Kdo jsme / Vzpomínky Dnes je 14. 12. 2018  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




P. František Zimmerhackel

Datum narození:13.2.1845
Datum vstupu do řádu:  22.9.1864
Datum úmrtí:23.1.1924

Narodil se v severních Čechách v obci pod Bezdězem zvané Korce (německy Kortschen). Byla to malá obec, 30 čísel a 180 obyvatel. Všichni obyvatelé byli německé národnosti. Otec P. Zimmerkackela byl nejbohatším sedlákem v obci. Rodina byla nejen bohatá, ale i upřímně zbožná. Před jejich usedlostí byla kaplička sv. Jana Nepomuckého se zvonicí. V adventě a postě svolával zvon na sv. růženec, který se příchozí modlili s rodinou Zimmerhackelovou v jejich domě. Farností patřila obec do Bořimi. Tam byl také malý František pokřtěn. Když dorostl do školního věku, navštěvoval nejprve doma obecnou školu. Byla to jednotřídka a děti vychovával zbožný pan učitel. Do hlavní školy dali rodiče Františka do Bělé pod Bezdězem, vzdálené čtyři hodiny cesty od Korců. V roce 1857 začal František chodit do gymnázia v České Lípě. Gymnázium bylo vedené augustiniány. Student Zimmerhackel bydlel na bytě po čas studií u Fuchsů, jejichž syn se stal diecézním knězem a byl později dómským děkanem v Litoměřicích. Po septimě putoval František do Bohosudova a tam u jezuitů požádal o vstup. Byl přijat, ještě v noci šel pěšky domů a radostně zvěstoval, že byl přijat k jezuitům. Rodina byla velice překvapena. Spíše počítala s tím, že se František stane knězem, ale diecézním. Dne 22. září 1864 začal P. Zimmerhackel svůj řeholní život dvouletým noviciátem ve Svatém Ondřeji v Korutanech.

Po noviciátě složil první sliby a začal studium poslední třídy gymnázia a přípravu k maturitě. Studium však musel přerušit pro silnou slabozrakost. Nechtěl opustit řád a byl rozhodnut být jezuitou, třebas jen bratrem. Pět roků pracoval jako kredenciář. Stále velice toužil po svatém kněžství. Nový provinciál P. Bülov při vizitaci se rozhodl jej poslat k odbornému očnímu lékaři. Ten po léčení dal scholastikovi Zimmerhackelovi potřebné brýle. A tak v letech 1874−1876 byl v Bratislavě již ve filosofii. Pak byl poslán do Kalksburgu, kde dokončil studium gymnázia a získal maturitu. Potom tamtéž zůstal na magisterce jako prefekt chovanců gymnázia. Teologii studoval v letech 1878−1882 v v Innsbrucku. Po třetím roce byl vysvěcen v roce 1881 na kněze.

Po skončení teologie se nečekaně dostal do Kroměříže. Jak se to stalo? Obě jezuitská gymnázia rakouské provincie, Bohosudov a Kalksburg, neměla dost profesorů se státními zkouškami. Hrozilo jejich zrušení. Rakouský provinciál P. Mayer se obrátil na olomouckého arcibiskupa Fürstenberga s prosbou o zapůjčení aprobovaného profesora pro gymnázium do Kalksburgu. Žádosti bylo vyhověno s tím, že arcibiskup olomoucký žádal nějakého jezuitu jako vychovatele do Kroměříže. Nejprve tam působili jezuitští otcové Slamník, Ryšánek, Zöller a nakonec P. Zimmerhackel. P. Zimmerhackel, ačkoliv Němec, uměl výborně česky a byl oblíbeným vychovatelem a hlavně hledaným zpovědníkem kroměřížských studentů. V roce 1886 se vrátil půjčený kroměřížský profesor z Kalksburgu do Kroměříže a otec provinciál poslal P. Zimmerhackela z Kroměříže do Trnavy na třetí probaci.

V té době vzniklé Družstvo hostýnské hledalo nějaký řád, který by převzal duchovní správu na Svatém Hostýně. Přátelé P. Zimmerhackela, které získal v Kroměříži, se na něj obrátili dopisem, zvláště pan inspektor Karel Justinián, o přímluvu, aby tuto duchovní správu převzali jezuité. P. Zimmerhackel tento dopis postoupil rakouskému otci provinciálovi, ale také jej opsal a poslal do Říma na generalát. Z Trnavy se dostal P. Zimmerhackel do Prahy. Ale jen nakrátko. Dne 5. května 1887 přejímalo Tovaryšstvo duchovní správu na Svatém Hostýně a s P. Cibulkou měl o Svatý Hostýn pečovat i P. Zimmerhackel. Tohoto památného dne vstoupili první dva jezuité do nového domu. Museli si vypůjčit lůžka, stoly, židle. Jedli v hostinci. Na zimu se museli vystěhovat do − Trnavy nebo do Maria Taferl v Rakousku. Po roce 1890 přezimovali už pravidelně na Velehradě. V zimním období se z těchto míst rozjížděli na lidové misie. Tento stav trval až do roku 1895, kdy Matice svatohostýnská koupila celý hostýnský vrch a začala budovat pro jezuity obydlí i na zimu.

V roce 1898 se P. Zimmerhackel stal superiorem na Svatém Hostýně. Proti tomuto jmenovaní se zvedla vlna protestů kvůli německé národnosti P. Zimmerhackela. Výpadů bylo mnoho, a to i ve svobodomyslném tehdejším tisku. Brzy se však poznalo, že všechno je jinak a že český ráz poutního místa nijak neutrpěl. Ba naopak, s pomocníky P. Vídenským a P. Malým se stala za vedení otce superiora Zimmerhackla poutní duchovní správa velmi čilou. Zvláště se všechno uklidnilo, když P. Zimmerhackel v roce 1905 uvedl v život "Hlasy svatohostýnské". V roce 1907 byl P. Zimmehackel přeložen do Hradce Králové a tam ustanoven superiorem. Tam se však projevila silněji choroba − cukrovka, a tak byl poslán do Prahy k sv. Ignáci. Po korunovaci na Svatém Hostýně byl poslán opět na Sv. Hostýn jako operář, znalý potřeb tohoto poutního místa i potřeb poutníků. V polovině října 1922 byl raněn mrtvicí. Tento záchvat ho však nezdolal a zvolna se zotavoval. V roce 1923 mši svatou sice sloužil na pokoji, ale už někdy přicházel do kostela zpovídat. V listopadu roku 1923, přesně 24., si přál opět přijmout svaté svátosti umírajících. Ale opět se jeho stav zlepšil natolik, že sedával u stolu a četl. Když jej někdo navštívil, vždy prosil, aby se s ním příchozí modlil. Až 23. ledna 1924 náhle skonal. Dne 26. ledna bylo mrtvé tělo uloženo po zádušní mši svaté na hostýnském hřbitůvku.

P. Zimmerhackel byl dobrým populárním kazatelem. A to nejen na Svatém Hostýně. Vykonal také asi šedesát lidových misií jak na Moravě, tak v Čechách, ale i na Slovensku. Neodepřel věřícím posloužit a rychle spěchal, nejen aby jim poskytl možnost sv. zpovědi, ale aby jim jen třeba požehnal jejich památky. Rád pomáhal i při fyzických pracích bratřím, zvláště za války, kdy o nějaké pomocníky byla nouze. Jak jsme už uvedli, založil "Hlasy svatohostýnske" a dva roky je redigoval. V nich uveřejnil deset článků pod názvem "Moderní abecedník" a jiných 55 článků nazvaných "Paběrky ze zápisů úředních knih". Již předtím v roce 1889 vydal u rajhradských benediktinů spisek "Svatý Hostýn v obrazích".


Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 125−131.


Novinka z Refugia

Dějiny filosofie IV.

Od Descarta k Leibnizovi

Frederick Copleston

Čtvrtý díl jedenáctisvazkových Dějin filosofie jezuity Frederica Coplestona s podtitulem Od Descarta k Leibnizovi se zabývá racionálními systémy filosofie v kontinentální Evropě v období před Kantem. Autor, dlouholetý vyučující v Římě a hostující profesor na jiných univerzitách (USA, Německo aj.), se těší ve vědeckém světě mimořádné oblibě. Jeho text zohledňuje jak vlastní životopis pojednávaného filosofa, tak i analýzu díla a odkazu…
více »







Úmysly Apoštolátu modlitby

Evangelizační úmysl: Ve službě předávání víry
Aby všichni, kdo slouží při předávání víry aktivně, v dialogu se světem kultury nacházeli jazyk vhodný pro naši dobu.
Národní úmysl: Aby křesťané pěstovali ve svém srdci hlubokou touhu po živém Bohu (srv. Žl 63/62).
více »

Nejbližší akce

Adventní dny víry


Magis Panama 2019


více »

Nejbližší duchovní akce

Ignaciánské exercicie: 4. týden


Adventní duchovní obnova s filmem


Duchovní cvičení pro mládež JERICHO


Filmové exercicie


více »

Kalendárium

Památka sv. Petra Kanisia


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil