Jan František Régis

Jan František Régis se narodil 31. ledna 1597 v obci Fontcouverte v jižní Francii. Když mu bylo čtrnáct let, poslali ho rodiče na jezuitskou kolej v Béziers. Po dvou letech, v roce 1613, vstoupil do bratrstva "modrých kajícníků", kteří navštěvovali chudé, nemocné a vězně. Po dokončení školy vstoupil v roce 1616 v Toulouse do jezuitského noviciátu. Později, po studiu filozofie, se do koleje vrátil, aby tam vyučoval. Během studií teologie v Toulouse, když roku 1628 vypukl mor, zemřeli mnozí jezuité při službě nemocným. Také František chtěl po vzoru sv. Aloise pečovat o nemocné, nedostal ale od představených svolení. Na jeho žádost mu však později bylo zkráceno studium, aby v roce 1630 mohl být vysvěcen na kněze a začít se věnovat misijní činnosti, ke které měl velké vlohy.

Svůj apoštolát začal v městě Montpellier, kde proslul jako oblíbený kazatel. Sloužil také chudým a bezdomovcům. Každou sobotu chodil po bohatších domech a žebral "pro chudého Krista". A činil to s takovou naléhavostí, že málokdy odcházel s prázdnou.

V roce 1633 složil poslední sliby. Po nich byl poslán do hornatého a velmi chudého kraje Cévennes, na západ od dolního toku řeky Rhône, kde se šířila odlišná nauka. Někteří pod jeho vlivem změnili svůj život; jiní se jeho působením cítili pobouřeni a pomluvami u biskupa nakonec dosáhli svého. František Régis byl z kraje vypovězen a uchýlil se do kláštera v Le Puy. Pomluvy se dostaly až ke generálovi řádu. Mezitím se však starosta města Le Puy rozhodl vše vyšetřit a zjistil, že misionář je nevinný.

P. Régis generála požádal, zda by mohl odjet mezi domorodce do Kanady. Dostal přátelský list s oceněním jeho misijní práce, místo do Kanady však byl poslán mezi místní horníky. V roce 1636 ho biskup povolal do Le Puy, aby pokračoval ve svém apoštolátu. Opět se kromě kázání věnoval i sociální práci, mimo jiné i mezi prostitutkami, kterým pomáhal vrátit se k normálnímu životu. Když pro ně zřídil útulek, objevily se opět pomluvy, až mu tamější představený musel přikázat, aby útulek nenavštěvoval. František poslechl.

Dále působil mezi chudými, přecházel z vesnice do vesnice, vyučoval, zpovídal a všechny s mateřskou něžností povzbuzoval. V roce 1640, na svátek sv. Štěpána, se po celodenním zpovídání zhroutil a ztratil vědomí. Po pěti dnech ve svých 44 letech zemřel.

Papež Klement XI. ho v roce 1716 prohlásil za blahoslaveného. Svatořečil ho papež Kliment XII. v roce 1737.