P. Cyril Jež

Vzpomínáme opět na jednu z mimořádně zajímavých osobností české provincie Tovaryšstva Ježíšova. P. Jež se narodil 27. července 1876 v Kojetíně. Po obecné škole v Kojetíně studoval na českém státním gymnáziu v Kroměříži, kde v roce 1896 maturoval. Po maturitě vstoupil v Olomouci do kněžského semináře. Dne 5. července 1900 byl v olomoucké katedrále vysvěcen na kněze. Hned po vysvěcení prosil tehdejšího arcibiskupa olomouckého o dovolení, aby mohl vstoupit do jezuitského řádu. Pan arcibiskup jej s velkou dobrotivostí propustil. Dne 7. září 1900 začal novokněz P. Jež noviciát na Velehradě. Již v noviciátě konal lidové misie spolu s P. Cibulkou. Na svátek Narození Panny Marie 8. září 1902 složil první řeholní sliby. Zůstal jeden rok kaplanem na Velehradě. Po tomto roce služby farnosti doplnil filosofická studia v Bratislavě, teologická v Innsbrucku v Rakousku. V té době se už plánovalo svěřit arcibiskupské gymnázium v Praze-Bubenči, po dostavění, do správy Tovaryšstva Ježíšova. Tak se hledali a určovali vhodní kandidáti budoucí profesury v Bubenči ke studiu na Karlově univerzitě v Praze. Byl vybrán také P. Jež. Tak začal studia na Filosofické fakultě UK v Praze, a to studia klasické filologie a filosofie. Nadaný P. Jež nejen dosáhl státních zkoušek profesora, ale byl i na pražské univerzitě promován doktorem filosofie.

Hned po skončení studia roku 1913 začal učit na Arcibiskupském gymnáziu v Praze, a to až do roku 1929. V této době složil také 2. února 1916 svou slavnou profes v Tovaryšstvu. V letech 1922−1924 vyučoval také bohoslovce na teologické fakultě UK filosofii. V letech 1924−1928 byl v koleji Praze-Bubenči rektorem. Kromě těchto prací, které souvisely s jeho posláním profesora, byl v letech 1919−1921 také spirituálem českých akademiků − tedy vysokoškoláků sdružených v České lize akademické − v koleji Arnošta z Pardubic v Praze. Na gymnáziu bubenečském vyučoval klasické jazyky − latinu, řečtinu, ale i náboženství, češtinu či filosofickou propedeutiku. Byl velkým přítelem mládeže, vynikal jako exercitátor pro studenty.

Byl velmi dobrým filosofem, ale i spisovatelem. Z jeho pera pochází tyto publikace:
"Božské srdce Ježíšovo, pramen blaženosti", Dědictví sv. Cyrila a Metoda, Brno 1908, 63 s.
"Aristotelova kritika Platonovy nauky o ideách", zvláštní otisk z Bubenečských zpráv 1915/1916, 33 s.
"Filosofie křesťanská", zvláštní otisk příspěvku do Bohovědného slovníku, Praha.
"Osobní Bůh a náboženství", Česká liga akademická, Praha 1923, 157 s.
"Gratia sanctificans participatio vitae aeternae", zvláštní otisk z časopisu Život, Praha 1924, 33 s.

Kromě toho uveřejnil více příspěvků asketických, apologetických či filosofických v těchto časopisech: Časopis katolického duchovenstva, Hlídka, Život, Jitro, Ve službách Královny, Hlasy svatohostýnské.

P. Jež byl mužem živého citu, kterému někdy i podléhal. Všechno však vyrovnával svým nadpřirozeným zaměřením, zvláště hlubokou úctou k Božskému Srdci Ježíšovu. Pro žáky byl nejen dobrým učitelem, ale také vychovatelem. Vedl své žáky k oceňování duchovních hodnot a ve všem je učil dbát na cíl lidského života. Léta jeho služby bubenečského rektora se silně podepsala na jeho zdravotním stavu. Proto v roce 1929 byl poslán na Velehrad. Stal se ředitelem Papežského ústavu, ale učil jen čtyři hodiny náboženství. Dne 22. září 1930 podlehl své chorobě srdce a odevzdal na Velehradě uprostřed svých spolubratří svou duši do rukou svého Pána. Na Velehradě byl také pohřben.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 153−156.