F. Josef Kováč

Fr. Kováč byl Slovák, člen původně rakouské, pak československé, nakonec slovenské provincie. U nás v provincii zdomácněl a rád u nás pracoval. Provincie vždy vysoko oceňovala jeho práci a byla vděčná, že byl spolu s několika spolubratřími propůjčen ke službě v naší provincii i po vzniku samostatné viceprovincie slovenské.

Fr. Kováč se narodil v Šúrovcích (Varašúru) u Trnavy. Vyučil se stolařem, dodatečně také natěračem a sklenářem. V roce 1911 vstoupil na Velehradě do noviciátu. Po prvních slibech zůstal do roku 1916 na Velehradě ve stolárně. V roce 1916 musel narukovat do války a prožil dva roky na frontách v Rusku, Rumunsku a Itálii. Byl nejen vynikající stolař, ale dovedl i jiné práce, a to zase nejen ty, kterým se vyučil, ale také zámečnické a vůbec snad všechny údržbářské práce kolem domu. V letech 1919−1950 postupně žil a pracoval v těchto domech: Praha, Trnava, Praha, Velehrad. Výjimku tvořil jen rok 1937−1938, kdy byl v Římě a konal v kurii práce po domě.

V lágrech byl v Bohosudově, Oseku a na Králíkách. Dne 15. dubna 1953 byl přivezen z Králík na Moravec. I na Moravci byl skoro až do smrti činný. Spolu s Fr. Vetchým spravili, kde co bylo třeba, případně udělali i nové. Fr. Kováč mluvil tak dobře česky, že by v něm nikdo ani netušil, že je Slovák. Jak už to bývá, i mezi pátery a bratry jsou vždy nějací kutilové, a ti vždy potřebovali nějaké nářadí. Fr. Kováč s tím počítal. Měl vždy v dílně nářadí dvoje. Jedno, s kterým dělal jen on, a druhé, které půjčoval, aby nemusel nikoho odmítnout. Fr. Kováč je pochován na moraveckém hřbitově.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 347.