F. František Obdržálek

Prvním českým jezuitou, který umírá v obnovené provincii, je řeholní bratr. Je jím Fr. Obdržálek narozený 8. ledna 1844 v Huštěnovicích u Uherského Hradiště. Mnoho o něm nevíme. Po přijetí do řádu, tehdy ještě rakouskou provincií, byl po vykonané kandidatuře poslán do noviciátu v Trnavě. Tam začal 29. října 1873 svůj noviciát. Po prvních svatých slibech 30. října 1875 zůstává jako pomocník v krejčovně v Trnavě. Většinu svého řeholního života byl sakristánem (kostelníkem), někdy také infirmářem (pečoval o nemocné), vrátným nebo i kredenciářem (pečoval o řeholní jídelnu). Tyto služby konal ponejvíce v českých domech, a to v Praze, na Svatém Hostýně a na Velehradě. Ale žil a pracoval i v domech rakouských − ve Vídni, Kalksburgu, Linci a v Innsbrucku. Své poslední řeholní sliby složil 2. února 1884 v Praze u sv. Ignáce.

Fr. Obdržálek byl i dovedným malířem. Tento svůj dar uplatnil při vymalování svatohostýnského kostela. Nejčastěji a velmi rád zastával úřad kostelníka a byl při této službě nejen pečlivým, ale i velmi bdělým strážcem sobě svěřených kostelů. Tak se mu několikrát podařilo chytit kostelní zloděje. Jen jednou byl v této své bdělosti zaskočen a pozbyl značně ze svého klidu. To tehdy, když za jeho péče o velehradskou baziliku zmizelo způsobem nevysvětlitelným ze skleněné rakve na oltáři sv. Bernarda pozlacené ciborium, a později, podobně nevysvětlitelně, se objevilo v pedálech malých varhan za chórovými lavicemi. Šlo zřejmě o nějaký žertík spolubratří.

Poslední léta života, kdy byl opět na Velehradě, ale už jen jako nemocný, snášel příkladně a trpělivě mnohou bolest. Na milovaném Velehradě, v kraji v němž se i narodil, odevzdal Pánu svou duši 5. listopadu 1920 a byl pochován na velehradském hřbitově.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 101.