Kdo jsme / Vzpomínky Dnes je 18. 10. 2017  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




P. Václav Pitrun

Datum narození:19.8.1913
Datum vstupu do řádu:  14.8.1931
Datum úmrtí:17.12.1988

P. Václav Pitrun byl rodným bratrem P. Bernarda. Narodil se v Kelči u Hranic. Po obecné škole přišel na velehradské gymnázium. Po sextě v r. 1931 vstoupil do noviciátu na Velehradě. Dva roky do roku 1935 doplnil studia septimy a oktávy na gymnáziu v Praze - Bubenči a složil tam zkoušku dospělosti. Odjel potom na filosofická studia do Lovaně v Belgii. Skončil je v roce 1938. Poté byl v konviktě v Praze - Bubenči, a po zabrání bubenečského gymnázia na Smíchově, prefektem pro výchovu studentů. V r. 1941 studoval teologii na provinčním teologickém ústavu u sv. Ignáce a po zabrání rezidence u sv. Ignáce na Strahově. Byl vysvěcen v roce 1944 na podjáhna a jáhna. Měl být v tomto roce vysvěcen i na kněze. Byl však Gestapem zatčen, odsouzen na Pankráci a potom odvezen do Terezína. Když se po válce vrátil, byl vysvěcen na kněze dne 29. 6. 1945 u sv. Ignáce v Praze. Poslední rok teologie vystudoval v Heytroph College v Anglii a následující rok pak vykonal třetí probaci v Rhyl v severním Walesu. V polovině roku 1947 se vrátil domů.

Když zahájilo gymnázium v Bohosudově vyučování, byl P. Václav Pitrun poslán do Bohosudova jako generální prefekt v konviktě. V této funkci se příliš neosvědčil, takže byl v r. 1949 poslán do Hradce Králové, kde byl ředitelem Mariánských družin studentů, mužů a jinochů, jezdil na kněžské rekolekce, dával exercicie, zpovídal v kostele a pod., prostě pastorační práce. To mu jistě lépe svědčilo, ale všem těmto pracem mladého otce Václava udělal konec komunistický přepad klášterů. I on se octl s ostatními v lágru v Bohosudově. Nevím dobře podle jakých známek, ale brzy byl vytipován i s bratrem a poslán do Želiva. Tam byl do konce existence tohoto lágru a přešel s ostatními "nepolepšitelnými" na Králíky vstříc svobodě skrze práci. Ale na počátku roku 1960 byl zatčen a s dalšími odvezen do Hradce Králové, kde se chystal jeden s pobočných procesů k hlavnímu ostravskému procesu s jezuity. P. Václav Pitrun byl v Hradci Králové odsouzen na čtyři roky. Trest odpykával ve Valdicích na broušení skla.

V roce 1962 byl 10. května propuštěn na amnestii. Uchýlil se do blízkosti svého rodiště Kelče, do Valašského Meziříčí. Pracoval tam v továrně. Ještě před rokem 1968 dostal výpomocný souhlas při práci pomáhat tamní duchovní správě. Nakonec v r. 1968 se stal hned od počátku roku kaplanem ve Valašském Meziříčí. Ale v témže roce byl na žádost provinciála přeložen do Vnorov, kde vznikla v duchovní správě malá komunita (P. Pilík a Fr. Juřica) P. Pitrun tam byl administrátorem. V r. 1970 došlo ke změně. Do Vnorov přišel P. Vojtek. P. Pitrun se stal administrátorem v Bílé Lhotě u Litovle, blízko hradu Bouzova. Odtud byl přeložen k Novému Jičínu do Rybí. Tam byl církevním tajemníkem donucen odejít do důchodu. Koupil spolu se slečnou Hrabčíkovou, která mu v Rybí dělala hospodyni, domek se zahradou v Čeložnici u Kyjova. Státní souhlas tehdy ztratil, takže tam žil jen jako důchodce. Upravil rodinný domek na vhodné kněžské bydlení. Za nějaký čas, když bylo v děkanátě Kyjov zapotřebí nějaké výpomoci,tamní děkan pro něho vymohl u státních úřadů souhlas. Tak jezdil do okolí zpovídat. Otec Pitrun se svým Trabantem (napřed tříkolkou) jezdil rád, ale neměl příliš dobrý řidičský postřeh. Měl několik "nevinných" havárek, které nevěstily nic dobrého. Poslední byla vážná. Byl v nemocnici i dva dny v bezvědomí, dost polámán. Jeho pobyt v nemocnici byl ztížen jeho návykem na služby druhých, které mu tam ovšem nikdo nemohl v takové míře poskytovat. A tak se O. Pitrun dostal domů dřív, než bylo vhodné, bez rehabilitace. Sám vůli cvičit neměl, takže ztuhl a jeho pohyb byl stále horší, až se přestal hýbat samostatně vůbec. Přestal dokonce mluvit, jen nanejvýš, když byl požádán, aby dal požehnání. To vyslovil docela přesně a jasně. Jinak buď vůbec neodpověděl, nebo řekl jen s úsměvem ano. Jezdíval tam za ním věrně O. Bilík a nosil mu sv. přijímání. Já jsem tam býval také často a sloužil jsem tam vždy mši svatou. Těžko bylo vědět, co všecko a jak vnímá a jaké má duchovní myšlenky. Jeho utrpení bylo mnohaleté a jistě těžké. Byl pochován v Kostelci u Kyjova, kam Čeložnice, kde zemřel, patří farností.


Náš tip

Duchovní cvičení

Ignác z Loyoly

Španělsko-české bilingvní vydání představuje revidovaný český překlad Duchovních cvičení, doplněný o tzv. Autograf, nejstarší rukopis exerciční knížky, nacházející se v kritickém vydání Monumenta historica Societatis Iesu. Kniha není asketickou příručkou ani bezprostředním návodem k rozjímání, ale výsledkem duchovních zápisků, které si sv. Ignác (1491–1556) zaznamenával...
více »






Úmysly Apoštolátu modlitby

Všeobecný úmysl: Práva dělníků a nezaměstnaných
Za svět práce, aby všem byla zajištěna úcta a ochrana práv a nezaměstnaným aby se dala možnost přispět k budování společného dobra.
Národní úmysl: Za křesťany, aby na přímluvu Panny Marie opět věřili v převratnou sílu něhy a lásky a nepochybovali o tom, že pokora a mírnost jsou ctnostmi silných (EG č. 288).
více »

Nejbližší akce

Rekolekce s P. Józefem Augustynem


více »

Nejbližší duchovní akce

Boží slovo v životě křesťana


Víkend gregoriánského chorálu


Kněžské exercicie


Ignaciánské exercicie


více »

Kalendárium

Založení jezuitské univerzity v Bogotě

Památka mučedníků ze Severní Ameriky


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil