Dominik Collins

Dominik Collins se narodil roku 1566 v irském přístavním městě Youghal v hrabství Cork v dobře postavené a vážené obchodnické rodině; jeho otec a později i jeho bratr zastávali post starosty města. Oficiálním náboženstvím v zemi bylo anglikánství a mladý Dominik Collins se jako katolík proto rozhodl opustit zemi a odplout do Francie.

Roku 1586 přišel do Nantes a následující tři roky sloužil v různých hostincích v Bretani. V roce 1589 vstoupil do vojska Katolické ligy a účastnil se bojů proti bretaňským hugenotům. Zanedlouho byl povýšen na kapitána a jmenován vojenským guvernérem území zabraného hugenotům. Později se vydal do Španělska s doporučujícím dopisem pro krále Filipa II., do jehož služeb vstoupil. Stal se členem španělské armády a působil v posádce ve městě La Coruña. Po devíti letech vojenské služby si však uvědomil, že služba v armádě není tím, co chce dělat, a rozhodl se armádu opustit.

V postním období roku 1598 se setkal s irským jezuitou Thomasem Whitem, zakladatelem irské koleje v Salamance. Collins vyjádřil svou touhu stát se jezuitou a P. White jej uvedl k představeným koleje. Přestože Collinsovi bylo již třicet dva let, otec provinciál se domníval, že bude moudré jeho vstup do Tovaryšstva o něco odložit, snad protože chtěl ověřit jeho povolání. Rovněž vládly pochybnosti o tom, zda je dostatečně vzdělaný na to, aby byl knězem, avšak Collins se chtěl stát jezuitským bratrem. Nakonec Collins vstoupil do jezuitského noviciátu v Santiagu de Compostela jako bratr v prosinci 1598. První sliby složil v únoru 1601.

O sedm měsíců později byl díky svým bohatým vojenským zkušenostem ustanoven společníkem a asistentem irského jezuity Jamese Archera, kterého španělský král Filip III. vyslal jako kaplana expedice na pomoc katolíkům v Irsku usilujícím o vzpouru proti anglické vládě. Flotila se vydala na cestu počátkem září ve dvou eskadrách, které záhy rozdělila bouře. Menší eskadra, k níž byl Collins přidělen, byla stižena špatným počasím, takže dorazila do Castlehavenu v jihozápadním Corku až 1. prosince, dva měsíce po tom, co hlavní část flotily připlula do Kinsale, které v okamžiku Collinsova připlutí již obléhala anglická armáda. Po neúspěšné bitvě u Kinsale 24. prosince 1601 se Archer na jaře 1602 vrátil do Španělska, aby hledal další pomoc. Collins zůstal v Irsku na hradě Dunboy, aby duchovně doprovázel 143 irské vojáky, které na hradě obléhaly čtyři tisíce členů anglické armády. Dunboy padl do rukou Angličanů 18. června 1602. Vojáci byli okamžitě oběšeni, pouze Collins a další dva byli drženi jako vězni. Odvezli je do Corku, kde byli mučeni, a dva přeživší vojáci byli záhy popraveni.

Ve vězení v Corku Collins několikrát odmítl možnost, že pokud prozradí informace o katolících, zřekne se svého jezuitského povolání a přestoupí k oficiální církvi, bude jeho život ušetřen. Nepřijal ani nabídku čestného místa ve vládním vojsku výměnou za odpadnutí od katolické víry. S vyhlídkou, že se zřekne své víry ve svém rodném městě, jej Angličané převezli do Youghalu. Collins se však nezřekl víry ani na naléhání svých příbuzných. 31. října 1602 byl bez formálního soudního procesu odsouzen k smrti a oběšen. Než vystoupil na šibenici, obrátil se k přihlížejícímu davu a v irštině a v angličtině prohlásil, že do Irska přijel, aby bránil katolickou víru, a že je šťastný, že pro svou víru umírá. Byl tak radostný, že anglický důstojník poznamenal: „Těší se na svou smrt tak dychtivě, jako by se chystal na banket.“ Collins to zaslechl a odpověděl mu: „Z tohoto důvodu bych byl ochoten zemřít ne jednou, ale tisíckrát.“

Bratr Dominik Collins byl blahořečen papežem Janem Pavlem II. 27. září 1992 společně s dalšími šestnácti irskými mučedníky, kteří zemřeli mezi léty 1579 a 1654. V obecném liturgickém kalendáři jeho svátek připadá na 20. června, Tovaryšstvo Ježíšovo ho slaví 30. října. Jeho jméno nese jedna z jezuitských komunit v Dublinu.