P. František Zimmerhackel
Datum narození: | 13.2.1845 |
Datum vstupu do řádu: | 22.9.1864 |
Datum úmrtí: | 23.1.1924 |
Narodil se v severních Čechách v obci pod Bezdězem zvané Korce (německy Kortschen). Byla to malá obec, 30 čísel a 180 obyvatel. Všichni obyvatelé byli německé národnosti. Otec P. Zimmerkackela byl nejbohatším sedlákem v obci. Rodina byla nejen bohatá, ale i upřímně zbožná. Před jejich usedlostí byla kaplička sv. Jana Nepomuckého se zvonicí. V adventě a postě svolával zvon na sv. růženec, který se příchozí modlili s rodinou Zimmerhackelovou v jejich domě. Farností patřila obec do Bořimi. Tam byl také malý František pokřtěn. Když dorostl do školního věku, navštěvoval nejprve doma obecnou školu. Byla to jednotřídka a děti vychovával zbožný pan učitel. Do hlavní školy dali rodiče Františka do Bělé pod Bezdězem, vzdálené čtyři hodiny cesty od Korců. V roce 1857 začal František chodit do gymnázia v České Lípě. Gymnázium bylo vedené augustiniány. Student Zimmerhackel bydlel na bytě po čas studií u Fuchsů, jejichž syn se stal diecézním knězem a byl později dómským děkanem v Litoměřicích. Po septimě putoval František do Bohosudova a tam u jezuitů požádal o vstup. Byl přijat, ještě v noci šel pěšky domů a radostně zvěstoval, že byl přijat k jezuitům. Rodina byla velice překvapena. Spíše počítala s tím, že se František stane knězem, ale diecézním. Dne 22. září 1864 začal P. Zimmerhackel svůj řeholní život dvouletým noviciátem ve Svatém Ondřeji v Korutanech.
Po noviciátě složil první sliby a začal studium poslední třídy gymnázia a přípravu k maturitě. Studium však musel přerušit pro silnou slabozrakost. Nechtěl opustit řád a byl rozhodnut být jezuitou, třebas jen bratrem. Pět roků pracoval jako kredenciář. Stále velice toužil po svatém kněžství. Nový provinciál P. Bülov při vizitaci se rozhodl jej poslat k odbornému očnímu lékaři. Ten po léčení dal scholastikovi Zimmerhackelovi potřebné brýle. A tak v letech 1874−1876 byl v Bratislavě již ve filosofii. Pak byl poslán do Kalksburgu, kde dokončil studium gymnázia a získal maturitu. Potom tamtéž zůstal na magisterce jako prefekt chovanců gymnázia. Teologii studoval v letech 1878−1882 v v Innsbrucku. Po třetím roce byl vysvěcen v roce 1881 na kněze.
Po skončení teologie se nečekaně dostal do Kroměříže. Jak se to stalo? Obě jezuitská gymnázia rakouské provincie, Bohosudov a Kalksburg, neměla dost profesorů se státními zkouškami. Hrozilo jejich zrušení. Rakouský provinciál P. Mayer se obrátil na olomouckého arcibiskupa Fürstenberga s prosbou o zapůjčení aprobovaného profesora pro gymnázium do Kalksburgu. Žádosti bylo vyhověno s tím, že arcibiskup olomoucký žádal nějakého jezuitu jako vychovatele do Kroměříže. Nejprve tam působili jezuitští otcové Slamník, Ryšánek, Zöller a nakonec P. Zimmerhackel. P. Zimmerhackel, ačkoliv Němec, uměl výborně česky a byl oblíbeným vychovatelem a hlavně hledaným zpovědníkem kroměřížských studentů. V roce 1886 se vrátil půjčený kroměřížský profesor z Kalksburgu do Kroměříže a otec provinciál poslal P. Zimmerhackela z Kroměříže do Trnavy na třetí probaci.
V té době vzniklé Družstvo hostýnské hledalo nějaký řád, který by převzal duchovní správu na Svatém Hostýně. Přátelé P. Zimmerhackela, které získal v Kroměříži, se na něj obrátili dopisem, zvláště pan inspektor Karel Justinián, o přímluvu, aby tuto duchovní správu převzali jezuité. P. Zimmerhackel tento dopis postoupil rakouskému otci provinciálovi, ale také jej opsal a poslal do Říma na generalát. Z Trnavy se dostal P. Zimmerhackel do Prahy. Ale jen nakrátko. Dne 5. května 1887 přejímalo Tovaryšstvo duchovní správu na Svatém Hostýně a s P. Cibulkou měl o Svatý Hostýn pečovat i P. Zimmerhackel. Tohoto památného dne vstoupili první dva jezuité do nového domu. Museli si vypůjčit lůžka, stoly, židle. Jedli v hostinci. Na zimu se museli vystěhovat do − Trnavy nebo do Maria Taferl v Rakousku. Po roce 1890 přezimovali už pravidelně na Velehradě. V zimním období se z těchto míst rozjížděli na lidové misie. Tento stav trval až do roku 1895, kdy Matice svatohostýnská koupila celý hostýnský vrch a začala budovat pro jezuity obydlí i na zimu.
V roce 1898 se P. Zimmerhackel stal superiorem na Svatém Hostýně. Proti tomuto jmenovaní se zvedla vlna protestů kvůli německé národnosti P. Zimmerhackela. Výpadů bylo mnoho, a to i ve svobodomyslném tehdejším tisku. Brzy se však poznalo, že všechno je jinak a že český ráz poutního místa nijak neutrpěl. Ba naopak, s pomocníky P. Vídenským a P. Malým se stala za vedení otce superiora Zimmerhackla poutní duchovní správa velmi čilou. Zvláště se všechno uklidnilo, když P. Zimmerhackel v roce 1905 uvedl v život "Hlasy svatohostýnské". V roce 1907 byl P. Zimmehackel přeložen do Hradce Králové a tam ustanoven superiorem. Tam se však projevila silněji choroba − cukrovka, a tak byl poslán do Prahy k sv. Ignáci. Po korunovaci na Svatém Hostýně byl poslán opět na Sv. Hostýn jako operář, znalý potřeb tohoto poutního místa i potřeb poutníků. V polovině října 1922 byl raněn mrtvicí. Tento záchvat ho však nezdolal a zvolna se zotavoval. V roce 1923 mši svatou sice sloužil na pokoji, ale už někdy přicházel do kostela zpovídat. V listopadu roku 1923, přesně 24., si přál opět přijmout svaté svátosti umírajících. Ale opět se jeho stav zlepšil natolik, že sedával u stolu a četl. Když jej někdo navštívil, vždy prosil, aby se s ním příchozí modlil.
Až 23. ledna 1924 náhle skonal. Dne 26. ledna bylo mrtvé tělo uloženo po zádušní mši svaté na hostýnském hřbitůvku.
P. Zimmerhackel byl dobrým populárním kazatelem. A to nejen na Svatém Hostýně. Vykonal také asi šedesát lidových misií jak na Moravě, tak v Čechách, ale i na Slovensku. Neodepřel věřícím posloužit a rychle spěchal, nejen aby jim poskytl možnost sv. zpovědi, ale aby jim jen třeba požehnal jejich památky. Rád pomáhal i při fyzických pracích bratřím, zvláště za války, kdy o nějaké pomocníky byla nouze. Jak jsme už uvedli, založil "Hlasy svatohostýnske" a dva roky je redigoval. V nich uveřejnil deset článků pod názvem "Moderní abecedník" a jiných 55 článků nazvaných "Paběrky ze zápisů úředních knih". Již předtím v roce 1889 vydal u rajhradských benediktinů spisek "Svatý Hostýn v obrazích".
Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 125−131.
|
Náš tip Jim Manney
Pro mnoho lidí je modlitba dost obtížná záležitost. Co by se ale stalo, kdybyste objevili jednoduchou modlitbu, která to změní a přivede vás ke zdroji Boží přítomnosti ve vašem životě? Znalec spirituality Jim Manney představuje… více »


Úmysly Apoštolátu modlitby
Úmysl papeže
Za papeže
Modleme se za Svatého otce, aby při plnění svého poslání i nadále s pomocí Ducha Svatého doprovázel svěřené stádo ve víře.
Národní úmysl
Za ty, kdo nežijí svou víru
Modleme se za ty, kdo nežijí podle svého křtu, aby je síla přijaté svátosti přivedla k činnému životu s Bohem.
více »
Nejbližší akce
více »
Nejbližší duchovní akce
více »
Kalendárium
|