F. František Sedlák

Tento náš bratr zemřel v Zagrebu v Jugoslávii a nakonec patřil do provincie chorvatské převedením z viceprovincie československé. Protože jsme získali jeho nekrolog od splubratří chorvatských, zařazujeme jeho životopis i my do této naší sbírky.

Fr. František Sedlák se narodil 5. listopadu 1850 v Jestbořicích, v diecézi Hradec Králové v Čechách. V dvaadvaceti letech svého života se rozhodl vstoupit jako řeholní bratr do Tovaryšstva Ježíšova. Noviciát začal 31. října 1881 ve Svatém Ondřeji v Korutansku. Tehdy naše země patřily do rakousko-uherské provincie. Do Tovaryšstva vstoupil jako vyučený krejčí. Podle toho vypadala jeho služba v Tovaryšstvu − krejčí, vrátný, ale i sakristán a infirmář na některých místech. Když složil první řeholní sliby 31. října 1883, byl poslán do Prahy k sv. Ignáci, kde žil a pracoval plných deset roků a kde také 2. února 1892 složil i poslední řeholní sliby.

V roce 1893 byl poslán do Sarajeva a už byl překládán mimo rodnou zemi; zůstal ponejvíce na území Jugoslávie, buď v chorvatské nebo i slovinské provincii. Která to byla místa? V letech 1893−1898 Sarajevo, kde byl krejčím; v letech 1898−1909 Travnik, kde byl také krejčím; v roce 1909−1910 byl poslán do noviciátního domu do Svatého Ondřeje v Rakousku. Po roce se vrátil na dva měsíce do Zagrebu, aby pak v letech 1910−1922 byl v koleji Lublani ve Slovinsku krejčím, ale při tom i sakristánem a infirmářem. V letech 1922−1931 byl opět v rezidenci v Sarajevu.

V roce 1931 se chystal oslavit své padesátileté jubileum v Tovaryšstvu Ježíšově. Akutní nemoc žlučníku způsobila, že byl ze Sarajeva odvezen do nemocnice do Zagrebu. Tam však navíc zjistili lékaři i velkou srdeční slabost. Nejprve to vypadalo, že se stav lepší, ale v úterý 12. května 1931 dal primář jezuitům v Zagrebu zprávu o kritickém stavu bratra Sedláka. Umírající bratr přijal svaté svátosti a odpoledne o vigilii svátku Nanebevstoupení Páně se zastavilo ušlechtilé srdce a duše vystoupila k setkání s Pánem Ježíšem. To bylo 13. května 1931.

Podle svědectví chorvatských spolubratři skoro padesát let nosil jméno Ježíšovo, ale hlavně tu dobu následoval Pána Ježíše ve službě bratřím, ale i příchozím k bráně, aby všem dal příklad úslužnosti a služby v pokoji srdce. A nekrolog chorvatský končí takto: "Dobrý a drahý starý bratře, Ježíš ti bohatě odplatí, co jsi učinil v padesáti letech života v Tovaryšstvu Ježíšově a pro Tovaryšstvo Ježíšovo."

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 157−158.