Kdo jsme / Vzpomínky Dnes je 15. 8. 2018  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




P. Václav Pitrun

Datum narození:19.8.1913
Datum vstupu do řádu:  14.8.1931
Datum úmrtí:17.12.1988

P. Václav Pitrun byl rodným bratrem P. Bernarda. Narodil se v Kelči u Hranic. Po obecné škole přišel na velehradské gymnázium. Po sextě v roce 1931 vstoupil do noviciátu na Velehradě. Dva roky do roku 1935 doplnil studia septimy a oktávy na gymnáziu v Praze-Bubenči a složil tam zkoušku dospělosti. Odjel potom na filosofická studia do Lovaně v Belgii. Skončil je v roce 1938. Poté byl v konviktě v Praze-Bubenči a po zabrání bubenečského gymnázia na Smíchově prefektem pro výchovu studentů. V roce 1941 studoval teologii na provinčním teologickém ústavu u sv. Ignáce a po zabrání rezidence u sv. Ignáce na Strahově. Byl vysvěcen v roce 1944 na podjáhna a jáhna. Měl být v tomto roce vysvěcen i na kněze. Byl však gestapem zatčen, odsouzen na Pankráci a potom odvezen do Terezína. Když se po válce vrátil, byl vysvěcen na kněze dne 29. června 1945 u sv. Ignáce v Praze. Poslední rok teologie vystudoval v Heytroph College v Anglii a následující rok pak vykonal třetí probaci v Rhyl v severním Walesu. V polovině roku 1947 se vrátil domů.

Když zahájilo gymnázium v Bohosudově vyučování, byl P. Václav Pitrun poslán do Bohosudova jako generální prefekt v konviktě. V této funkci se příliš neosvědčil, takže byl v roku 1949 poslán do Hradce Králové, kde byl ředitelem Mariánských družin studentů, mužů a jinochů, jezdil na kněžské rekolekce, dával exercicie, zpovídal v kostele a konal další pastorační práce. To mu jistě lépe svědčilo, ale všem těmto pracím mladého otce Václava udělal konec komunistický přepad klášterů. I on se octl s ostatními v lágru v Bohosudově. Nevím dobře podle jakých známek, ale brzy byl vytipován i s bratrem a poslán do Želiva. Tam byl do konce existence tohoto lágru a přešel s ostatními "nepolepšitelnými" na Králíky vstříc svobodě skrze práci. Ale na počátku roku 1960 byl zatčen a s dalšími odvezen do Hradce Králové, kde se chystal jeden s pobočných procesů k hlavnímu ostravskému procesu s jezuity. P. Václav Pitrun byl v Hradci Králové odsouzen na čtyři roky. Trest odpykával ve Valdicích na broušení skla.

V roce 1962 byl 10. května propuštěn na amnestii. Uchýlil se do blízkosti svého rodiště Kelče, do Valašského Meziříčí. Pracoval tam v továrně. Ještě před rokem 1968 dostal výpomocný souhlas při práci pomáhat v tamní duchovní správě. Nakonec se v roce 1968 stal hned od počátku roku kaplanem ve Valašském Meziříčí. Ale v témže roce byl na žádost provinciála přeložen do Vnorov, kde vznikla v duchovní správě malá komunita (P. Pilík a Fr. Juřica). P. Pitrun tam byl administrátorem. V roce 1970 došlo ke změně. Do Vnorov přišel P. Vojtek. P. Pitrun se stal administrátorem v Bílé Lhotě u Litovle, blízko hradu Bouzova. Odtud byl přeložen k Novému Jičínu do Rybí. Tam byl církevním tajemníkem donucen odejít do důchodu. Koupil spolu se slečnou Hrabčíkovou, která mu v Rybí dělala hospodyni, domek se zahradou v Čeložnici u Kyjova. Státní souhlas tehdy ztratil, takže tam žil jen jako důchodce. Upravil rodinný domek na vhodné kněžské bydlení.

Za nějaký čas, když bylo v děkanátě Kyjov zapotřebí nějaké výpomoci, tamní děkan pro něho vymohl u státních úřadů souhlas. Tak jezdil do okolí zpovídat. Otec Pitrun se svým Trabantem (napřed tříkolkou) jezdil rád, ale neměl příliš dobrý řidičský postřeh. Měl několik "nevinných" havárek, které nevěstily nic dobrého. Poslední byla vážná. Byl v nemocnici i dva dny v bezvědomí, dost polámán. Jeho pobyt v nemocnici byl ztížen jeho návykem na služby druhých, které mu tam ovšem nikdo nemohl v takové míře poskytovat. A tak se P. Pitrun dostal domů dřív, než bylo vhodné, bez rehabilitace. Sám vůli cvičit neměl, takže ztuhl a jeho pohyb byl stále horší, až se úplně přestal samostatně hýbat. Přestal dokonce mluvit, jen nanejvýš, když byl požádán, aby dal požehnání. To vyslovil docela přesně a jasně. Jinak buď vůbec neodpověděl, nebo řekl jen s úsměvem "ano". Jezdíval tam za ním věrně P. Bilík a nosil mu sv. přijímání. Já jsem tam býval také často a sloužil jsem tam vždy mši svatou. Těžko bylo vědět, co všecko a jak vnímá a jaké má duchovní myšlenky. Jeho utrpení bylo mnohaleté a jistě těžké. Byl pochován v Kostelci u Kyjova, kam Čeložnice, kde zemřel, patří farností.


Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 545−547.


Novinka

Žijeme v době papeže Františka

Michal Altrichter

Označení Žijeme v době papeže Františka podtrhuje, že se nacházíme uvnitř jeho pontifikátu. Text sleduje buď přímo komentář k jeho stanoviskům či k těm, kdo papeže hodnotí, nebo analyzuje, co je s jeho postojem spojené. Odpovídá též na otázku, zda papež rozděluje, nebo spíše připravuje na to, co je důvodem k plnější jednotě...
objednat »






Úmysly Apoštolátu modlitby

Všeobecný úmysl: Rodiny jako bohatství
Aby rozhodnutí, která mají dalekosáhlý ekonomický a politický dopad, chránila rodiny jako největší bohatství lidstva.
Národní úmysl: Za vnímání přírody a okolního světa jako daru, v kterém se Bůh zjevuje (srv. Žl 29/28).
více »

Nejbližší akce

Duchovní cvičení s Živými kameny


Pouť jezuitských přátel a spolupracovníků


Magis Panama 2019


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní obnova


Duchovní cvičení pro varhaníky a chrámové zpěváky


Ignaciánské exercicie (Kurz 255)


Duchovní obnova pro mladé


více »

Kalendárium

Xaver v Japonsku

První sliby na Montmartru

Generál Ricci vězněm v Andělském hradě

Památka sv. Alberta Hurtada


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil