Rozhovory online

Na návštěvě u nedotknutelných

Z misijní výpravy z indického subkontinentu se nedávno vrátila skupina tří jezuitů a jedenácti dalších dobrovolníků ze Slovenska a České republiky. Působili měsíc v jezuitské misijní stanici v Manvi, ve státě Karnátaka, a pomáhali dětem z rodin tzv. nedotknutelných. Spolupracovali na základech pro stavbu dívčího internátu a učili v tamější škole základy angličtiny. Jak se akce vydařila, se ptali čtenáři Jesuit.cz přímého účastníka, mladého českého jezuity Jana Regnera v online rozhovoru v pondělí 22. září od 16 do 17 hodiny.

Jan Regner vstoupil k jezuitům v roce 1995. V letech 1997-2000 studoval filozofii v Krakově. Poté pracoval jako redaktor v české sekci Vatikánského rozhlasu a v letech 2001-2006 studoval teologii na římské Gregoriánské univerzitě a na KTF UK. V roce 2005 byl v Praze vysvěcen na kněze a dva a půl roku působil při kostele sv. Ignáce na Karlově náměstí. Nyní pokračuje v postgraduálním studiu fundamentální teologie ve Frankfurtu nad Mohanem.

Zodpovězené otázky:

Káťa L.: Tak jak se vám akce vydařila? Naplnily se vaše představy?
Jan Regner: Zdravím všechny návštěvníky a pustím se hned do odpovědí na vaše otázky!
Dopadlo vše dobře, svoje poslání jsme splnili a všichni jsme naštěstí přežili bez závažnějších nemocí a úrazů. Pro mě osobně ale byla chudoba a sociální situace tamějších lidí, hlavně těch tzv. nedotknutelných, o poznání horší, než jsem si představoval...

Jitka Trojanová: Bylo pro Vás těžké odjet z Manvi, přeci jenom měsíc není zas až tak dlouhá doba, abyste stihl naučit děti tolik, kolik byste si při nejmenším přál a zase dlouhá natolik, aby Vám přirostly k sdci. Přál byste si, vrátit se zpět anebo zůstat déle? Těšil jste se na návrat? Co Vás nejvíce naplňovalo štěstím v Manvi, byly to právě děti n. Ježíš Kristus, kterého jste v nich viděl, zda-li jste to tak vůbec vnímal?
Jan Regner: Pobyt v Indii je pro nás zhýčkané Evropany někdy dost náročný, takže se většina po měsíci už docela těšila zpátky. Ale někteří z nás si vytvořili dost úzké vazby k dětem v Manvi, které jsou takové "nedomazlené" a tak nechyběly ani slzy... Mně osobně některé děti opravdu přirostly k srdci a pokud to bude možné, rád bych se za nimi zase někdy vrátil. Budeme si zatím aspoň psát a snad se v budoucnu podaří nějaká další výprava... Můžu říct, že jsem se tam opravdu cítil šťastný, život mezi "blahoslavenými" je obohacující...

sandra_73: Jak ten nápad udělat misijní výpravu vzniknul?
Jan Regner: Je to hlavně zásluha slovenského jezuity Laca Šulíka. Ten byl v Manvi už jednou, před dvěma lety, se skupinou středoškoláků z Anglie a rozhodl se zorganizovat podobnou výpravu i pro zájemce ze Slovenska a nakonec i z ČR.

Josef B.: Jendo, zdravím tě! Čím se tě ta misijní výprava nejvíc dotkla? Co ti to dalo?
Jan Regner: Na mě nejvíc zapůsobilo to poznání, že některé věci, které jsem dosud pokládal za samozřejmost, pro mnoho lidí vůbec samozřejmé nejsou a že věci, které jsem pokládal za nutné, jsou lehko postradatelné... Když si člověk uvědomí, kolik toho nepotřebuje, je to osvobozující pocit.

Jitka Trojanová: Pár zvídavých otázek: Jedna se týká "bindi" nebo-li "tilaku", to jest červené tečky na Vašem čele, má značit symbol štěstí nebo Vám byla udělena po skončení Vaší služby v Manvi n. má zcela úplně jiný význam? Když už se ptám na "typicky" indskou symboliku, zajímalo by mě, zda-li i Vy jste měl příležitost obohatit indské společenství o "typicky českou" nebo v širším měřítku "evropskou" nebo snad Vám "nábožensky" blízkou zvyklost.
Jan Regner: Tu tečku jsem dostal v jedné chudé vesnici, kterou jsme navštívili během jednoho víkendu. Byl to jen výraz sympatií a pohostinnosti. I když existují samozřejmě i náboženské a společenské důvody, proč se v Indii lidé tak označují, ale dnes to má prý většinou už jen čistě estetický význam. Přiznám se, že nějakou typicky českou či evropskou symboliku jsem tam nepřinesl.

