P. Antonín Ostrčilík

První, kdo zemřel v dalším desetiletí obnovené československé provincie, byl P. Ostrčilík. Narodil se 19. ledna 1865 ve Fryštáku poblíž Svatého Hostýna. K Panně Marii od malička s rodiči putovával a velmi si toto posvátné místo zamiloval. Po ukončení obecné školy ve Fryštáku studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, kde v roce 1883 složil maturitní zkoušku. Po ní se přihlásil studovat bohosloví v kněžském semináři olomoucké arcidiecéze v Olomouci. Po druhém ročníku se rozhodl pro řeholní život. Vybral si Tovaryšstvo Ježíšovo. Dne 5. září 1885 začal svůj řeholní život noviciátem ve Svatém Ondřeji v Korutanech v Rakousku. Dne 8. září 1887 složil své první řeholní sliby. Začal bohovědná studia, lépe pokračoval v nich, ale podle studijního plánu obvyklém pro Tovaryšstvo. Po vysvěcení na kněze a vykonané třetí probaci složil 2. února 1903 slavnou profes v Tovaryšstvu Ježíšově a byl připraven pro bohatou svou řádovou a kněžskou činnost. Působil jako misionář, kazatel, zpovědník na různých místech.

Současníci spolubratři hodnotili P. Ostrčilíka jako nejznámějšího a v té době také nejlepšího lidového misionáře našeho řádu v českých zemích, ale i v Rakousku. Působiště P. Antonína Ostrčilíka? Nejprve to byla Praha u sv. Ignáce. Následoval Hradec Králové, Svatý Hostýn, Velehrad a Opava. Pro své dobré vlastnosti a umění jednat s lidmi byl také převážnou část svého života představeným. V letech 1902−1905 byl superiorem v Praze u sv. Ignáce. Na Svatém Hostýně byl v letech 1910−1920 superiorem. Na Velehradě byl rektorem koleje velehradské a papežského ústavu v letech 1920−1924. Nakonec, a to až do své smrti, byl superiorem v letech 1925−1930 v Opavě. Opět podle svědectví jeho tehdejších spolubratři P. Ostrčilík byl mužem velké horlivosti i pracovitosti. Všechno, co konal, zvláště svá kázání, bedlivě připravoval, např. jeho kázání o svaté zpovědi byla klasická.

Z jeho pobytu a působení v Praze stojí za zmínku jeho činnost ředitele Mariánské družiny mužů. Z jeho popudu byl vydán v roce 1907 "Sborník Mariánských družin", který hodnotil činnost družin nejen u nás, ale všeobecně u Slovanů. Druhou zásluhou P. Ostrčilíka byl vznik časopisu Mariánských družin "Ve službách Královny". Z jeho působení superiora na Svatém Hostýně je známá velká péče o rozkvět tohoto poutního místa. Zvláště však s jeho jménem je spojena slavnost v roce 1912 − korunovace milostné sochy Panny Marie Svatohostýnské. Tuto pamětihodnou událost zvěčnil P. Ostrčilík zvláštním spisem "Korunovace Panny Marie Svatohostýnské" s obrázkovou částí, která podává představu čtenáři o skvělém průběhu korunovačních slavností.

Byl milovaným představeným. Jeho vrstevníci mu však vytýkali jediné, že podle vzoru své vlastní horlivosti, a ovšem i schopnosti, přijímal i pro druhé jako představený velké množství prací. Jeho celoživotní úsilí o opravdovou zbožnost a zdokonalování se ukázaly v jeho bolestné nemoci. Byla to nemoc páteře. V Opavě po několik neděl musel nosit sádrový korzet, který ztěžoval velice dýchání. P. Ostrčilík tyto bolesti trpěl s nevšední odevzdaností. Nemoci podlehl dobře připraven 21. července 1930 v Opavě. Na tamním hřbitově je v jezuitském hrobě pochován.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 151−153.