P. Emanuel Kubíček

P. Emanuel Kubíček se narodil v Biskupicích u Moravského Krumlova v rodině mlynáře. Ještě neměl celých deset roků, když začal v Brně studovat na klasickém gymnáziu. V roce 1891 složil na tomto gymnáziu maturitní zkoušku a přihlásil se studovat bohosloví v brněnském alumnátě. Tehdy studium teologie trvalo čtyři roky, po jehož absolvování byli bohoslovci svěceni na kněze. V roce 1895, kdy měl být vysvěcen na kněze i bohoslovec Kubíček, nemohl být vysvěcen s ostatními, protože neměl kanonicky předepsaný věk. Proto byl vysvěcen jen na jáhna a poslán jako katecheta učit náboženství do Ivančic u Brna. Teprve následujícího roku 1896 se mu dostalo svatého kněžského svěcení. Vrátil se do Ivančic u Brna, tentokrát jako kaplan. V roce 1897 se dostal administrovat farnost Hluboké Mašůvky, známé poutní mariánské místo blízko Znojma. To ovšem bylo jen krátkodobé působení, než byl ustanoven nový farář. Když tuto farnost předal novému faráři, byl ustanoven kaplanem v nedalekých Jevišovicích. Roku 1889 se stal farářem v Pavlících u Znojma. Ale po jednoletém farářování, tj. v roce 1900, prosil biskupa brněnského Dr. Bauera o dovolení ke vstupu do Tovaryšstva Ježíšova. Ten mu k tomuto kroku nejen dal dovolení, ale blahopřál mu k této volbě a požehnal toto rozhodnutí.

Tak 3. listopadu 1900 nastoupil P. Emanuel do noviciátu na Velehradě. Po složení prvních slibů 4. listopadu 1902 dva roky doplňoval filosofii v Bratislavě a dva roky teologii v rakouském Innsbrucku. Na výzvu představených, mít dostatek profesorů pro střední školy, se přihlásil i P. Emanuel Kubíček. Začal studovat na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze dějepis a zeměpis. Během studia se u něj projevila plicní choroba. Byl poslán do horského Innsbrucku, aby tam pokračoval na tamní filosofické fakultě ve studiu. Státní zkoušky však skládal v Praze. V roce 1912 se stal aprobovaným profesorem pro gymnázia v oboru dějepis a zeměpis. Než měl začít svou profesorskou dráhu, poslali představení P. Kubíčka do Lince, aby si tam vykonal třetí probaci jako přípravu na poslední sliby v Tovaryšstvu Ježíšově. V roce 1913 bylo otevřeno v Praze-Bubenči Arcibiskupské gymnázium svěřené do péče jezuitů. Nejprve se na tomto gymnáziu stal P. Kubíček jen profesorem náboženství. Až tříd postupně přibývalo, začal učit také své předměty − dějepis a zeměpis.

V roce 1922 byl ustanoven ředitelem Papežského ústavu na Velehradě a po dvou letech, tj. v r. l924, také velehradským rektorem. Jako rektor se velice zasloužil o lepší hmotné zajištění Papežského velehradského ústavu. Bylo za něho na Velehradě vybudováno v areálu kláštera koupaliště. P. Kubíček sháněl pro studenty, kde se jen dalo, stipendia, aby co nejvíc chudých žáků mohlo vystudovat gymnázium. Sehnal dárce a umožnil studentům pouť do Říma. Velkou láskou P. Emanuela Kubíčka bylo misijní dílo církve "Dílo šíření víry" a mnoho studentů získal do tohoto hnutí. Otec rektor Kubíček vykonal také mnoho pro zvelebení Velehradu. Byl opraven vnějšek velehradského chrámu a bylo instalováno nádherné jubilejní osvětlení průčelí kostela. Velehradu věnoval tento náš spolubratr své nejlepší síly, ale i kus svého chatrného zdraví. Do Prahy byl znovu disponován z Velehradu už churavý. V omezeném počtu hodin vyučoval na bubenečském gymnáziu.

P. Emanuel Kubíček byl i literárně činný. V roce 1909 vydal spisek "Velká přípověď Božského Srdce Ježíšova". Jinak se jeho literární činnost uskutečňovala příspěvky nebo i většími studiemi v časopisech. Příspěvky s misijní tématikou uveřejňoval ve "Věstníku díla šíření víry". Ostatní studie, zvláště z historie, vyšly ve "Výročních zprávách gymnázia v Praze-Bubenči". Byla to studie "Správa klášterního velkostatku Zlaté Koruny do válek husitských (1913−1914)". Jiná studie uveřejněná ve "Výroční zprávě Arcibiskupského gymnázia v Praze−Bubenči (1929-1930)" byla na téma "Národní vědomí českých jesuitů až po dobu Balbínovu". Pro spis P. Bohumila Spáčila SJ "Jesuité" napsal P. Kubíček kapitolu "Jesuité a český národ".

V roce 1933 onemocněl zápalem plic. Byl hospitalizován u boromejek pod Petřínem. Léčení se dařilo, takže pomýšlel na zotavenou na Svatém Hostýně. Ale srdeční záchvat 31. května 1933 ukončil jeho dobrý řeholní život. Byl pohřben v Praze-Bubenči do jezuitského hrobu. Podle svědectví vrstevníků patřil P. Emanuel Kubíček k těm, kteří pod drsnou slupkou skrývali zlaté srdce. Svou přirozenou povahovou prudkost kombinovanou s melancholií dokázal ovládat a přeměnit ji v pevnost a vážnost. Jako učitel byl ve škole důkladný a pečoval nejen o vzdělání rozumu, ale i o výchovu srdce svých žáků.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 167−170.