Jitka Trojanová: můžete uvést příklad, které věci se pro Vás staly nyní nepostradatelné
Jan Regner: Nepostradatelné žádné, ale postradatelných je spousta. Třeba teď z vlastnízkušenosti vím, že vykoupat se dá i ve třech sklenicích studené vody, že se dá žít bez masa, ponožek, bot, toaletního papíru... Mám pokračovat? :-)

Anna Rozsypalová: Zdravím! Smím se zeptat, jak jsi se rozhodl vůbec na misie vydat? Bylo to Tvé přání, povinnost či to nějak vyplynulo ze situace? Jistě tomu předcházela dlouhá příprava, musel jsi se učit místní nářečí?
Jan Regner: Bylo to mé přání, které se setkalo s objektivní potřebou. Snad i proto s tím moji představení bez dlouhých úvah souhlasili. Jedním z našich úkolů bylo vyučovat děti základy angličtiny. Naučili jsme se i několik frází a slov v jazyce tamějších lidí (kannadštině), ale ředitel školy, indický jezuita Eric Mathias, byl vlastně rád, že s dětmi mluvíme jen v angličtině - tak byly nuceny začít v této řeči víc konverzovat. A angličtina je pro ně v Indii vstupenkou do lepší společnosti.

Karel N.: Bude projekt na podporu misie v manvi dál pokračovat?
Jan Regner: Rádi bychom v tom pokračovali. Budeme dál sbírat peníze na stavbu dívčího internátu, chtěli bychom více rozvinou adopci tamějších dětí. Chystáme další výpravu, snad v roce 2011 a chceme nabídnout tuto zkušenost i dobrovolníkům jednotlivcům.

Verča R: Jak tak čteme Tvé odpovědi říkáme,si jestli Tě vůbec poznáme až přijedeš domů.
Jan Regner: Ahoj, jen se neboj, tolik jsem se zase nezměnil. Však ono se všechno brzy zase vrátí do starých kolejí...

Vojta: Zdravím "spolubojovníka" z misií 08. Vše sleduji, narazil jsem na tento rozhovor čistě náhodou:) A neboj se, na adopci dělám, jen jsem teď ve stavu nemocných:(
Jan Regner: I já tě zdravím! Jsem rád, že ses ozval a doufám, že tě nezklátila nějaká exotická nemoc... Tu adopci probereme, až se uzdravíš.

Dobromila: Jak můžu misii v Indii podpořit?
Jan Regner: Samozřejmě především modlitbou. Potom také finančně zasláním daru na číslo konta u LBBW Bank CZ, a.s. č.ú. 5076810002/4000, variabilní symbol 10851. Pokud chcete přispět na konkrétní dítě nebo na nějaký dílčí projekt, kontaktujte mě na adrese regnerjan(zavináč)seznam.cz nebo se ozvěte vedoucímu projektu Lacovi Šulíkovi na misia.india(zavináč)gmail.com

Zvědavec X: Proč jste se vydali zrovna k "nedotknutelným" a co to přesně znamená, že jsou nedotknutelní?
Jan Regner: "Nedotknutelní" nebo také "daliti" jsou nejnižší vrstvou indické společnosti. Patří k ní asi 20 procent tamější populace. Rozdělení do kast jim za normálních okolností nedovoluje dostat se k lepšímu zaměstnání. Chtěli jsme podpořit projekt indických jezuitů, kteří se snaží těmto lidem dát lepší vzdělání a tak je vysvobodit z této sociální nespravedlnosti.

J.Bohuslav: Chystá se další výprava? Kdy? Je možné se připojit? Kam se má člověk přihlásit?
Jan Regner: Rádi bychom v budoucnu podobnou výpravu opět zorganizovali, snad se to podaří v roce 2011. Samozřejmě, že bude za jistých podmínek možné se připojit. Informace o tom budou k dispozici na stránkách projektu misia.india.googlepages.com/

Libor: Jsou někde fotky? A nebo další info?
Jan Regner: Některé fotky budou k dispozici i zde na Jesuit.cz. A v budoucnosti i na oficiálních stránkách projektu.

Děkuji za otázky, omlouvám se všem, na které se nedostalo, a přeji vše dobré do dalších dní!