článcích časopisů, které redigoval. Sepsal také knihu "Mše sv." Prošla v roce 1949 řádovou kontrolou, aby se dalo prohlásit, že přesahuje průměr. Dostala řádové povolení k tisku a měla být vydána v roce 1950. Rukopis se zachoval. Kniha dnes postrádá aktuálnosti pro změněnou liturgickou formu. Ale mnohé je stále platné.

Život P. Adolfa by zasluhoval, aby se jím i nadále někdo zabýval, aby mohl být zahájen beatifikační proces. Zatím jsem shromáždil, pokud to bylo možné, řadu jeho článků a také některá svědectví jeho ctnostného života, jak jej napsali spolubratří a věřící, kteří jej znali. Bylo by ovšem takových svědectví zapotřebí ještě více, a zvláště od starších, než odejdou na věčnost. (V archivu české provincie je práce P. B. Pitruna o Kajprovi, ale v některých bodech není dost přesná.)


Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 341−347.


Novinka z Refugia

Dějiny filosofie IV.

Od Descarta k Leibnizovi

Frederick Copleston

Čtvrtý díl jedenáctisvazkových Dějin filosofie jezuity Frederica Coplestona s podtitulem Od Descarta k Leibnizovi se zabývá racionálními systémy filosofie v kontinentální Evropě v období před Kantem. Autor, dlouholetý vyučující v Římě a hostující profesor na jiných univerzitách (USA, Německo aj.), se těší ve vědeckém světě mimořádné oblibě. Jeho text zohledňuje jak vlastní životopis pojednávaného filosofa, tak i analýzu díla a odkazu…
více »







Úmysly Apoštolátu modlitby

Evangelizační úmysl: Ve službě předávání víry
Aby všichni, kdo slouží při předávání víry aktivně, v dialogu se světem kultury nacházeli jazyk vhodný pro naši dobu.
Národní úmysl: Aby křesťané pěstovali ve svém srdci hlubokou touhu po živém Bohu (srv. Žl 63/62).
více »

Nejbližší akce

Adventní dny víry


Magis Panama 2019


více »

Nejbližší duchovní akce

Adventní duchovní cvičení


Ignaciánské exercicie: 4. týden


Adventní duchovní obnova s filmem


Filmové exercicie


více »

JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil